Domem se nesla vůně vajíček a slaniny, snídaně, doplněná kávou. Byl to jeden z mála dnů, který si chtěli vychutnat a ani jeden nemusel spěchat za povinnostmi. Dlouho se nestalo, že měli oba volno ve stejnou dobu. Myšlenku klidného rána vzápětí uťal telefon.

Hlas svého partnera slyšel až do patra, jak měl pevnou linku v chodbě. Nedalo mu to, sešel schody.

„Volali z Centrálu."

„No a? Máš volno."

„Teď už ne. Mám jet do vesničky Resembool," odmlčel se. „Dva kluci, děti, se pokusili o lidskou transmutaci."

„Jedu taky," nepřemýšlel.

„Dobře."

Nic příjemného je nečekalo. Klidný den se stal mlhavou vzpomínkou.