Přijal pozvání na skleničku saké. Neviděl v tom ze strany Matsumoto nic špatného. Trocha saké, příjemné povídání... jen oni dva, sami. Možná bude mít konečně šanci. Snažil se nedělat si, i přesto přílišné naděje.

Pili, mluvili. Nemohl z ní spustit oči. Oproti ní si připadal jako břídil, ačkoliv měl za sebou dost úspěchů. Ošil se. Cítil by se líp, kdyby se mu nezařezávaly trenky. Mohla za to.

„Matsumoto, já..." Další slova mu uvízla v hrdle. Nedokázal to vyslovit.

Usmála se, smutně. Pochopila, co chce říct.

„Promiň. To pozvání bylo jen kamarádské."

Byl pitomec. Hlupák. Křečovitě se usmál.

„Naleješ mi ještě?"