Kuchyní v budově divize se linul puch spáleniny a ke stropu stoupal kouř. Mezi dveřmi se tísnilo několik důstojníků, dovnitř nakukovaly jen jejich hlavy. Ti rozumnější už otvírali okna, zatímco ostatní čekali, co bude. Netrvalo to dlouho, z kuchyně se ozval křik.

„Říkal jsi, že umíš vařit!"

„Lehký jídla... třeba usmažit topinku, ne péct v troubě."

„Buď užitečnej a otevři tu okna... břídile."

Poslechl, tvářil se kysele.

„Příště si k asistenci najdu někoho jinýho."

Pomocník kuchaře si nad těmi slovy odfrkl. „Nikdo s tebou po týhle katastrofě vařit nebude."

Ozval se třesk, tříštění nádobí.

„Najdi si jinýho obětního beránka. Končím!"