Zadání znělo: prkno, stonek, šál, linka, prach.

Když jsem se probudil, něco u mě bylo jinak. Přeletěl jsem  pohledem pokoj. Pracovní stůl, stohy knih, bílé zdi, šedý koberec, všude prach, dokonce i ubohé stonky nezalitých polomrtvých květin se snažily nějak doplazit ke slunci jako vždy.

Nikdy jsem nebyl strašpytel, tak jsem opatrně nakoukl na chodbu. Botník, dveře, věšák. Vše při starém. V koupelně také, vana, toaleta, ručníky, rohožka. Pokračoval jsem do kuchyně, což byla i předposlední místnost v tomhle maličkém domě. Linka, stůl, dvě židle, žehlící prkno a přes něj visel… šál. Ten šál. A vůně. Teď už jsem věděl, co je tady jinak. Vrátila se domů.