Double drabble, zadání znělo: delirium, muzika, víno, čokoláda, sněženka. Moc děkuji TheParadiseSeeker.

Normální lidi kupovali v obchodě rohlíky, máslo nebo mléko. Já jsem šla pro jediné dvě věci, který mě dostaly z toho deliria, ve kterým jsem každý den přežívala. Sny a realita se promíchávaly. Od smrti táty se to zhoršovalo.

Zaplatila jsem čokoládu a víno a vydala se na nádraží. Táta by nebyl rád, že se z jeho peněz jen tak vozím do neznáma, ale táta tu nebyl. Kdyby byl, necejtila bych takovou bolest.
Před budovou hrál na kytaru kluk asi v mým věku. Ta muzika, ta slova mi byly povědomé. Zastavila jsem. Broukala jsem si do rytmu. Přestal hrát.

„Tohle nebylo nikdy v rádiu," prohlásil s pohledem upřeným na mě. „Jak tu písničku znáš?"

„Slyšela jsem ji hrát ve snu. Asi." Pak jsem si na něco vzpomněla. Otevřela jsem batoh a vytáhla svůj blok plný not náhodných melodií. Koukal do zápisníku a tiše si u toho prozpěvoval.
„To je ona." Odložil vedle sebe kytaru. „Tohle je divný."

„A odkud ji znáš ty?" zajímalo mě.

„Táta, Danny Parker, mi ji zahrál, než celá kapela umřela v autobuse cestou na koncert."

„Jo," nevesele jsem se ušklíbla. „Tak buďto nám taťkové posílají vzkazy ze záhrobí, nebo hráli ve stejný kapele." Po dlouhý zimě vykvetly v mým srdci sněženky.