Autor: Antilia

Počet slov: 100

Poznámky: Jedná se původně o drabblíčko do jedné soutěže, ale ta nebyla nikdy vyhodnocená, takže to můžu použít sem. Toto drabble bylo psáno podle pěti zadaných slov. To je mimochodem jedna z podmínek tohoto žánru, psát na 3-5 zadaných slov, ale já sama tady budu zveřejňovat i to, co podle zadaných slov psáno nebylo. Jaká slova to tedy byla, to už si bohužel nevzpomenu, ale určitě mezi nimi byli kankán, loupežník a postel. Je to vlastně, když nepočítám jeden záchvěv mého třináctiletého já, můj první pokus o tento žánr. Snad se vám bude líbit. Jediná věc, která mě na tom štve, je, že se mi tam nevlezlo vysvětlení, proč o sobě tvrdí, že je loupežník. Ale pointa byla, že on Farela i okradl.

S povzdechem jsem pohlédl skrze mříže. Od života jsem nikdy nic nechtěl a bylo to vzájemné. Žil jsem jen pro Maiu. Pro svou tanečnicí kankánu s nejkrásnějšíma nohama. Přesto jsem skončil tady, o chlebu a vodě a bez měkké postele. Říkávali o mně, že jsem vrah a loupežník. Ale Farel si o tu kulku říkal.

Zabil mi otce. Kromě toho se snažil omámit mou ženu. Ona ho ale nenáviděla. Musela ho nenávidět. Náhle jsem se prudce posadil. Co když se mu přece jen povedlo mi ji vzít? Maia byla jediná, kdo o té vraždě věděl. Co když mě udala ona?