Toto drabble bylo psáno na slova květy, důchodkyně, odchod, proslov a svoboda. Děkuji VoriCZ.

Stál jsem u hrobu své matky s květy v rukou. Bylo to už dvacet let, ale stejně to pořád bolelo. Nikdy na ni nezapomenu.

Vzdáleně jsem slyšel kroky, ale nevěnoval jim pozornost, dokud neutichly. Ta důchodkyně mi byla povědomá. Nedalo mi to.

„Odkud znáte Patriciu?"

Žena se tajemně usmála. „Jednou snad pochopíš, proč byl pro mě ten odchod nutný."

„Co…"

„Chtěla jsem jen svobodu, hodně cestovat, a ty a tvůj otec jste do toho plánu nezapadali. Vážně se omlouvám." Pak odešla. Až později mi s hrůzou došlo, co měl ten projev znamenat. Ta žena byla moje matka. Všechny nás oklamala.