Triple drabble, tedy 300 slov, zadání zní: úžina, dopis, samota, drahokam, úplněk. Za slova děkuji Ona_s_perem

Prodíral se úžinou mezi skalisky a oděv i kůži mu poškozovaly trny růží. Vztekle stiskl další krásný a dokonalý květ v hrsti a tím ho zničil. Této výpravy mu byl čert dlužen. Neměl vůbec naslouchat čtení onoho dopisu slibujícího bohatství a krásnou princeznu.

Pohlédl na temnou věž osvětlenou úplňkem a zachvátil ho soucit. Ani si neuměl představit, jak silná samota musela uvězněnou princeznu sžírat. Vybrala si to, vybrala si drahokamy, drahé šaty a bály, ale on věděl, po čem doopravdy touží.

Zaťal zuby a kousek po kousku pomocí dvou čepelí začal šplhat do věže. Správně by měl skolit strašlivého draka v hlavní síni, ale znal princeznina tajemství. Vlezl do její komnaty a ušklíbl se nad hedvábnými závěsy, které chránily její lože. Rozhrnul je.

„Chrabrý rytíři,“ začala půvabná tmavovláska, ale pak se zarazila. „Ty? Vždyť jsi… zemřel.“

„Cítím se docela živě,“ pokrčil rameny. „Pojď. Na vysvětlení bude času dost."

Princezna rázně vstala. Také vstal. „Ty! Rok jsi mě nechal si myslet, že jsi v té bitvě zahynul! Přijala jsem svůj osud, nechala se zavřít do věže, aby mě vysvobodil můj nastávající, nemůžeš sem jen tak vpadnout a čekat…“

„Čekat co? Že uděláš to samý, co tehdy? Že se mnou sešplháš z týhle zpropadený věže  a půjdem tam, kde jsi  konečně našla svý štěstí?“

Dívka se zamračila. „Mohl ses stát princem. Stačilo ti si mě jen vzít.“

„Ano. Ale oba toužíme po svobodě. Tak pojď, než nás tady najde opravdový princ a ty si ho budeš muset vzít a uzavřít se v týhle zlatý kleci.“

„Hned poté, co by tě zabil. Tentokrát doopravdy,“ usmála se dívka a vklouzla do jeho mozolaté dlaně tou svou, už dávno zase jemnou. Miilovala tu samozřejmost, s jakou věděl, že s ním odejde. A v hloubi duše to od první vteřiny, kdy ho poznala, věděla i ona.