Vsadím se, že po konci Času zůstalo spoustu nezodpovězených otázek. Nebo aspoň pár. Spoustu z nich napadla i mě, nicméně jejich zodpovězení jsem pro omezení rozsahem nenapsala přímo, jen v náznacích, a doufala, že si všimnete. Takže pokud jsou jakékoliv připomínky... sem s nimi.

Čas pro mě je svým způsobem... až mírně nacionalistický. Teď si úplně nedokážu vybavit přesně to slovo, ale je pro mě dílem, ve kterém se obracím ke své zemi, co zažila v celkem nedávné době a co se na jejím území může stát. Jednou. Magie se asi jen tak nezrodí, přesto skrývá Čas mou obavu z budoucnosti. A nejen z toho. Dala jsem do něj kousek svého strachu z osobního života, který tak jako každý je ne vždy lehký. Většinu času plyne hezky v klidu a pak jsou tu chvíle, kdy mám chuť neexistovat. Nikdy se nenarodit, jen abych nemusela snášet to, co mi vhání do očí slzy. Protože tak jako je ona odrazem hlavní hrdinky, Čas mi dal čistý list papíru, na který jsem si mohla vypadat své starosti, strachy a obavy, pustit je do světa, a vzápětí mi ho rozbalil před očima donutil ho znovu a znovu číst, vnímat každé slovo a jeho význam. Dalo by se říct, že mi určitým způsobem nastavil zrcadlo.

Zajímalo by mě jedno. Co Čas znamená pro vás? Co na vás z něj nejvíc působí, jak ho vnímáte a proč? Budu moc ráda za jakoukoli odpověď a tímto se loučím poslední kapitolou :)

Au revoir