„Pane Pottere,“ spustil Lucius po obvyklých formalitách a zkoumavě si Harryho prohlížel, „zajímalo by mne, zda máte v úmyslu požádat mého syna o ruku.“

Harrymu v ten moment spadla brada a nezmohl se na nic jiného, než zírat na Luciuse rozšířenýma očima. Nevěděl, co si myslet. Řekne ano a muž proti němu ho prokleje. Nebo ho prokleje, když řekne ne. Netušil.

„Pane Pottere,“ zavrčel Lucius, podrážděný mladíkovým mlčením, „přestaňte se tvářit, jako byste viděl sněhuláka na rozkvetlé louce, a odpovězte na moji otázku. Chcete z mého syna udělat počestného muže žijícího v manželském svazku?“

Harry se zhluboka nadechl: „Ano, pane.“