Byl to den jako každý jiný, no i tak se něčím záhadným lišil. Jen naše hlavní postava nevěděla prozatím čím..

Byla sobota ráno, když se naše Sofia od svého šéfa, Billa, dozvěděla, že dnes musí do práce.

Do úcty hodného baru pro lepší lidi, kde Sofia pracovala, měl totiž dorazit vážený host.

Nebyla z toho nadšená, vždyť měla mít volno! Jenže práce je práce a peníze jsou potřeba.

V ten den si Sofia zašla zacvičit do fitka, kde trávila většinu času jejího volna s její nejlepší kamarádkou Kristin.

Jakmile byla Sofia se svým cvičením spokojená, zabloudila do sprch a poté hned domů, kde si na chvíli ještě zdřímla.

V osm večer však už byla za barem nejoblíbenějšího clubu uprostřed dění hříšného Las Vegas plná energie.

Zrovna leštila sklenice, když k ní nedočkavě přicupital šéf, který jí oznámil, že VIP host je v jeho boxu.

Sofia pochopeně přikývla, nechala vše tak, jak má být a vzala si do rukou tužku a malý zapisník.

S falešným úsměvem na tváři se rozešla k VIP boxu, který byl, na rozdíl od ostatních, dobře schovaný a tak tam měl VIP host dobrý klid na své obchodní schůzky či důležitá dostaveníčka.

Jakmile se tam však ukázala, litovala, že tu musí být zrovna ona a né její kolegyně, která je na dovolené.

V VIP boxu totiž seděl mladý muž, asi ve stejném věku, jako ona. Elegantně vyčesané černé vlasy, stejně barevné husté obočí a atraktivní plnovous, který jeho vzhledu dodával jakési kouzlo.

Už od pohledu budil dojem velmi bohatého muže, ovšem to Sofii tolik nezaujalo, jako jeho svůdný čokoládový pohled.

Na sucho polkla a zatímco se chystala promluvit, snažila se ignorovat fakt, že její tělo na záhadného muže začalo reagovat.

''Vítám Vás v clubu Poison. Pro dnešek budu Vaše číšnice já, mohu Vám něco nabídnout?'' Pronesla lehce nakřáplým hlasem, který je jindy silný a neoblomný jako kámen.

Černovlasý muž svůj pohled přemístil na její maličkost a drze se ušklíbl. Byl si moc dobře vědom toho, co s dívkami jako byla Sofia dělala jeho společnost.

Avšak i když to dříve u jiných dívek ignoroval, u Sofie tomu bylo jinak. Něco na ní bylo dle jeho vkusu zajímavé a její půvabně vypracovaná postava tomu dodávala šmrnc.

Její hladový pohled ho donutil, aby se lehce ošil nad vlnou vzrušení, která mu projela tělem, ale přitom na sobě zvenčí nenechal nic znát.

''Jak, že se jmenuje tento club? Poison?  Jako jed, že ano?'' Pronesl odvážným tónem, který dodal Sofii trochu té kuráže.

''Ano, pane.'' Pípla Sofia a mohutný muž se pousmál.

''Mám tedy čekat nějaký ten jed v pití? Či je to jen úsměvný název?'' Zajímal se dál.

''Jen název.'' Dodala tiše Sofia.

''Dobrá. Dal bych si sklenku té nejlepší whiskey, kterou tu máte a pro vás, můj příteli?'' Pronesl nakonec muž v obleku a pohlédl na svého společníka, kterého si do té chvíle Sofia ani nevšimla.

''Dal bych si tu slečnu.'' Mlaskl druhý muž a Sofii se udělalo zle. Raději nic neřekla, vlastně se na něj raději ani neprofesionálně nepodívala.

Černovlasý muž s ebenovýma očima se nad odpovědi svého společníka jen nuceně s jasnou příchutí hořkosti zasmál.

''Příteli, mám takový dojem, že tato okouzlující slečna není v nabídce. Jinak bych si toho všiml.'' Oplatil mu metu černovlasý muž a Sofie se lehce pousmála.

Koneckonců byla ráda, že se jí konečně někdo zde zastal. Takových slizáků ve VIP boxech potkávala víc, než bylo nutné a ani tolik, kolik dostávala za svou odvedenou práci, nastačilo na to, aby na ně zapomněla.

''Dáme si dvakrát whiskey.'' Pronesl nakonec černovlasý muž konečně a Sofia se co nejrychleji odebrala k odchodu z VIP boxu.

Až teprve ve chvíli, kdy došla k baru, se dokázala nadechnout. Jakmile se však opět ocitla v blízkosti záhadného muže, temný pocit bez dechu, který jí přitom záhadně hřál, se vrátil zpět.

•••

Bylo pár minut po osmé ráno, druhého dne, když unavená Sofia vycházela z clubu do rušných ulic hříšného města, Las Vegas.

Celá unavená a těšící se do postele nesledovala cestu a tak nestihla zaregistrovat jdoucí postavu naproti ní. Tou postavou nebyl nikdo jiný, nežli onen slizký pracovní přítel VIP hosta z minulého dne.

Sofia si unaveně promnula tvář rukou a zpozorněla až tehdy, kdy byla násilně přitlačena ke zdi.

Hlavou jí v tu chvíli projela ostrá bolest následovaná jejím bolestným výkřikem a jistým, nepříjemným zapískáním v uších.

''Oh zlatíčko, tak tady jsi! Musel jsem čekat celé hodiny, abych se tě dočkal. Já mu dám, že nejsi v nabídce.'' Zasmál se tiše společník.

''Dejte ty své pracky pryč!'' Vyjekla Sofia a snažila se nějak bránit.

Marně. Její byt se nacházel v nejchudší oblasti města, protože jen na tomto místě byl levný nájem, a proto za takovéto ranní hodiny v tak rušném městě nikdo nebyl na ulici.

Muž byl silnější než Sofia a tak jí ani její volání a unavená, marná snaha nestačili k tomu, aby muži zabránila osahávání jejího jemného těla.

''Doost.. Prosím!'' Brečela. Ovšem nevěděla, že se tím mužův zájem zdvojnásobuje.

''Řekla ti, že už to stačí. Tak by to snad stačilo.'' Zahřměl za násilníkem naštvaný hlas zničehonic zrovna ve chvíli, kdy Sofia začala postrádat naději.

Přestala beznadějně brečet a otevřela oči stále sevřená nechutný chlápkem z baru, za jehož zády spatřila černovlasého muže. Srdce se jí v tu chvíli roztlouklo a kolena lehce podlamovala i přesto, že vypadal jakoby celou noc nezamhouřil oka.

''Kdo mi v tom zabrání?'' Ušklíbl se násilník, který Sofii stále držel u zdi.

''È sotto la protezione di McCann.
Capisci?'' Pronesl černovlásek cizím jazykem, kterému Sofia nerozuměla.

Ovšem násilník ano. Jen těchto pár slov ho donutilo dát jeho nenechavé pracky dál od těla Sofie.

Ta na nic nečekala a silně ho kolenem kopla do citlivých míst.

Násilník se zkácel na zem a zaskučel bolestí, zatímco na něj Sofia hleděla znechuceně, černovlásek si Sofii prohlížel hrdým pohledem.

Moc dobře si byl vědom, že v Sofii něco je, ale až teprve teď si tím byl jistý.

Pomalu k její maličkosti přešel a ona sebou leknutím škubla. Na nic ale nečekala.

''Jak se, sakra, jmenuješ? A co to bylo za jazyk, kterým jsi na něj mluvil?'' Promluvila Sofia naštvaně na muže, který musel být jisto jistě cizinec.

Černovlásek ji poklidným pohledem zkoumal. Se svou odpovědí si nijak nelámal hlavu.

''Jsem Christian Messiny, tu máš moje číslo. Měl bych pro tebe jednu výhodnou nabídku, která by se ti mohla líbit.'' Promluvil k Sofii černovlasý muž a předal jí jakousi černou vizitku s zlatými písmeny.

Zatímco si jí Sofia prohlížela, nevšimla si, že od ní jmenovaný Christian pomalu odstupuje a z určité vzdálenosti na ní naposledy zavolá.

''Ciao Bellissima.''