• S O F I A •

"Buongiorno!" usměje se široce.

Nezmohu se na nic jiného, než tiché anglické "Ahoj" a milý, falešný úsměv.

To mi tu scházelo. Dělat tu někomu vola. Uvidím, jaká bude výplata za měsíc a zmizím. Pomyslím si v hlavě a radši se usadím na pohodlnou barovou židličku.

Pohlédnu na své zničené nehty a povzdechnu si. Zrovna ve chvíli, kdy přede mě přistane lahodně vonící snídaně s čerstvě udělaným kafem.

"Jsem Cecilia, a ty?" pronese najednou cizinka a já na ní vykulím svá modrá kukadla.

"Sofia." odpovím bezmyšlenkovitě a příjmu její ruku, která ihned vystřelila mým směrem.

"Piacere di conoscerti." zaculí se na mě a já se trapně zašklebím. Proč na mě mluví italsky?

"Prosím?" zeptám se ihned nepochopeně.

"Ráda tě poznává." ozve se za mnou mužský hlas.

Obě se za ním ihned podíváme a Cecilia se široce usměje.

"Parla solo inglese." pronese Christien k Cecilii a ta přikývne.

Jakmile se otočím, na chvíli se na jeho osobu zahledím a vidím známého muže s černým rozcuchem. Perfektně opaleného a upraveného. Černé, společenské kalhoty s zcela rozepnutou bílou košilý, odhalující pevnou hruď.

"Si. Budu mluvit anglicky, abys mi rozuměla." pousměje se na mě Cecilie, jakmile se doobejme s panem dokonalým.

Nevím, co na to říct, tak svůj pohled vrátím opět k snídani přede mnou.

"Dobrou chuť, jsou ovesné." mrkne na mě Cecilie a já vyhrnu obočí.

"Jak-." nestihnu to ani doříct a hned jsem měla odpověď.

"Tvá postava. Je zcela jasné, že cvičíš a zdravou stravou si jí udržuješ. Navíc.. Já nejím skoro nic jiného." mykne rameny s úsměvem.

Ta holka se snad nikdy nepřestává usmívat. Pomyslím si lehce naštvaně.

"Jak jsi se vyspala Sofie?" zaslechnu za sebou. Při jemném doteku na mých zádech sebou lehce cuknu.

Své oči opět zaměřím do těch už známých uhelných očí, které doslova září elegancí kvůli dlouhým řasám kolem.

"Uhm.. Dobře." odpovím stroze.
"A jak vy?" namítnu.

"No já jsem se vyspal tak nějak podle mých možností a jak ty Cel?" svůj temně hnědý pohled přemístí na blondýnku, která nás potají sledovala.

"Máš až moc měkké postele, Christiane. Za chvíli doma ani neusnu, jak se mi tu dobře spí." odpoví s úsměvem a mnou projede další vlna zvláštního pocitu.

"Můžu ti přidat, aby jsi měla takovou postel i doma." zasměje se Christian a nezapomene dodat mrknutí.

Ví moc dobře, že ho koutkem oka sleduji a v koutku srdce žárlím. Ovšem nenechal na sobě znát nic jiného, než lehké pobavení.

"To nejspíše nebude ani potřeba. Přece jenom za chvíli pojedu doopravdy domů." zacvrliká Cecilie a já v duchu protočím očima.

"No dobrá, děvčata. Budu muset jít." pronese najednou Christian a teprve v tu chvíli zvednu svůj pohled na jeho vstávající postavu z vedlejší barové židličky.

"Měj se hezky." usměje se vesele Cecilie a já se pokusím aspoň o pousmátí.

"A Sofie.." houkne na poslední chvíli Christian, zatímco jsem mu neodpověděla. Otočím se za jeho postavou.

"Až budeš mít čas, nejlépe co nejdřív, mohla by ses stavit v mé kanceláři?" optá se, i když já to zaslechla spíš jako rozkaz, proto jsem také rychle přikývla.

Jakmile jsem se otočila ke své snídani, všimla jsem si, že si mě Cecilie prohlíží. Při zaznamenání mého pohledu se ovšem radši podívala někam jinam. Nasadila svůj energetický úsměv a omluvila se s tím, že si musí něco zařídit.

Neřešila jsem to, hodila jsem do sebe celou snídani i s kafem. Radši po sobě vše umyla a zamířila do prostorné kanceláře.

Tiše jsem stála před dveřmi a přemýšlela, co mě asi tak čeká až budu uvnitř.

Než jsem stihla zaťukat, dveře se sami od sebe otevřeli a mé oči zaznamenaly tmavý pohled.

"Můžeš jít dál. Nemusíš se bát." poznamená ihned Christian s drzým úšklebkem na perfektně opalené tváři.

"Já se nebála. Teď jsem akorát přišla." hájila jsem se, i když vlastně mluvil pravdu.

Neodpověděl. Jen se více pousmál a odstoupil, abych mohla vejít. Jakmile jsem tak učinila, dveře se za mnou zavřely a on klidným krokem přešel ke svému stolu.

"Potřebuješ nějakou smlouvu, nebo to můžeme vyřídit slovní domluvou?" zeptá se ihned, při usazení se na jistě pohodlnou koženou židli, zatímco já stála jako tvrdé Y stále v blízkosti dveří.

"Pokud není důvod proč se bát o peníze či porušení nějakých slovních pravidel, smlouva nebude potřeba." pokrčím rameny.

"V tom případě souhlasím. Pojď se posadit, prosím, je toho ještě spousta co potřebujeme vyřešit." pronese bez toho, aby mi věnoval nějaký pohled a začne si rovnat nějaké papíry na stole.

Poslechnu jeho nabídku a sednu si na volnou židli prinmo naproti němu.

"Nejdříve bych se chtěl omluvit za ten včerejšek." začne, dorovná své papíry a poté mi věnuje intenzivní pohled, který z mé osoby nespadne do konce dne.

"Ovšem bylo potřeba, aby jsi z toho byla vynechána. Věř mi, jde mi o tvé bezpečí. Nechci, aby jsi kvůli mě měla potíže, i když to bude po dnešku poněkud těžké." dodá ihned a já se zamračím.

"Proč po dnešku? Co se bude dít?" zajímám se ihned.

"K tomu se taky dostanu. Půjdeš se mnou totiž na charitativní ples. K tomu ti musím něco vysvětlit a trochu tě připravit, přece jenom s takovýmito lidmi ještě úplně zkušenosti nemáš." odpoví jednoduše.

"Byla jsem barmanka jednoho z nejznámějších barů v Las Vegas. Jsi si jistý, že nemám zkušenosti s lidmi?" zašklebím se a on se lehce uchechne, což mě znejistí.

"Věř mi, s touto komunitou ještě zkušenosti nemáš. Jako má uh.." odkašle si a pokračuje. "partnerka budeš stát po mém boku s spoustou lidí kolem nás, kteří se na nás budou usmívat, i když nás třeba nenávidí. Je toho dost, co ještě nevíš a neznáš.

Každopádně tohle jedno velice zásadní pravidlo - nikdy, opakuji nikdy, nesmí nikdo nic vědět ani se třeba jen hrabat v našem vztahu. V tomto případě na mě třeba houkni nebo tak a já to okecám. Každý si musí myslet, že spolu něco máme, ale nic dalšího vědět nepotřebují. Jasné?" dokončí svůj monolog a já přikývnu.

"Fajn. Musíš taky vědět další pravidla, jako že mi v přítomnosti povolíš cokoliv, co po tobě budu chtít."

"Cokoliv?" vyjeknu nevěřícně.

"Cokoliv. Budeme ve společnosti, takže se nějakých prasáren bát nemusíš, i když tedy.. Uhm.. Pokud bys mi něco zašeptala do ouška, splnil bych vše bez ohledu na společnost." mrkne na mě laškovně.

I když jsem na sobě nenechala nic znát, přesně po takové odpovědi mé tělo toužilo a já tomu nedokázala nijak zabránit.

"Myslím, že to nehrozí." odpovím stroze.

Nezapomeňte hlasovat, komentovat či sdílet!❤️
Love you, guys! 💖