• T Ř E T Í   O S O B A •

Sluneční paprsky už přivítaly obyvatele hříšného města do dalšího slunečného dne a lehký vánek se mohl vychvalovat výborným prostředím pro turisty, zatímco křehká brunetka ležela na gauči ve svém ušmudlaném bytě.

Naproti ní, seděl muž s pracně vyčesanými vlasy havraní barvy a zadumaně o něčem přemýšlel.

Pousmál se, jakmile zahlédl, že se dívka pomalu, ale jistě probouzí. Taky už bylo na čase.

"Jak jsem se sem dostala?" Vyjekla ihned, jakmile otevřela oči a došlo jí, že se nachází ve svém bytě.

Brunetka těkavým pohledem zkoumala každý milimetr svého bytu a přesvědčovala se, že je opravdu tam, kde si myslí, že je.

Když však zahlédla sedět v protějším křesle onoho může, jehož zaměstnanec ji doslova zachránil život, chtěla se vyzvednout do sedu.

Náhlá bolest, která ji od levého boku vjela do celého těla jako blesk, jí donutila žuchnout zpět na starý gauč béžové barvy.

"V klidu lež. Jinak tě to bude bolet ještě více." Řekne jí jen, zatímco se dívka snaží vzpamatovat z šokující bolesti.

Muž na nic nečeká. Vyhoupne se ze sedu a pomalým krokem se vydá k dívce, jež bezbranně ležela na pohovce a nechápala, co se děje.

S potutelným úsměvem na tváři přiklekne k jejímu gauči, aby zkontroloval její ránu. Zatímco dívce hledí do očí, aby si získal na chvíli její důvěru, začne ji pomalu vyhrnovat tričko.

Až teprve, kdy je tričko nad koncem obvazu, jejich oční kontakt přeruší a pohlédne na dívčin bok, jež je zabalen do obvazu.

Brunetka při pohledu na svůj bok chce ihned něco říct, ale je to opět muž, který promluví jako první.

"Jsi až moc důvěřivá." řekne a dívka na něj jen nechápavě hledí.

"Ten muž. Byl cizí a i přesto jsi mu věřila, že je to jeden z mých lidí." pokračuje dále.

"A nebyl snad?" promluví zmateně hnědovlasá dívka jménem Sofia.

"Ano, to byl. Ale proč jsi mu věřila? Neznáš jeho a neznáš ani mě. Mohl ti ublížit. Mohl jsem ti ublížit klidně já." odpoví Christian.

"Myslím, že pokud máš o mě zájem, jakožto o tvou společnici, postaráš se o to, aby se mi nic nestalo. Aspoň tedy do doby, než dostaneš svou odpověď. Nemám pravdu?" pronese klidně Sofia, čímž Christiana uchvátí.

"Chtěl jsem ti tím jen říct, že by sis měla dávat pozor. Dnešní doba je hnusná a nejednou by se ti to mohlo vymstít." řekne nakonec černovlásek.

Sofie to už nadále neřeší a znovu se snaží opatrně posadit. Christian neváhá a okamžitě jí pomůže nejen do sedu, ale nakonec i do stoje.

Sofia za to ihned tiše poděkuje a vydá se do kuchyně, podívat se do ledničky po něčem k snědku.

Jakmile jí ale otevře, ihned ji zase ohromeně zavře a pak zase otevře. Její obsah je totiž k jejímu překvapení plný.

S ohromeným výrazem ve tváři se otočí k obýváku, kde stál Christian s potutelným úsměvem.

"No co? Nemohl jsem se na to dívat." pokrčí rameny jednoduše.

"Děkuju ti moc.. Ale to jsi nemusel.." začne Sofie a ihned pokračuje. "J-já ti to zaplatím. Kolik to všechno stálo?" dokončí nakonec a přejde blíže k exotickému fešákovi, který se jen tak objevil v jejím životě.

"Ále prosím tě.. Maličkost. Přece svou budoucí společníci nenechám utrápit se hladem." mávne nad tím jen rukou s ušklíbnutím.

Sofia by se nejraději hádala s ním dále ohledně toho, že to zaplatí, ale on to celé utnul jiným tématem.

"No nic.. Přišel jsem se jen ujistit, jestli se probudíš v pohodě a vypadá to, že ano. Takže.. Teď mě omluv, musím jít. Čeká mě práce."

"Ohh..Jistě." pousměje se Sofie, následující ho do chodby.

Ještě ale před tím, pohlédne na hodiny, aby se ujistila, že sama nemešká v práci. Naštěstí bylo ještě spousta času.

"Tak zase někdy." nadhodí Sofie jen tak mimo dveřmi, což Christiana donutí se usmát.

"Nebo doby až mi zavoláš, jak jsi se rozhodla." mrkne Christian a poté odejde.

Sofie jen tiše přikývne a ihned potom, co za sebou zavře vchodové dveře, se vydá do kuchyně.

Žaludek se jí totiž samou prázdnotou stahoval a ona už to nadále nemohla vydržet.

Otevřela tedy ledničku, vyndala si z ní pár ingrediencí na nějakou rychlou mňamku, kterou měla do deseti minut hotovou.

Sedla si k jídelnímu stolku, misku s jídlem si položila před sebe a pohlédla na neotevřené dopisy ležící na stole už nějakou tu dobu.

Do pusy si vloží první sousto a chvíli rozmýšlí, než si do rukou vezme jednu z obálek a trhnutím ji otevře.

Do rukou se jí dostane bílý papír s razítkem nějaké místní banky a ona si jen povzdechne, při pohledu na dlouhé číslo s mínusem před ním.

Další placení.. Pomyslí si. Já se z toho snad nikdy nevyhrabu.

Ihned jí přijde na mysl myšlenka na nabídku od Christiana. Váhá, než se zvedne a zamíří k telefonu, jakmile ho ale vezme do ruky, vše zavrhne a vrátí se zpět ke svému jídlu.

To jistě utáhnu ze svého platu. Řekne si sama pro sebe a dále se tím nezabírá, i když jí to trápí.

O další hodinu už připravená míří klidným krokem k jejímu pracovišti přesně na čas začátku její směny. Když však stojí před, nemůže uvěřit svým očím, když na pomalovaných dveřích visí cedulka ZAVŘENO.

Nechce si to nechat připustit a tak z kabelky vytahuje své klíče od klubu a dostává se dovnitř. Hlavou jí prolétne myšlenka na její včerejší zkušenost, jakmile zahlédne ten nepořádek všude.

Už-už se chtěla pustit do uklízení, když jí napadlo, že by to nebyl úplně nejlepší nápad s tím, co má na břiše. Až teprve teď jí došlo, že vlastně neví, od čeho to má.

Sofia si jen povzdechne a pokračuje dál klubem, zatímco si prohlíží ten nekonečný nepořádek všude kolem ní. Zamíří úplně na konec klubu, dozadu, kde je schovaná Billova kancelář a přesvědčí se, jestli tam opravdu není.

Pro její lehké potěšení jeho osoba sedí na svém místě za mohutným stolem z drahého dřeva. Sofii okamžitě zaujme otevřená karafa whisky, která dříve byla plná a teď je nazlátlá tekutina jen slabým prouškem na dně.

Poté svůj pohled přemístí na tělo muže, jež skoro nepoznala. Zmučený a vzhledově vyčerpaný Bill si podpíral alkoholem ztěžklou hlavu, zatímco jeho oči byly zavřené a dech pravidelný. Byl neupravený, jeho hnědé vlasy lítaly do všech stran a jindy bezchybně uhlazený oblek byl zmuchlaný.

''Bille?'' pronese Sofia opatrně. Nebyla si plně jistá, jestli je dobrý nápad ho budit v tomto stavu, ale neskutečná potřeba se dozvědět co bude dále, jí prostě nedovolila opustit místnost.

''Bille?'' zkusí to znovu, tentokrát mnohonásobně hlasitěji.

Ospalý muž leknutím nadskočí, ale oči otevře. Je dost unavený a nejradši by se opět ponořil do království spánku, avšak jakmile si všimne brunetky s jemnými rysy ve tváři, ihned je vzhůru.

''Sofie. Já ti neposlal email?'' vypadne z něj ihned a Sofie se zamračí.

''Nemám internet Bille.'' připomene mu ihned brunetka, která je chudá jako kostelní myš.

''Už ti ho zase odpojili? Holka ty máš takovou smůlu.. Bohužel, ani já tě teď nijak nepotěším.'' začne Bill a pohlédne unavenýma očima do Sofiiných.

''Nejdříve bych ti chtěl ale poděkovat jak jsi se zachovala v tom zmatku. Zatímco ostatní ihned utekly, ty jsi zůstala, zavolala policii a ještě vše schovala, opravdu.. Lepší zaměstnankyni jsem si přát nemohl.'' pousměje se Bill, avšak mladé Sofii do úsměvu není, protože z Billových řečí kolem cítí, že to co teď následuje, nebude tak úplně dobré.

''Proto jsem se rozhodl ti k výplatě přidat ještě pár tisíc dolarů navíc, jako poděkování. Ovšem nic jiného pro tebe nemohu udělat, protože klub zavírám.'' dokončí Bill a Sofie se zděsí.

Počítala s tím, že to bude špatné, ale že až tak, aby se klub zavřel? Tak s tím nepočítal asi nikdo. Jí teď ale hlavně trápilo z čeho bude platit své dluhy když přišla o práci?

Když si od Billa vzala peníze, vrátila klíče od klubu a vydala se zničená zpět domů. Po cestě se ptala všude kde jen mohla, jestli nehledají někoho, na stálé zaměstnání, ale kromě málo placených brigád nic nenašla.

A tak jí nezbývalo nic jiného, než poslední možnost.

Jakmile došla domů, vzala do ruk svůj starý telefon a vytočila číslo exotického boháče, se kterým se bavila ještě před pár hodinami.

''Christian Messiny, prosím?'' ozve se z telefonu a Sofie těžce polkne.

Je si moc dobře vědoma tím, že toho, co se teď chystá udělat, bude později litovat. Ovšem nic jiného jí nezbývalo, pokud se nechtěla dostat do nejspodnější vrstvy společnosti, odkud je s jejími dluhy těžká cesta k úniku či zpátečnímu navrácení.

''Přijímám tvoji nabídku.''