• S O F I A •

Každou chvíli při rozhovoru s ostatními přítelkyněmi Christienových přátel se ho snažím vyhledat pohledem.

Když jsem se o to pokusila posledně, zahlédla jsem muže v černém, jak míří směrem k němu a Nicolasovi a poté s nimi odchází někam dozadu.

Zděsím se, protože teď nemám ani nejmenší šanci na útěk od těchto drben, které jsou celé dny zavřené ve velkých vilách a pouze jen na takovýchto akcích mají možnost s někým mluvit.

Samozřejmě, že si s kýmkoliv mohou promluvit po telefonu, ale prý to není ono. Snažím se si udržet milou tvář zatímco nad jejich trablemi v duchu protáčím očima.

"Miluješ ho?" ozve se vedle mě, když hledím někam mezi lidi, kde se Christien vytratil.

Otočím se za tím hlasem a všimnu si, jak všechny dívky v hloučku utichly a přesměrovaly své pohledy na mou maličkost.

"To bylo na mě?" ujistím se pro jistotu.

"Samozřejmě, že na tebe. Každou chvíli toho svého vyhledáváš pohledem, zatímco my ostatní jsme rády, že je na chvíli máme z krku." usměje se blondýnka a ostatní se lehce zasmějí.

Myknu rameny a zkusím odpověď, která se mi vyrojila v hlavě.

"A není to mé vyhledávání pohledem právě důkaz mé náklonnosti a lásky k němu?" navrhnu a všechny utichnou.

To jsem vám nandala co. Pomyslím si, zatímco na sebe trapně hledí. Povytáhnu své koutky do hrdého úsměvu a opět se zadívám do davu. Kde jen může být?

Mé vrstevnice, se kterými jsem tu nakonec v hloučku skončila na nějakou tu dobu se mě radši už na nic nesnažily zeptat. Nejspíše se bály, že bych jim zase něco předhodila a vytřela zrak.

"Dámy," zaslechnu za mnou, zatímco překvapeně samým leknutím lehce nadskočím.

Když jsem to nejméně čekala, objevil se tu. V celé své kráse. S odzbrojujícím úsměvem, vlasy stále zčesanými jedním směrem a v naprosto dokonale padnoucím obleku.

"Christiene." odpoví všechny jednohlasně při zářících úsměvech na tvářích.

"dovolíte mi vám ukrást mou přítelkyni? Rád bych si s ní zatancoval." pronese mile, zatímco se soustředím jen na jeho velkou dlaň putucíjí po mých zádech směrem k boku, za který si mě přitáhne více k sobě.

"Prosím, je jen tvá." usměje se vyšší brunetka, která byla takovou alfou naší skromné skupinky.

Neodpovídám, jen se vděčně nechávám vést směrem k parketu.

"Děkuju moc za záchranu." šeptnu tiše, aby mě nikdo neslyšel, jen on.

Ušklíbne se a lehce přikývne.

"Vypadala jsi opravdu zoufale." šeptne mi nazpátek a nepřestává se přibližovat k hloučku lidí tančící ladným tempem waltz.

"Fajn. Teď bychom se mohli na tanec vykašlat ne? Stejně na nás nekoukají."

"Ani náhodou maličká. Doufám, že umíš waltz, protože to tu aspoň trochu rozjedem." pošeptá mi a svými rty se lehce otře o mé ucho.

Dech se mi zadrhne a do žil vlije adrenalin. Tak dlouho jsem netancovala..

Jeho dlaň na mém pasu mě uprostřed parketu jedním tahem roztočí přímo vedle něj až se celá sukně rozprostře a lidé od nás hned odstoupí. Celou místností se rozezní první tóny A Tousand Years a já tiše vydechnu.

Stojím k němu čelem a tiše dýchám, zatímco se v místnosti pomalu setmělo a modré paprsky reflektorů se začnou prořezávat tmou a lehkým dýmem.

Do pomalého rytmu zvednu rozklepanou ruku a pomalu jí nechám dopadnou na jeho krk odkud putuje směrem k jeho rameni. Jakmile tam dorazí, druhá ihned skončí v objetí jeho medvědí dlaně a tanec se naplno rozjede.

Raz, dva, třiii.. Dva, dva, třiii. Jeho pravá ruka mě drží na boku, zatímco ta levá v mé dlani ve výši jeho ramen určuje směr. Mé tělo se samo od sebe naklání dozadu při každém kroku a hlavu držím pevně od směru tance.

Dlouhé kroky a ladné pohyby našemu tanci dodávají jakýsi šmrnc a než se nadějem, máme kolem sebe hlouček všech na parketu, pozorující naší poslední otočku.

Jeho pravá ruka při posledních tónech opustí můj pas a levá mi napomůže k ladné sólo otočce, která je zakončena blízkým objetím.

Tóny hudby vystřídá veselý potlesk, ovšem toho si ani jeden z nás nevšímá. Hledíme si navzájem do očí s dotykajícími se nosy a přemýšlíme, jestli to máme či nemáme udělat.

Christien to ale vyřeší hned. Vlepí mi rychlou pusu a poté se na jeho tváři objeví ten veselý úsměv při rozevření obou rukou dokořán v hluboké úkloně. Cokoliv udělá po něm zopakuji, abych nevypadala tak vyjukaně.

Jakmile se opět narovnám, jsme už v obložení skoro všech žen v sále. Zatímco si s nimi Christien ze slušnosti povídá, já se zaposlouchám do energetického rytmu další písně.

Tak moc jsem milovala latinské tance, že jsem si ani nevšimla toho, že se mé tělo hýbe do rytmu.

Než se naději, objeví se přede mnou nějaký pohledný muž vzhledově stejně starý jako já a žádá mě o tanec.

Nehledě na zaměstnaného Christiena jeho dlaň hned přijímám a nechám se vtáhnout do pekelně dobrého rytmu mého oblíbeného Jive(u) na zrychlenou píseň Dear Future Husband.

Zatímco si jednou rukou držím dlouhou sukni co nejvýš to jde a druhou se ho pevně držím, mé nohy se rychlostí blesku pohybují do rychlého rytmu písničky, jako smyslů zbavené.

I přes to, že mám nevhodně vysoké podpatky, vše zvládám s lehkostí a ani si nevšimnu, že jsem opět středem pozornosti.

Někde tam v davu zahlédnu tmavý naštvaný pohled, ale nijak to neřeším. Však proč bych to řešila, když měl spousty práce místo toho, aby si mě všímal?

Naplno si užívám toho pocitu, který jsem takovou dobu necítila. Tolik mi tancování chybělo.

Klučina s blonďatými melíry a oříšky místo očí si naprosto užíval mou nadšenost k tanci a kolem mě se kroutil jako ještěrka.

Naprosto jsem netušila, co je zač ani jak se jmenuje. Ovšem jedno jsem věděla jistě - byl to naprosto dokonalý tanečník s tancem v krvi.

Když se konec písničky blížil, lidi kolem nás už opět šíleli a snažili se napodobovat naše zběsilé kroky, které se stále opakovali.

Jakmile jsme skončili, celá rozjařená a s úsměvem od ucha k uchu skočila dotyčnému cizincovi kolem krku.

"Moc děkuji za tanec, byl jste úžasný. Kde jste se učil tancovat?" vydechla jsem ihned zbrkle, zatímco jsem to rozdýchávala.

"V jedné soukromé škole v Kanadě a kde vy?" usměje se.

"To je dlouhý příběh." mavnu nad tím rukou.

Než mi cokoliv stačil říct, svět se se mnou zatočil a já narazila do pevné hrudě. Nemusela jsem ani zvedat pohled, abych věděla co se děje a kdo to byl.

"Tak tohle by už nešlo. Jedeme domů."