• S O F I A •

"Myslím, že to nehrozí." odpovím stroze, i když mé tělo myslí na něco uplně jiného.

Nijak na to nereaguje, jen se víc zašklebí a pokračuje s seznámení s následující akcí, která nás dnes čeká.

Naši dohodu zakončíme posledními třemi otázkami - mé míry a oblíbená barva. To bylo vše, co potřeboval.

Poté jsem už měla hodinové volno. Vzhledem k tomu, že venku bylo překrásně, nerozhodla jsem se pro nic jiného, než koupání v bazénu.

Voda v něm byla příjemně studená, ideální. Proto jsem také zaplula do šatníku a náhodou objevila pěkné dvoudílné plavky královsky modré barvy.

Hodina u bazénu najednou utekla až nečekaně rychle a zatímco jsem se nechávala unášet silou vody, ve dveřích od terasy se objevil Christian.

Bývala bych si ho ani nevšimla, kdyby se tiše nezasmál a nepromluvil.

"Škoda, že už není moc času. Býval bych rád skočil za tebou." ozval se a já se málem utopila vodou, která se mi dostala do nosu, jakmile jsem sebou leknutím cukla.

Celá mokrá jsem pohlédla do jeho pobaveného výrazu.

"Nač pospíchat, když ples začíná až večer a teď jsou sotva čtyři hodiny odpoledne." mykla jsem rameny.

"Rád chodím včas." poznamená klidně.

"Jiní chodí jistě dýl." odpovím s hravostí.

"Přípravy jsou dlouhé." dodá téměř okamžitě.

"A ty máš jistě dostatek peněz, aby jsi je urychlil." zaculím se.

Všimnu si, jak přemýšlí. Přepočítává a zvažuje. Nakonec si přetáhne bílou košily přes hlavu a kladně odpoví.

"Tak dobře." vydechne a začne si sundavat kalhoty.

V duchu vítězně vykřiknu. Ovšem na venek nedám opět nic znát, krom hladového pohledu na jeho vypracované tělo.

Nebudu se tajit tím, že k němu chovám jisté sympatie. Byl ke mě prozatím velmi milý a jeho krása tomu všemu dodává třešničku na dortu.

Mé oči se zastaví na zalepeném obvaze na místě, kde si v brzkých ranních hodinách tlačil krvavou ránu.

Než stačím nějak zareagovat, jeho tělo už skáče ladnou šipku to osvěžující vody. Sleduji každý pohyb jeho těla pod hladinou, který mu umožňuje plavat mým směrem.

Ucítím jeho teplé ruce na mých bocích a mým tělem projede vzrušení. Myšlenky na obvázanou ránu jsou najednou ty tam. Vyplave přímo přede mnou. Vlasy hodí dozadu a mile se usměje.

"Ani se nedivím, že jsi tu strávila takovou dobu, ta voda je vážně příjemná." prohodí po chvíli a já se usměji.

"Proč mám takový pocit, že tento bazén tolik nevyužíváš?" zajímám se ihned.

Tahle božská dokonalost, která hrdě nosí vznešené jméno Christian, musí být jistě velký bussinessman a na takovéto radovánky nemá jistě čas.

"A proč ty máš vždy pravdu?" zasměje se a já s ním.

"Je tvá práce hodně náročná?" nakrčím obočí, když si všimnu jemných vrásek u koutků očí.

"Nač se bavit o práci, když je jí nad hlavu. Vypusť trochu páry, dokud je čas." odpoví najednou a opět se potopí.

Po chvíli vyplave na druhé straně bazénu. Pokrčím nad ním rameny a plavu za ním. On se mi však pod vodou vydá naproti a stáhne mne za ním pod hladinu.

Jakmile vyplavu, ozve se mé dětinské chování a začne vodní válka v podobě cákání a různých naschválů.

Nakonec oba skončíme v křečích z neustálého smíchu, div se neutopíme. Stojíme blízko sebe a snažíme se to rozdýchat.

Po chvíli si všimnu, jak si mě Christian prohlíží. Svůj pohled mu opětuji a zatímco jsem zahleděná do jeho tmavě hnědých očí, nevšimnu si toho, že se naše obličeje k sobě jistě blíží.

Když jeho čokoládky uhnou na mé rty, vzpamatuji se z tranzu a lehce se odtáhnu.

Zamračí se a ihned se kolem mých boků objeví jeho velké dlaně, které mě vrátí zpět. Pokusí se mě políbit, ovšem já se oddálím.

"Nemůžem." vydechnu, nevěříc, že jsem vůbec dokázala promluvit.

Christian na mě nechápavě hledí.

"Je ti jasné, že ve společnosti mi je budeš muset opětovat?" zeptá se s nechápavým výrazem.

"A Cecilii to nevadí?" zajímám se.

Chvíli na mě nepochopeně hledí a poté jeho svaly povolí.

"Tak tady je kámen úrazu. Ne, Cecilii to může být úplně jedno. Je to zdravotnice, nic víc." pronese klidně.

Zarazím se. Tak proto tu přespala? Najednou mi to dojde. Dávalo to smysl.

"Měly bychom se jít už připravit." odkašle si a já přitakám.

Vylezu z bazénu, lehce se usuším a zamířím do svého pokoje, kde mi brada spadne až na zem.

Mé oči totiž okamžitě zaznamenají červenou róbu pověšenou na ramínku vysoko nad zemí.

Šaty dlouhé až na zem, jednoduché, ale šarmantní. Velký výstřih na zádech tomu všemu dodává jakýsi okouzlující nádech. Pouze pár šňůrek, stejně vínově-červené barvy, držící celou róbu na mým těle, zakrývalo pár centimetrů mých zcela obnažených zad.

Byla jsem omámená jejich krásou, jakmile jsem je měla na sobě. Cecilie mi poté pomohla s makeupem, který jsem si přála mít co nejjednodušší, ale zároveň aby mě společnost neodsoudila a nakonec mi i natočila vlasy do spadajících vln.

Při pohledu do zrcadla, jsem si všimla známých očí jedné neznámé dívky, jež vypadala jako z pohádky. Vůbec jsem ve svém odrazu nepoznávala tu ušmudlanou barmanku, která byla ráda, když jí zůstalo pár dolarů na něco málo k snědku. A teď tu najednou přede mnou stála princezna. Ze dne na den, jen kvůli jednomu souhlasu.

Lehký makeup mi výborně zviditelňoval jemné křivky v obličeji, zatímco hnědé vlasy mi spadaly po ramenou v lehkých vlnách.

Při scházení schodů na vysokých podpatkách stejné barvy jako měly mé večerní šaty, jsem se pevně přidržovala zábradlí, zatímco druhou rukou jsem si přidržovala delší sukni, která se mi pletla pod nohama.

Moje oči po chvíli vyhledaly jeho tmavý pohled, který byl mým obrazem zcela omámen.

S úsměvem jsem sešla schody, věnovala slabý úsměv i Cecilii, která si mou osobu prohlížela s nadšením a jednoduše se otočila, aby oba měli prostor si mě prohlédnout více.

"Tak jak mi to sluší?" zacvrlikám.

"Mio dio.." zaslechnu a lehce znejistím.

Nezapomeňte hlasovat, komentovat či sdílet! 😍💞

Sofiiny šaty