• S O F I A •

Opravdu jsem chtěla. 

Opravdu jsem chtěla odpovědět záporně, ale jakmile se ozval můj žaludek při pomyšlení nad nějakým dobrým jídlem, věděla jsem, že má odpověď bude zbytečná. 

Na jeho tváři se okamžitě objevil ten okouzlující úsměv, ze kterého se mi lehce podlamovala kolena a já jen nevinně přikývla. 

Okamžitě jsem se tedy vydala převléci do něčeho z cela obyčejného, ale zároveň takového, abych mu nedělala ostudu. Z menšího šatníku pod starou televizí jsem vyndala několik let staré šortky a nové černé body, které jsem objevila v American Apparel ve slevě.

Skvěle mi padlo a já se v něm cítila příjemně, stejně jako v o něco větších šortkách, stažených páskem. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a makeupem se nijak nezaobírala. Pár tahů řasenkou a bylo vyřešeno. 

Ještě jsem sáhla po malé kabelce na dlouhém popruhu do níž jsem hodila můj rozbitý mobil s peněženkou a mohla vyrazit. 

Jakmile jsem vyšla na chodbu, kde na mě už čekal Christian, zamkla jsem za sebou a zastavila se na místě, když jsem zaznamenala jeho pohled. 

Nemohla jsem si nevšimnout té touhy, která zničehonic ovládla jeho oči. Ruce sevřel v pěst, až mu zbělely klouby a já jen na sucho polkla. 

Chtěla jsem něco říct, ale k mému štěstí to nebylo třeba. Christian se totiž dal do pohybu a já nesvedla nic jiného, než ho jen tiše následovat. 

*****
Restaurace, do které jsme toho dne vešly, doslova voněla luxusem. Okamžitě jsem se zděsila. Vždyť jen voda tu musí stát celý můj plat! 

Zastavila jsem se na místě a Christian se zamračil. 

''Děje se něco?'' zajímal se ihned a já se zatvářila lítostivě. 

''N-ne.. Tedy vlastně ano. Pane Messiny, tohle je na můj plat až moc luxusní restaurace, nemohli bychom jít naproti do toho stánku?'' myknu hlavou k uličnímu stánku s hot dogy za pár dolarů. 

Čekala jsem cokoliv, jen ne další úsměv a ještě větší pohodu, kterou na mou prosbu reagoval. 

''Nemusíš se bát maličká. Tento oběd platím já.'' odpoví mi s úsměvem a chce pokračovat dále. 

''Promiňte, ale tohle nemůžu přijmout.'' Šeptnu k němu, když se ke mě otočí opět zády. 

Nechci dělat scény, ale oběd tu bude stát opravdu moc. Jak bych mu to potom oplatila, když sotva vystačím s penězi? 

''Ale noták, babe.. Nádech a výdech. Všechno je v pořádku. Oběd v luxusu je nic proti tomu, jaký luxus by sis zasloužila doopravdy. '' přistoupí ke mě blíže a s těmito slovy mě jemně pohladí po tváři. 

Nemám další námitky. Nemá cenu s ním jakkoliv diskutovat, stejně si bude stát za svým. A tak mi nezbývá nic jiného, než přijmout jeho nabízené rámě a pokračovat s ním dále. 

''Mohu vám pomoci?'' rozzáří se číšnice, jakmile nás uvidí, respektive - jakmile spatří Christiena.

''Stůl pro dva, někde v soukromí nejlépe.'' pronese pevným hlasem. Číšnice s zářivým úsměvem přikývne a dá se do pohybu. 

Společně s ním se tedy vydám hloubš do restaurace, která má skoro všechny stoly obsazené či už dávno připravené pro příchozí hosty s rezervací.

Narozdíl ode mě, jsou ostatní hosti vzhledově dosti bohatí. Dokazovalo to jejich značkové oblečení a vybrané chování. Dokonce i sezení a chůze u těchto lidí vypadá tak ušlechtile, že se bez přemýšlení narovnám.

''Nekoukejte na ostatní. Jejich povrchové bohatství zakrývá jen to, co vlastníte pro změnu vy - a to, to vnitřní.'' mrkne na mě ihned Christien, jakmile zaznamená můj zájem o ostatní hosty.

Ucítím, jak mě začnou lehce štípat tváře, což mi oznamuje, že se červenám. Zaženu tedy potutelné pousmátí a přijmu gentlemansky nabídnutou židli.

"Děkuji." pousměji se a ihned zaznamenám, jak se na mě číšnice zamračí, což způsobí, že se zatvářím zase normálně.

"Tady jsou vaše lístky." řekne líbezným hláskem a ihned jeden podá Christienovi s úsměvem, zatímco na mě se ani nepodívá.

Tiše poděkuji a lístek si převezmu, schovávající se za jeho desky.

"Mohu vám s něčím ještě pomoci?" promluví blondýnka oblečená do černo-bílého oblečení servírky a opět se usměje na mou společnost.

"Ano, přineste nám Sekt Grandioso Gold, Château Valtice." odpoví a já vykulím oči.

To je ale přeci víno s kousky zlata!

"Dobrá volba pane." pousměje se číšnice, která mi skočila do řeči.

"Ještě něco pane?" uculí se žena.

"Ano. Přestaňte ignorovat přítomnost mé společnice a dělat na mě oči, protože mé oči jsou jen pro ni." odpověděl tak přímě a rozhodně, že to nezaskočilo jen mě i servírku, ale i lidi z bližších stolů.

Po chvíli ticha si Christian odkašlal, čímž každého přivolal zpět do přítomnosti.

Servírka jen přikývla a odešla. Ostatní hosté kolem nás si poté začali něco šeptat a já sklopila hlavu.

"Proč jsem tady?" řeknu tiše tak, aby mě slyšel jen on.

On však jako vždy mou otázku odignoruje a nasadí své vlastní téma podle libosti.

Vstane a přejde k mé straně. To upoutá opět zvídavé zraky všech ostatních.

"Mohu vám slečno Sofie nabídnout tykání?" pousměje se na mě a natáhne ke mě svou ruku.

Chvíli na ní jen zírám, až nakonec přijmu. No co? Vyká se mi špatně.

"Jistě.. Říkejte mi Sofie. Žádná maličká, ani babe.. Jen Sofie." odpovím rázně, což mu na tváři vykouzlí úsměv.

"A ty mě Christien."

Nezapomeňte hodnotit, komentovat sdílet! ❤️
Nově je příběh označený jako #Wattys2019 tak uvidíme, co je v našich silách ❤️
Více informací o vydávání kapitol nalezneš na mém profilu!