,,Už žádné vzpomínky a žádné pohledy do zrcadla na bezpočet jizev...A už žádní další lidé z otcova okolí," řekla si Eliška pro sebe a smrt znamenala pro ni vysvobození.

..A ačkoliv by otec sebevraždu označil za hřích, tak ona ji považovala za své výhradní právo...a za vlastní volbu, i když nedala si život a neměla právo si jej vzít. To by ji namítla při nejspíš i její matka... ,,Jenomže copak se někdo o takový život prosil...Třeba je skutečně načase zpřetrhat okovy a začít konat sama za sebe, protože něco na tom Bessiině jednání přece jen bude..." znělo ji v mysli a bylo to opravdu odvážné předsevzetí....A možná i bláhové a šílené.

Přesto však v Elišce nenarůstaly žádné výčitky, že by se vzpouzela příkazům otce...ba naopak, k tomuto ji nutil a v tomto ohledu musela vždy uposlechnout...Protože v podstatě jen vykonávala svou pravidelnou povinnost...

Pod nátlakem strachu... se postavila k oknu a sledovala, jak si vítr pohrává s křehkými větvemi stromů a připadala si jako ony.

Poddajná zlovůli, jíž se mohla bránit tím, že vzdorovitě zesílí, protože jedině tak lze odolávat náporům čehokoliv zlého, co se vás chystá zmocnit a Bess bude pravděpodobně překvapená, protože všeobecně vzbudí rozruch. Ale potřebuje se už dostat z tohoto temného místa... A když nemůže jiným způsobem, tak využije i strach k tomu, aby mohla konat.

„Bess!" zvolala a byla si jistá, že ji dívka uslyší, ať je kdekoliv v domě, protože měla stále nastražené uši pro případ, že by ji potřebovala... A nemýlila se...Protože Bess po krátkém zaklepání skutečně proklouzla dovnitř a mírně zadýchaná.

A málem jí oči vypadly z důlků, když Elišku spatřila. Protože byla oděná celá v černém a vlasy pevně stažené...A její útlá postava se v šatech skoro ztrácela, protože bude nutné je zabrat, nebo aspoň přinutit Elišku víc jíst, což by bylo asi nejmoudřejší.

,,Sbohem, Bess," řekla Eliška, když stála u otevřeného okna a pak vylezla na velkou okenní římsu.

,,Ale slečno, to ne!" vykřikla Bess, jenže Eliška jakoby ji neposlouchala a vydala se až na samý okraj římsy odkud už nebylo uniku.

,,Ne!" vykřikla Bess a vydala se k ní, protože už zbývalo udělat jen jeden krok...A náhle i její otec zezdola cosi zachrčel a Eliška postřehla v tom nějaká slova ..,,Ne...s...míš!" vyšlo z jeho rtu...Ale ano, samozřejmě že směla, protože patřilo to už k jejím povinnostem a nechtěla se znovu už vracet do toho života, který žila.

A tak skočila a rázem se stála svobodnou, i když její anděl ji přeci jen zachránil, i když o to opět nestála a odnesl ji do nebes a do lepšího života, který byl pro ní mnohem lepším domovem.

Eliška měla pevně zavřená víčka a opakovala si že přijde věčný klid, jenže najednou... Cítila to....protože ona opět přežila...a to všechno byly jen sny a možná i noční můry o kterých se ji ještě nezdálo.

A jen díky němu přežila, protože to jen on její anděl ji zachránil a stvořil tak novou duši, která už mohla být konečně šťastná.

Tak se Eliška ocitla v náručí svého vysvoboditele a pomalu přicházela k sobě...Lapala po dechu a pokoušela se zaostřit zrak aby poznala co se kolem ní děje...A pak ho uviděla. Byl to onen muž z jejich snů...Její anděl, kterého ještě nikdy v životě nepoznala.

Protože to on jediný ji teď konejšil a hladil ji po tváři a něco šeptal.

A Eliška měla pocit, i když ho neznala, že mu bez pochyby rozumí, protože její anděl, který ji znovu dal život, by se k ní nemohl chovat zle...Stejně tak jako ona ho ve svých snech milovala a věděla že ji přijde na pomoc vždy když se ji něco stane...

Teď už napořád.

A tak Eliška díky němu zapomněla na všechno zlé a objevila znovu opět kouzlo života, který na ní teď už čekal zalitý sluncem a radostí. 

----------------------------------------------------

Tak moji milý a to už bylo asi opravdu k tomuto příběhu všechno.

Doufám že se vám líbil a že jsem pokud možno zvolila ten správný konec.

Vaše kresji0007❤