První nebezpečná událost 

Vběhla na přechod, aniž by se rozhlédla.

Tak to řekl řidič, kterého po té nehodě vyslýchali.

„Nikdo tam nebyl a měl jsem zelenou. Ta holka tam vběhla na poslední chvíli," vysvětloval, když se rozhlížel po výslechové místnosti. Vypadal znuděný a nepoznamenaný nehodou, která se mu přihodila. „V jednu chvíli bylo všechno v pohodě a v druhé už tam skočila. Neměl jsem šanci si jí všimnout, na tož abych stihl zastavit nebo obrátit směr," obhajoval se. Vlastně vše jen konstatoval, nespěchal, mluvil pomalu a výrazně. Věděl, že vina nepadne na něj, protože nehodu nezavinil.

Muž se jmenoval Carter Byrne. Byl obézní, měl dvě brady a tlusté, pivní břicho. Když mluvil, pomalu a s námahou otvíral pusu, jako kdyby ho každé slovo značně unavovalo. Holá hlava se mu leskla potem a každou chvíli řidič vyndaval z kapsy špinavý kapesník, kterým si ho otíral.

„V tu chvíli bylo už stejně pozdě. Sotva jsem si všiml, že tam vběhla. Nemohl jsem už nic udělat."

Muž naproti Byrnovi kývl hlavou v porozumění, přestože měl chuť na muže zakřičet za to, s jakou lhostejností vše bere. Jeho postavení mu to ale zakazovalo, stejně jako léta praxe a tisíce podobných případů, z kterých se už poučil. Postupoval dál podle předpisu.

„Říkal jste, že jste Becce Leeovou zaregistroval až v posledních vteřinách, chvíli před srážkou," začal vyšetřovatel. „I přes tuto okolnost se vás zeptám," předklonil se blíž k Byrnovi. „Nevšiml jste si něčeho divného, pane Byrne? Jakékoli drobnosti?" Vyšetřovatel mluvil potichu a pomalu, dával důraz na každé slovo.

Řidič přetrhl oční kontakt. „Než odpovím, můžu se zeptat, proč se na to ptáte?" Z jeho hlasu bylo slyšet zaváhání a vyšetřovatel okamžitě pochopil, že něco ví. Bylo to jen a jen na jeho odpovědi, jestli Carter Byrne odpoví suché „ne", nebo řekne popravdě, co viděl. Rozhodl se pro pravdu.

„Světci, kteří nehodu spatřili tvrdí, že vám ta dívka vběhla před auto úmyslně," začal. Řidič se zamračil. „Pokus o sebevraždu?"

„Ani v nejmenším. Vše jsme prověřili. Ta dívka je psychicky v pořádku a s rodinou i okolím vychází. A o to tady právě jde," opřel se do židle.

„Pane Byrne, viděl jste něco?" zkusil to znovu. Snažil se mluvit nenuceně, ale nutně potřeboval odpověď. 

Vypadalo to, že se muž nadechuje k odpovědi, ale nakonec jen vytáhl z kapsy kalhot kapesník, kterým si namáhavě otřel čelo. Byl vyčerpaný a nečekal, že výslech bude na tak dlouho. Přišlo mu, že už není co řešit a o to víc se cítil s vyšetřovatelem, který pořád vše do podrobností rozpitvával, nepříjemně.

„Ne, neviděl jsem nic, co by vás mělo znepokojovat," řekl nakonec.

Byl to obratný způsob, jak se vyhnout přímé odpovědi, pomyslel si vyšetřovatel. Nedal na sobě nic znát, ale zklamalo ho, že byl celý výslech vlastně plýtvání časem. Carter Byrne neřekl nic, co by už nevěděli.

„Můžu se vás na něco zeptat, pane Webbere?" Oslovil vyslýchaný vyšetřovatele. Otázky měl klást on, ale zdálo se nezdvořilé odpovědět záporem. Výslech se chýlil ke konci.

„Jistě, jen se ptejte," odpověděl. „Je to jen tak čistě ze zajímavosti, víte," pustil se řidič do vysvětlování. „Jak je na tom ta holka..," zapřemýšlel. „Bessie?"

Vyšetřovatel si povzdechl. „Jmenuje se Becce Leeová. To je právě to, co nás trápí, pane. Tu dívku jste srazil v poměrně vysoké rychlosti, přímo do hrudníku," zaváhal. Nevěděl, co vše může říci, ale usoudil, že to na situaci stejně nic nezmění, a tak pokračoval. 

„Becce nemá ani zlomené žebro. Nemá jediný šrám od pádu na tvrdou dlažbu chodníku. Nic. Vůbec nic." Obézní muž těžce otevřel pusu v úžasu, vypoulil oči. „Takže.. takže je úplně v pořádku? Jako před tím než mi vlítla pod dodávku?" ptal se podezřívavě.

„Právě že ano. Jenže z hlediska toho, jak byla ta rána silná a že dívce je teprve třináct let, není možné, aby neutrpěla žádné zranění," znovu zaváhal. Další informace už zcela jistě říci nesměl a tak mlčel. A ačkoli nebyl pan Byrne nijak zvlášť chytrý muž, dal si dvě a dvě dohromady, když znovu vypoulil oči. „Pane, ale to je nesmysl. Co to povídáte. Vždyť byla od krve, já jsem to viděl, ježiši."  

Vyšetřovatel chvíli přemýšlel, než znovu odpověděl. Když promluvil, měl tišší a hlubší hlas, než před tím. „Byl bych vám velice vděčný, pane Byrne kdyby jste se s těmito informacemi nikde nedělil. V mediích bude stát, že dívka utrpěla zranění, ale ne natolik vážné, aby jí přineslo smrt. Celý případ budeme dále vyšetřovat, ale, pokud vás to neurazí, dále vás už o průběhu nebudeme informovat," sdělil mu vše, co pokládal za důležité.

Ostatní svědci byli informováni o tom, že byla Becce zraněná, neb všem vysvětlovat, že byla prolita krev, ale dívka nemá jediné zranění by bylo poněkud komplikované, zvláště, když testy potvrdily, že krev opravdu patří jí. A navíc bylo jisté, že pokud by se pravda dostala ven, Becce Leeová by už nikdy nemohla žít normální život.

„Jo.. jistě," přikývl ztuhle Byrne. Ve skutečnosti byl rád, že už do případu nebude zatahován. Měl strach z toho, že by pochopil. Nechtěl znát pravdu o něčem, co je mimo jeho chápání. Vrávoravě se zvedl a za doprovodu vyšetřovatele opustil místnost a následně i stanici.

Případ se ještě několik týdnů vyšetřoval, ale jak plynul čas, zájem se vytrácel a nová odhalení nepřicházela. Proto se jednoho dne rozhodl vedoucí případu, který měl záležitost na starost, celou akci ukončit. Nemělo smysl ztrácet čas na něčem, s čím už se nedá pracovat. Nevysvětlených případů bylo každý rok pár do hrsti a zabývat se nimi by znamenalo příliš mnoho času. Becce byla v pořádku, to bylo důležité. Ztratila krev, rána však žádná. Nikdo nechápal, ale všichni byli očividně rádi za šťastný konec.

Tenká žlutá složka byla založena v oddělení vyřešených autonehod a nikdo se už nestaral o to, že případ vlastně nebyl došetřen.

Lidé potřebují šťastné konce, to byla poslední myšlenka Vyšetřovatele Webbera k případu, když ukládal lehoučkou složku do šuplíku, který se poté neslyšně zamknul.

Zdravím. Předem se omluvám za chyby, které se v textu určitě vyskytují a chtěla bych neskutečně poděkovat každému, kdo si tuto kapitolu přečetl. Na wattpadu v podstatě začínám, ačkoli mám účet založený už dlouho. Budu ráda za názor, nebo jakýkoli jiný ohlas, který začátek mého příběhu ohodnotí. Vím, že popisek příběhu  moc neprozrazuje, ale myslím, že časem vše vyplyne na povrch. Ještě jednou děkuji všem čtenářům. 

Esteriala