Druhá nebezpečná událost

Bylo přesně tři čtvrtě na sedm, když se po chodbě vydala zdravotní sestra v bílé uniformě jménem Each Albrightová. Patřila do oblasti všeobecných sester a nově pracovala na jednotce intenzivní péče v oddělení dětské neurologie.

Each nosila přísně vyhlížející brýle a upnutý culík černých vlasů, který ještě podtrhoval její celkovou výšku. Vypadala inteligentně a rozumě, ačkoli byla často nerozvážná a jednala předtím, než myslela. Nikdy nedokázala dobře vycházet s lidmi a proto nebylo překvapivé, že ji ostatní zdravotní sestry neměli rády.

Její vysněné povolání spadalo do úplně jiného světa, než bylo zdravotnictví a proto Each své zaměstnání nenáviděla. Proklínala každý den, který strávila v sesterské uniformě a na nervy jí po většinu času lezl každý pacient.

V zasklené místnosti s náhledem do pokoje pacienta, ve které se nyní nacházela, cítila Each rostoucí napětí a úzkost. Doktor stojící vedle ní, černovlasý a vysoký pan Richstone, vypadal naprosto uvolněně a zaujatě kontrolou strojů, které neustále hlídali pacientovi životní funkce. Doktor neměl Each v lásce a to, že mu byla přidělena na jednotku intenzivní péče, rozhodně nebyla jeho volba. Bylo to ale nezbytné. Na jednotce musel být vždy jeden doktor a sestra, to už bylo dáno a i kdyby si Each stěžovala, nic by se nezměnilo. Na chvíli ji napadlo, jestli necítí napětí kvůli jejich špatnému vtahu a houstnoucí atmosféře, ale dobře věděla, že to tak není.

Bylo to tím dítětem. Chlapcem, který odpočíval v bílých peřinách, oddělen od ní samotné pouze tenkou zdí. Each si to nedokázala vysvětlit, ale měla z něj zvláštní pocit, možná i strach.

Bylo to přesně týden a čtyři dny na zpět, když přivezli pacienta číslo čtrnáct, Chase Ashwooda, do nemocnice Svaté Hany s vážným úrazem hlavy po tom, co utrpěl tvrdý pád ze schodů. 

Chlapec upadl do spánku, během kterého zažila Each spoustu chvil, kdy se jeho stav dostával do kritického bodu. Přístroje nahlas pípali a doktor Richstone vždy rychle proběhl z místnosti do Chaseova pokoje, mezitím co Each v roli sestry čekala na jeho pokyny.

Vše se ale po pár minutách vždy uklidnilo a dostalo se zpět do stejného bodu, z kterého vše vzešlo. Richstone se vrátil do pokoje se zmateným výrazem a pokýval na Each hlavou ve znamení, že se situace uklidnila.

Each to většinou vše brala na lehkou váhu, ale nad případem Chase se po celou dobu vznášelo cosi zvláštního, co jí nikdy nedovolovalo polevit v ostražitosti.

Jednou se jeho stav dokonce dostal do tak vážné situace, že než přiběhla přivolaná pomoc, Each by přísahala, že chlapec chvíli nedýchal. V tu chvíli se i jí samotné zastavil dech. Skoro se nedokázala pohnout. Chvíli jen stála a nehybně pozorovat ruku Chase, která bezvládně visela z postele, ale po tom, co ji okřiknul doktor, se rychle zpomalovala a vrátila se do role.

Několik desítek minut po tom se Chase zase vrátil na svůj obvyklí stav a tři dny po největším výpadku, poprvé po nehodě, otevřel oči.

Jeho rodiče přijeli chvíli poté a neustále říkali, jak se o něj báli a ať už je nikdy takhle neděsí. Each si byla jistá, že slyšela i plané sliby o tom, že za ním budou každý den chodit, ale přece jen, Chaseovi rodiče byli zaměstnaní lidé a nemohli si dovolit trávit se svým jediným synem tolik času. Dnes bylo osmačtyřicet hodin po tom, co se Chase probral a po rodičích nebyla za celý den jediná stopa.

Each se posadila do bílého křesla. Na monitoru vyplňovala stále se neměnící životní funkce, které bylo nutné hodinu po hodině zaznamenávat. Kdyby se jakákoli z funkcí postupem času snižovala, bylo by nutné vhodně zasáhnout.

Each obrátila pohled na hodiny. Blížilo se tři čtvrtě na sedm, což pro ni a doktora Richstona znamenalo výměnu služeb na noční. Potěšeně se usmála. Byla unavená a každá další minuta ztrávená v blízkosti Chase Ashwooda znamenala nepříjemný pocit v žaludku doprovázený nejistotou a úzkostí.

V tuto chvíli Chase spal. Each to mohla přes sklo lehce vidět a upřímně byla ráda, že není vzhůru. Chlapec byl přece jen stále vysílený a nemocnice si ho zde musela nechat na pozorování. Pokud se jeho stav už nebude zhoršovat, bez následků brzy pojede domů.

Each byla ráda, že to vše už skončí, ale na druhou stranu cítila, že na Chase jen tak nezapomene. Měla z něho strach. Byla přesvědčená, že byl Chase mrtvý. Viděla to. Nedýchal. Netroufla si říci, jak dlouho, ale věděla to jistě, což byl zřejmě kořen strachu.

Cítila se, jako kdyby sledovala mrtvolu. Člověka, který zemřel a přesto teď spokojeně oddechuje zachumlaný do peřin. Nevěřícně si ho prohlížela. Nechápala, proč nezemřel. Byl mrtvý, tak proč mu teď tluče srdce?

Each se otřásla. Chtěla domů a to hned. 

Polekaně ucukla, když ji na rameni přistála těžká dlaň. „Each, končíme. Je tři čtvrtě," Ozval se jí za zády hrubý hlas doktora Richstona. „Jistě. Omlouvám se, zřejmě jsem se zamyslela," řekla stále trochu v šoku.

- - -

Each se vrátila do sesterny, kde se převlékla do svých šatů. Kabelku si přehodila přes rameno a při odchodu nezapomněla věnovat nenávistný pohled na rozloučenou ostatním sestrám. Otočila se na patě a bez toho, aby se ohlédla, odjela výtahem do přízemí a následně i autem z pozemku nemocnice. Ten večer už na chlapce v peřinách kupodivu ani jedinkrát nepomyslela.

A Chase Ashwood dál poklidně spal na svém lůžku, aniž by vůbec tušil, že se před pár dny poprvé dotknul smrti.  

Zdravím. Prvně bych chtěla podotknout, že jsem opravdu šťastná za všechny ohlasy, kterých se mi dostalo. Pro mě je každý hlas důležitý a já vůbec nečekala, že se vás ozve tolik, což mě opravdu zahřálo u srdce. Mockrát děkuji všem čtenářům! (Jinak budu ráda, když mě i nadále budete informovat o mých chybách v textu, je to pro dobro příběhu i gramatiky.) Doufám, že se vám další část líbila a abych nedělala zmatek, rovnou upozorňuji, že tyto záhadné okolnosti budou tři, než se příběh plně začne rozvíjet. Bylo pro mě rozhodně zajímavé, zkusit psát tímto stylem, ale zároveň musím říct, že koho nebaví vyhledávání informací, není pro něj dobré psát podrobně o životě člověka, který patří do neprozkoumaného území. Informace o práci v nemocnici mi dali zabrat, nemyslete si, že to vše vím z hlavy. Snad na vás nebude kapitola působit příliš matoucím nebo složitým dojmem. Ještě jednou děkuji za ohlasy a každý komentář!  

Esteriala