Ať se snažila sebevíc, neměla šanci své opatrovnici utéct. Přesto, když se Bellance objevila na jedné z chodeb po jejím boku, přidala mimoděk do kroku.

„Neřekla si mi, že si potkala prince. Ani mně, a jak se zdá, tak ani svým přítelkyním,“ obvinila dívku.

„Nejsme přítelkyně,“ namítla Kris. „Jsme jen trojice dívek, které pochází ze stejného místa a sdílí komnaty. Nic víc.“

„Ty holky jsou jediná jistota, kterou tu máš!“ kdyby opatrovničin pohled mohl zabíjet, byla by už tmavovláska po smrti.

„Sama jste řekla, že u královského dvora nemůžeme věřit nikomu,“ oponovala jí Kristin. Využívala proti ní její vlastní slova.

„Můžete věřit mně! Jen mně!“

K ženině překvapení zavrtěla dívka hlavou. „Proč bych měla věřit někomu, kdo nevěří, že bych se zde udržela?“ z jejích slov bylo znát rozhození.

„Nepopírám, že si nemyslím, že brzy vyletíš,“ pronesla bez známky soucitu Bellance.

„To si mysleli i o mé matce, a jak daleko to dotáhla,“ odmávla ona nemilá slova Kristin.

Bellance nabrala rudou barvu. Kris se trefila do bolavého místa. „Elisia se dokázala lidem dostat do hlavy. Přinutit je, aby ji měli rádi. Ty ale nejsi ona,“ pohlédla na dívku opovržlivě.

„Máte pravdu,“ přitakala se Kristin a vytáhla se do plné výšky. Možná ženu nepřevýšila, ale i tak z ní sálala síla, jej ženu přiměla překvapeně se nadechnout.„Jsem mnohem horší,“ pronesla s chladnou tváří tmavovláska, rychle se uklonila a už si to štrádovala chodbou co nejdál od ženy, jež jí hnula žlučí. Jak jí mohla být zpočátku sympatická, nedokázala nyní pochopit.

Frustrované vydechnutí se rozlehlo pokojem, jež jeho majitelka považovala za prázdný. Přistoupila tedy ke dveřím balkónu, jež okamžitě otevřela.

„Lady Kristin?“

Dívka nadskočila leknutím. „Sabin.“" vydechla zaskočeně jméno své kosmetičky a opřela se o rám dveří. „Tohle mi už nedělej,“ zaprosila.

„Omlouvám se, lady.“

Kristin se nesouhlasně zamračila. „Neřekly jsme si náhodou, že veškeré formal...“

„Máte návštěvu, lady,“ zarazila ji Sabin.

Tohle donutilo Kris se na služebnou prudce otočit. „Koho?“ podivila se.

„Vypadáte vyděšeně,“ zasmála se kosmetička jejímu výrazu.

„Jestli je to Bellance, tak ji rovnou vyprovoď,“ požádala služebnou.

Sabin překvapeně zamrkala. „Slečnu Orfei? Co provedla?“

„To si povíme později. Je to tedy ona?“ chtěla vědět sedmička.

„Pokud nosí uniformu královské gardy, tak ano. Je to ona.“

Tentokrát to byla Kris, kdo překvapeně zamrkal. „Kde je?“

„V salónku,“ odpověděla kosmetička, pozorně si všímajíc každé dívčiny reakce.

Tmavovláska přikývla a zamířila na chodbičku, jež spojovala komnaty a přilehlé místnosti, jež byly připraveny pro sedmou Oblast.

„Sabin?“ kousla se Kris do spodního rtu.

„Ano, lady?“ pousmála se znovu na svou paní služebná.

„My tu máme salónek?“

Mužský smích způsobil, že obě dívky nadskočily.

„Matte!“ vyjekla pohoršeně Kris, přičemž nakrčila obočí.

Muž se světle hnědými vlasy se na ni usmál a poctivě se uklonil. „Neznáte vlastní komnaty, lady Kristin?“

„Ne, ale pochybuji, že jste přišel jen proto, abyste mě jimi provedl,“ odvětila Kristin rýpavě.

Nemohlo jí uniknout, jak se Sabin stáhla a snažila se splynout s pozadím.

„Pravda. Chtěl jsem se vás na něco zeptat,“ souhlasil s ní mladý muž.

„A já chtěla jít do knihovny,“ opáčila tmavovláska. Nebylo to tak, že by jí jeho společnost vadila. To vůbec ne. Bála se otázky, kterou měl podle ní muž připravenou.

„Pak bych vás mohl doprovodit,“ navrhl s nadějí v hlase. .

„Dobrá,“ souhlasila Kris poněkud neochotně. „Sabin si alespoň může vzít na chvíli volno.“

Služebná se dívce uklonila. „Děkuji, lady,“ počkala, než Kris vyjde jako první z komnat.

„Na shledanou, Sabin.“ obrátil se na služebnou muž a poprvé jí za celou dobu pohlédl do očí. Zatímco v těch jejích se mihl zmatek, muž vypadal spokojeně, možná i šťastně.

„Sabin, přijdu tak za hodinu, možná za dvě. Bude to tak v pořádku?“

„To bude čas oběda, lady,“ upozornila dívku důrazně služebná.

„Jistě. A dnešek je velice mimořádný. Neboj se. Pamatuji si to,“ ujistila ji.

Kosmetička přikývla a uctivě se uklonila. Kris na jejím postoji však přišlo něco jinak. Jako kdyby se najednou snažila být více profesionální. Vypadala napnutá. Rozhodla se to prozatím neřešit a společně s mužem v uniformě královské gardy zamířila do knihovny.

Nakonec byla ráda, že jej s sebou měla. Bývala by musela otravovat Sam, aby jí ukázala, kde se knihovna nachází.

„Nechtěl jsem se k tomu původně vracet, ale nedá mi to,“ promluvil po cestě její doprovod. „Řekla jste, že si jen myslím, že sem většina vybraných přijela, aby si vzala prince.“

Tmavovláska přikývla. Nečekala, že zrovna o tomhle bude Matt chtít mluvit.

„Jak jste to myslela? Proč jsem ty dívky tedy přijely?“ tvářil se muž nechápavě.

„Ne všechny touží stát se princeznou. Napadlo vás, že některé z nich jsou možná zamilované do jiného?“ nadhodila dívka.

„Musí být svobodné, aby se mohly zapsat,“ namítl Matt.

Kris znovu přikývla. „Přesně tak. Musí být svobodné. Kolik z těch dívek ale někdy zažilo lásku? Ať už skočila nebo byla neopětovaná, byla tu. Pomyslel na tohle někdo z těch, co byli při výběru? Napadlo někoho z nich, tě ty dívky mají své vlastní životy? Své vlastní příběhy? Někoho, o koho se musí postarat?“

Muž na ni obdivně zíral. „Jste velice upřímná.“

„K tomu mě vedla zvláště mamka,“ svěřila mu.

„Nehodíte se sem,“ poznamenal muž.

„To už tu jednou bylo, Matte. Nehodím se sem, ale přesto jsem tu,“ ukázala na svou maličkost prstem.

„Proč tu tedy jste? Proč zůstáváte?“ naléhal.

Kris pohlédla do jeho laskavých očí. „Protože nemám na výběr. Pobyt v zámku je pro mě povinný.“

„Napadlo vás požádat prince, aby vás poslal domů?“ zajímal se. V jeho tónu byl náznak smutku.

„Několikrát,“ přiznala tmavovláska. „Stále o tom uvažuji.“

Muž ji vzal za ruku a otočil ji čelem k sobě. „Slibte mi jednu věc, lady,“ požádal ji naléhavě.

„Jakou?“ chtěla vědět dívka, protože neměla nejmenší tušení, co by od ní mohl Matt žádat.

„Že budu první za kým přijdete, pokud se k tomu odhodláte,“ naléhavost v jeho hlase se nedala přeslechnout.

Přesto, že netušila, proč to pro něj má takovou váhu, přikývla.

Čas plynul rychle. Nebylo divu, když se dobře bavila. Knihovnu si nakonec stačila pouze prohlédnout a už byla svým doprovodem vedena do jídelny.

„Služebné by mě pravděpodobně uškrtily, kdybych zrovna dnes přišla pozdě,“ zasmála se, když byly pouhou chodbu od jídelního sálu.

„Co je na tomto obědě tak mimořádného?“ tázal se s upřímným zájmem Matt.

„Podává se zvěřina. Korunní princ prý nikdy nevynechal. Což je také důvod, proč mé služebné trvaly na tom, abych se oblékla takto,“ uhladila si sukni, jež byla už předtím dostatečně upravená.

„Budete se mu líbit,“ ujistil ji mladý muž.

„Nejsem dost dobrá ani pro prince Anthony, natož pro budoucího krále. Nechápej mě zle. Nestavím jednoho z nich výš. Ale takto to zdejší lidé chápou. Alespoň někteří,“ pokrčila nad onou prazvláštní logikou rameny.

„Kdo vám řekl, že nejste dost dobrá pro prince?“ zamračil se nesouhlasně její doprovod.

„Jsem míšenec, Matte. Všichni to vidí. Nejsem dokonalý zástupce své Oblasti. Nejsem plnohodnotná sedmička,“ připomněla mu onen fakt.

„Trápilo vás to dřív?“ zajímal se.

„Netrápí mě to ani teď. Jsem hrdá na to, kým jsem. Jen mě mrzí, že mě ostatní berou jako něco míň,“ přiznala otevřeně. Netušila, čím to bylo, ale měla pocit, že před ním nemusela skrývat vůbec nic.

„To vy ale nejste. Nenechte ty hlupáky ovlivňovat váš úsudek a pohled na sebe samou,“ požádal ji něžně.

„To jsem nedělala nikdy a nemám to v plánu ani nyní,“ ujistila muže, jež se jí akorát uklonil. Oplatila mu to mírnou poklonkou, po níž s co největším úsměvem vstoupila do jámy lvové.