Sluneční paprsky dopadly na lehce oplálenou pokožku. Vlivem tepla se dívka zavrtěla a přetočila na druhý bok. To byla ovšem chyba. Jakmile to uděla, slunce jí zasvítilo přímo do tváře. Nespokojeně zamručela. Hlavu strčila pod peřinu a se zvukem otevírajících se dveří, nešťastně zaúpěla. Z vyhřáté postele se jí ani za nic na světě nechtělo vylézt. Tušila však, že se jí služebné na nic ptát nebudou a prostě ji vytáhnout na nohy a donutí návleknout na sebe nějaké dokonalé šatičky. Nespletla se.

Nestačila ani na protest zavrčet a už byla vytažena z postele a dostrkána do koupelny. Opláchla si obličej a stále ještě rozespale hleděla na Luciu, jež v náručí nesla obrovský chmel látek. K její radosti jej návrhářka odnesla do šatníku. To Kris potěšilo. Pochybovala, že by ten den v takových šatech přežila. Cítila se strašně unavená. Rukou si zakryla ústa a poněkud hlasitě zívla.

„Nemohla jste v noci spát?“ strachovala se kosmetička.

„Mám dojem, že jsem v noci víc vzhůru, než spím. “ povzdychla si a vrátila se do pokoje, kde ji popadla Sabin.

Usadila ji do křesla a pustila se do své práce. „Večer vám přinesu prášek na spaní. Musíte si pořádně odpočinout.“

Za normálních okolností by Kris byla proti. Jelikož ale tušila, že by jinak neusla, souhlasila.

Navlečená do šatů s bílým korzetem a opravdu velice světle růžovou sukní, vyšla na chodbu, kde málem nadskočila leknutím. Těsně před dveřmi stál mladý strážný snědé pleti. Vysoká postava, široká ramena, ruce samý sval. Tmavé, neposedné vlasy, zelené oči, výrazné lícní kosti, plné rty, široký krk. Sem tam jeho obličej zdobila piha. Teď, když si jej tmavovláska prohlédla pozorněji, tak pochopila, že nezapadá ani do jedné oblasti. Pokud by jej měla zkusit zařadit, rozhodně by jej tipovala na dvojku. Alespoň tomu napovídala barva očí. „Bastien, že ano?“ oslovila ho.

„Ano, lady,“ přitakal muž, jež si nebyl jistý, zda to, ze si lady pamatovala jeho jméno, byla dobrá zpráva.

„Pokud si dobře pamatuji, tak cestu na snídani jsem včera zvládla bez komplikací sama. Co tu tedy děláte?“ tazála se klidně.

„Princ je toho názoru, že potřebujete dohled,“ odpověděl Bastien. Přesně tak to totiž Matthew podal, když ho žádal, aby se od Kristin pokud možno nehnul ani na krok.

„Nejspíš má pravdu,“ uznala s úšklebkem tmavovláska. „To ale ještě neznamená, že mě může nechat sledovat na každém kroku. Není mi pět.“

„A ví to princ? Vypadáte sice vyspěle, ale tvářičku máme jako malý ďábel,“ dobíral si ji. Za normálních okolností by se držel zpět. Matt z něj ale udělal spíš chůvu oné dívky než strážce. Požádal ho, aby se ji pokusil rozptýlit. Bastienovi to nedělalo nejlepší problém. Kristin mu byla sympatická a služba mu tak rychleji utíkala.

„Díky. Za to toho ďábla,“ mrkla na něj dívka. „Už mě unavuje, když někdo říká, že vypadám jako andílek,“ zasmála se a vykročila.

Bastien ji v odstupu několika metrů následoval.

Jak procházeli hradem, míjeli služebné, komorníky, ale i spoustu strážných a kuchtíků.

„Je tu nějak živo,“ poznamenala dívka při pohledu na skupinku služebných, jež právě aranžovala do váz čerstvé květiny.

„Odpoledne má přijet její výsost, princezna Hayley,“ oznámil dívce Bastien.

„Ach tak. Znáš ji, Bastiene?“

„Ovšem, lady. Ale ne tak dobře, jako prince Matthewa. S ním jsem totiž podstoupil výcvik do královské gardy,“ svěřil jí.

„Korunní princ ve výcviku? To asi není úplně běžné,“ poznamenala překvapeně tmavovláska.

„Máte pravdu. Všichni cvičí, aby se byli schopni ubránit, kdyby byl zámek napaden. Ovšem jen korunní princ absolvoval stejný výcvik, jako zámecká stráž,“ potvrdil Bastien.

Tmavovláska se jemně usmívala. Bylo zvláštní dozvídat se od někoho o korunním princi. Dříve jí o něm nikdo vyprávět nechtěl a ona byla ráda, že alespoň Bastien se tohoto tématu nebojí.

„Bastiene, nepůjdeš za mnou jako pejsek i do jídelny, že ne?"“ zděsila, když byly pouhých pár kroků od jídelního sálu a on ji stále následoval.

„Mám své rozkazy, lady,“ mrknul na ni, což Kris brala v onu chvíli jako nejvyšší stupeň provokace.

„Koho mám praštit?“ zaúpěla zoufale.

„To je vám má společnost tak nepříjemná?“ zeptal se, když vstoupili do místnosti, v níž u stolu seděla většina vybraných.

Co Kris ale překvapilo, byl Matt, který seděl v čele stolu a nepřítomně hleděl na jedno ze světel.

„Upřímně, Bastiene? Nemám ráda, když mě někdo hlídá,“ odvětila, stále nesmířená s faktem, že nemohl prostě zůstat u dveří.

„To už mi došlo,“ potvrdil mladík, ale stále se držel těsně za ní.

Dívka došla ke stolu a natáhla se po opěradlu, Bastien byl ovšem rychlejším. „Pusť nebo ti ji urazím,“ varovala jej tmavovláska.

Strážný samozřejmě neposlechl. Odsunul jí židli a poté se, k dívčině úlevě, postavil vedle židle korunního prince, ke kterému se naklonil a cosi mu pošeptal.

„Kristin?“ tmavovláska se otočila na svou spolubydlící, jež se ráno nějakým způsobem vytratila z jejich společných komnat, aniž by jí nechala vzkaz, že má jít na snídani sama. „Proč tě doprovází osobní strážný prince?“

Tmavovláska zakončeně zamrkala. „Asi se ptáš špatné osoby,“ usoudila. „"Já totiž nemám tušení. Když jsme u strážného... Ty bys jednoho potřebovala taky. Třeba by ti zabránil tomu, aby ses sama toulala po zámku.“

Bekkiiny tváře nabraly rudou barvu. „J-Já...“ zadrhla se. „Jen... Jen jsme se byla projít.“

„Nečekáš doufám, že ti to uvěřím, že ne?“ odfrkla si Kristin.

„Já...“

„Jednou mi to povíš, dobře?“ rozhodla se své kamarádce udělit protentokrát milost.

Bekki rozvážně přikývla. Kris z ní nechtěla páčit, co se děje. Čím déle byla Bekki neznámo kde, tím veselejší byla, když se vrátila. V těch chvílích to byla ta samá dívka jako v den, kdy do zámku přijely. Tmavovláska byla odhodlaná nestrkat do dívčiných věcí nos. Dokud byla šťastná, mohlo být Kris ukradené, kam se vytrácí. I když nemohla popřít, že ji to více než zajímalo.

_______________________________________

Další kapitoly vyjdou pravděpodobně až později večer 😊