„A to má být zase co?""zeptala se tmavovlasá dívka, když zjistila, že dveře na balkón nelze otevřít.

„Je to pro tvé bezpečí," odpověděl Matthew nesmouvavě.

„Pro mé bezpečí? Nebuď směšný," odmávla jeho poznámku rukou. „Tohle neděláš kvůli mně. Děláš to kvůli sobě. Kdyby se mi něco stalo, padne to na tvou hlavu," vyřkla s odporem. „Nejsi nic jiného, než sobec."

Muž si ji, i přes její prostesty, přitáhl k sobě. Sklonil se k jejímu uchu. Jeho rty se skoro otíraly o její kůži. „Mysli si co chceš, Kristin. Hlavně, že budeš v bezpečí."

Dívka se mu vytrhla. Odešla k oknu a vzala za kličku. „To jako vážně?!"

„Kristin, nedělej z toho takovou vědu," požádal ji budoucí král.

„Takovou vědu, Matthew?! Myslíš si, že přeháním?!" zlobila se Kristin.

„A ne snad?" odpověděl jí otázkou, čímž ji ještě více rozčílil.

Otevřela pusu, aby mu do tváře vmetla, co si o tom všem myslí, ale nakonec ústa zase zavřela. „Jak myslíš," s tím se k muži znovu otočila zády. Rukou se opřela o čelo a chladně se uchechtla. „Takové to teď mezi námi bude?" zeptala se jej hořce. „Kdykoli se něco semele tak mě necháš zavřít? Jako zvíře do klece, poklad do trezoru?"

„Nejsi zavřená, Kristin," odporoval jí princ.

„Ne. Máš pravdu," uchechtla se tmavovláska hořce. „To by tu musely být mříže, u těch by stála Stráž a já bych přišla o veškerou svobodu," promluvila naštvaně a pohlédla do jeho modrošedých očí. „Já tu nemám mříže. Mám jen okna a dveře, které nemohu otevřít. Nesmím opustit komnaty a u dveří stojí muži z královské gardy. Jsem uvězněná. A vězní mě sám korunní princ," poslední dvě slova vyřkla s nefalšovaným odporem. „Kdy se z hosta stane vězeň, vaše výsosti?"

„Když se stane až moc cenným," vložil do svých slov všechny city, které k dívce choval.

„Jistě. A nebo nepotřebným a nebezpečným," přikývla dívka a zoufale se snažila nedat průchod slzám vzteku, ale i zklamání.

„Kristin..." vydechl muž prosebně a se smutkem v očích se k ní přiblížil.

Dívka se k němu ovšem znovu otočila zády, rukama se objala a se slzami, jež nemohl vidět a ona je nedokázala zadržet, sklonila hlavu k zemi. „Odejdi."

„Kris..."

„Jdi!" křikla. Tak moc si přála, aby zůstal, objal ji a utěšil. Zároveň si ovšem přála aby už konečně vypadnul. Aby mohla být sama.

Samota je lék ale i zbraň. Tupý nůž jež s odporem zajíždí do masa a zanechává po sobě nerovnoměrnou a velice bolestivou ránu. I tak je ale samota někdy tím jediným, co potřebujeme k tomu, abychom se uzdravili. Abychom se vyrovnali se zradou, zklamáním. K tomu dojde ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že každá rána, která jej nedokázala připravit o život se stane pouhou jizvou, vzpomínkou. Vzpomínkou na chvíli, kdy jsme unikli smrti. Každá jizva je upomínkou na to, co všechno jsme museli ve svém životě zvládnout, co všechno jsme překonali.

Pokus, jež měl Kristin připravit o život, po sobě nezanechal žádné jizvy. Stopy ano. Byly ovšem psychické. Den po útoku měla stále pocit, že má problém se nadechnout přesto, že jed její tělo už opustil. Květy, jež se ocitly v její koupely, byly jedovaté, což tmavovláska nemohla vědět. Nicci byla špatná z toho, že koupel připravila své paní ona. V podstatě jí připravila smrtící lázeň a to o tom neměla nejmenší tušení. Kris jí to nevyčítala. Nemohla. Sama nepoznala, že je koupel otrávená do doby, než jí postupně ochromila ruce a hned po nich nohy.

Při té vzpomínce se otřásla, což mladému princi nemohlo uniknou. „Kristin..." zkusil to ještě jednou. Tentokrát se mu místo slovní odpovědi dostalo pouhého zavrtění hlavou. Přišel si jako spráskaný pes. S povzdychem sklopil hlavu k zemi. „Dělám to, protože tě nechci ztratit," zašeptal zlomeným hlasem, jež se roznesl jinak tichou místnosti. Ani nečekal na odpověď. Věděl, že se jí nedočká. Proto tedy vyšel na chodbičku a zavřel za sebou dveře. Bastien, jež stál na stráži před dívčiným pokojem, se na něj díval s jasným nesouhlasem. „Nemám na výběr," obhajoval se korunní princ.

Strážný nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Vždycky máme na výběr." Strážný byl názoru, že nic se nemá přehánět. Dle jeho názoru lady bohatě stačili dva muži. Princ ovšem trval na čtyřech a nikým si to nenechal vymluvit. Dívčina bezpečnost se pro něj stala prioritou ve chvíli, kdy ji rozklepanou držel ve svém náručí a věděl, že stačilo jen několik vteřin a ztratil by ji navždy. To nehodlal dopustit.

_______________________________________

Jaký máte dneska den? ☺