„Jedno odpoledne,“ škemrala blonďatá dívka malého vzrůstu. „Prosím, Kris!“ třela dlaněmi o sebe v prosebném gestu.

„Argh...“ vydala ze sebe Kris něco mezi zavrčením zaúpěním. „Tak dobře,“ souhlasila po dlouhých minutách urputného přemlouvání ze strany mladší dívky.

Ta si sama pro sebe vesele zatleskala. „Paráda!“ vypískla nadšeně, popadla svou kamarádku za ruku a už ji táhla z knihovny.

„Mám jednu podmínku,“ ozvala se Kristin nesmlouvavě.

„Jakou?“ culila se Lorelay, což prozrazovalo, že ať šlo o cokoli, už předem souhlasila.

„Budeš se chovat jako pravá dáma. Předvedeš mi, že ty hodiny studia etikety za to stojí.“

„Mám zapadnout mezi první devítku?"“ nakrčila obočí blondýnka.

„Ne. Pokus se najít způsob, jak zůstat sama sebou a přitom neporušovat pravidla, jasné?“ Uvědomovala si, jak moc po dívce žádá. Jednalo se o těžkou zkouškou, kterou Lorelay musela zvládnout, pokud se chtěla jednou stát součástí královského dvora. Jinak to nešlo.

Dívčí jásot, křik a smích se nesl zahradami. Skupinka dívek se bavila jakousi hrou, které Kris nerozuměla. Stály v řadě a jedna po druhé se snažily trefit cosi, co leželo v trávě. Možná. Tmavovláska je pozorovala z co největší vzdálenosti. Nijak neholdovala tlachání a pomluvám. Byla zde z jediného důvodu a tím byla blondýnka, jež se právě bavila s Carou ze čtyřky.

„Nudíte se?“

Tmavovláska se pouze usmála. „Té hře nerozumím a drby mě nezajímají.“

„A na procházku jste příliš líná?“ tipoval světlovlasý muž, jež stál až nevhodně blízko za jejími zády.

„Ani ne,“ uculila se.

„Takže kdybych vás chtěl odsud odvést, souhlasila byste?“ zkusil to s nadějí v hlase.

Kris se s přimhouřenýma očima otočila na Matta. „Že se vůbec ptáš,“ vydechla, přijala nabízené rámě a aniž by přemýšlela nad tím, kam ji světlovlasý muž vede, kráčela s úsměvem po jeho boku.

Brzy se jí podařilo odhalit cíl jejich cesty. Poznala totiž obrazy, jež visely na stěnách odlehlé chodby. „Máš hlad?“ zaculila se.

„Doufal jsem, že mi předvedete něco dalšího ze svého kulinářského umění,“ odvětil a vzal za kliku.

To tmavovlásce vykouzlilo ještě větší úsměvem na tváři. Následovala Matta do kuchyně, kde se muž srdečně přivítal s baculatou kuchařkou.

„Já myslela že dneska máš být...“

„V práci? Vzal jsem si volno,“ v rychlosti baculku objal a mávl na Kris, aby k nim přišla blíž.

„Kristin, jak se máte?“ zajímala se kuchařka.

„Dobře, Margaret. Jak se máte vy?“ oplatila ženě zdvořile.

„Ale!“ rozmáchla se žena rukou, v níž svírala vařečku. „Máme spoustu práce. Naše královnička poručila na zítřejší oběd připravit zvěřinu, jako kdyby doufala, že se tam korunní princ konečně ukáže,“ protočila očima.

„Je to marné, že? Nechce se s námi setkat,“ vyslovila Kristin, co si už delší dobu myslela.

„Nebude mít na výběr. Nařídil, že se s ním Anthony musí poradit pokaždé, když bude chtít nějakou z dívek vyloučit,“ svěřila jí Margaret.

„To může?“ vykulila Kristin překvapeně oči.

„Je to princ. Může si dělat, co chce.,“ kuchařce zacukaly koutky. „Vyberte, na co máte chuť,“ podala dívce recepty i s obrázky.

„A můžu si to upéct sama?“ optala se Kristin.

Margaret se blýsklo v očích.  Nejspíš v takovou prosbu doufala. Podle ní cesta ke štěstí vedla přes kuchyň. „Jistě,“ pokynula dívce k menší kuchyňce, v níž tmavovláska minule pekla muffiny.

„Jaký ten korunní princ je?“ zkusila vyzvídat tmavovláska.

„Matt ti o něm nic neřekl?“ zamračila se baculka.

„Ani Matt, ani princ Anthony,“ protočila Kristin dramaticky očima.

„Pak bych nejspíš taky měla mlčet,“ odtušila žena.

„"ako kdyby si to uměla,“ rýpnul si se smíchem světlovlasý muž.

„Být tebou, tak mlčím. Taky bych tě tou vařečkou mohla přetáhnout,“ pohrozila mu kuchařka, čímž zdárně umlčel veškeré jeho protesty.

Upečený, vychladlý korpus tmavovláska rozkrojila na tři přibližně stejně široké části a promazala je máslovým krémem. Celý dort polila čokoládou a nakonec na něj kladla omyté a osušené ovoce. Světlovlásek se opíral o kuchyňskou linku a s úsměvem pozoroval, jak pobíhala po kuchyni sem a tam. Její tvář zdobil soustředěný výraz, v očích jí hrály veselé jiskřičky. Vypadala tak uvolněně a šťastně.

„Chtěla byste korunního prince vidět?“ zeptal se jí, když dokončovala.

Tmavovláska nezaujatě pokrčila rameny. „Je mi to tak nějak jedno,“ odpověděla. „Zítra na obědě stejně nebudu.“

„Jak to?“ zamračil se zaskočeně Matt.

„Princ Anthony mě pozval na piknik,“ odvětila Kristin, jako kdyby o nic nešlo.

Muž svraštil obočí. „Měl jsem dojem, že o prince nestojíte.“

„Tohle není o titulu. Jde o toho kluka, kterým princi není umožněno být,“ položila na dort poslední malinu a opřela se o linku vedle strážného. „Musí být strašné nezažít celý život nic jiného, než faleš, lži a intriky. Když mi řekl, že zde zůstávám jen kvůli své přímosti, byla jsem trochu naštvaná. Přeci to není má jediná dobrá vlastnost, ne?“ rozhodila rukama.

Matt se odpíchnul rukama od linky a postavil se před dívku.

„Pak mi došlo, že někdo, kdo prožije většinu života ve lži a klamu, musí brát přímost a upřímnost jako hlavní cnost,“ snažila se slovy vyjádřit své pocity a myšlenky. Přišlo jí, že mluví neskutečně zmateně. Cítila však, že jí Matt rozumí. A opravdu. Přesně věděl, co se tmavovláska snaží říct. „A pokud si toho váží, možná si může vážit i mě. Přátelé se hodí každému a pokud princ potřebuje někoho, komu může věřit a s kým může být sám sebou, co bych to byla za poddanou, kdybych mu to neposkytla, když můžu?“

Mladý strážce na ni hleděl, jako kdyby byla anděl, který spadnul na zem. Přišla mu tak čistá, neposkvrněná a přitom pokaždé, když otevřela ústa, bál se, co z ní tentokrát vypadne. Děkoval jejím rodičům za to, jak ji vychovali i jí samé za to, že se nikým nenechala změnit. Nemohl tvrdit, že by ji znal. Na to s ní nestrávil dost času. Přesto už tehdy věděl, že člověka, jako ona, už nikdy nepozná.

„Měla jste mi to říct,“ mračila se na ni kosmetička.

„Omlouvám se. Příště pošlu vzkaz,“ špitla tmavovláska a proklouzla kolem své služebné do koupelny.

Měla za to, že u ní ten večer bude Lucy. Očividně se ale spletla. Věděla, že návrhářka by její pozdní příchod tolerovala. Maximálně by Kris musela slíbit, že si příští týden oblečte cokoli, co jí službná podá a vše by bylo zapomenuto. Se Sabin to ovšem tak snadné nebylo.

„A to vám mám věřit? Vám by měl někdo opatřit chůvu!“ zlobila se služebná.

„A nebo dát mříže na okna, zamknout dveře a zahodit klíč!“ navrhla Kris.

Z pokoje se ozval smích. „To není vůbec špatný nápad!“

„Koho bys potom komandovala?"“ uchechtla se tmavovláska.

„Třeba korunního prince,“ navrhla Sabin.

Teď to byla Kris, kdo se zasmál. „To taky není špatný nápad. Očividně by to potřeboval,“ v myšlenkách se vrátila ke dni, kdy zaslechla královnu, jak na svého nejstaršího potomka křičela a tiše se uchechtla.

„Jedla jste vůbec?“ ozvala se Sabin znovu po chvíli ticha.

„Ano. Málem bych zapomněla! Ty kousky dortů na tácu, co jsem přinesla, jsou pro vás. Vezmeš je i Lucii s Nicci, prosím?“ požádala služebnou.

„Jídlo máme nosit mi vám a ne naopak,“ zamračila se služebná.

„Jistě. Ale tohle jsem pekla sama,“ pochlubila se hrdě tmavovláska.

„Byla. Jste v kuchyni? Zase?“ Ke Kristin dolehl hlasitý povzdech.

Tvrdě se kousla do rtu. Bylo jí jasné, že kosmetička z ní už musí být na nervy. Rychle se opláchla, vylezla z vany, osušila se, oblékla si noční košilku a vrátila se do pokoje. Poslušně zalezla do postele. Místo toho, aby si lehla, zůstala sedět a pozorovala služebnou, jež jí právě urovnávala peřinu. Sabin ještě zkontrolovala, zda má v džbánku dostatečné množství vody a rovnou trochu nalila do sklenice, vedle níž položila i malou, modrou pilulku.

„Co je to?“ chtěla vědět Kristin.

„Na spaní,“ odpověděla jednoduše kosmetička.

„Děkuji ti,“ vydechla tmavovláska. Starost služebné ji těšila. Neměla však v úmyslu si prášek vzít. Nikdy na spaní nic nebrala, tak proč by s tím měla začínat zrovna teď?

„Vím, že máte problémy se spaním. Také vím, že je to horší pokaždé, když některá z dam odjede domů.“

Tmavovláska překvapeně zamrkala. Když jí došlo, co se tím Sabin snaží naznačit, těžce polkla. „Kdo?“ zeptala se jednoduše.

„Sofi,“ odpověděla Sabin rychle, jako kdyby onen rozhovor chtěla mít co nejrychlejší za sebou.

Dívčino obočí se nadzvedlo. „To je ale...“

„Ano, Kristin. Dvojka. Jak se zdá, princi na Oblasti skutečně nezáleží,“ kývla na svou paní.

„Asi tomu tak bude,“ přikývla Kris a ke svému překvapení sáhla po modré pilulce a sklenici vody. Všechno je jednou poprvé. Pomyslela si a s tím si pilulku vložila do úst a usrkla ze sklenice. Polknula.

_______________________________________

Až vám sem šoupnu zbylé kapitoly, hodím pravděpodobně první kapitolu druhého dílu, a pak si dám pauzu ☺