H:

„Jestli umřeš, tak tě zabiju!" zaslechla jsem někoho říkat. Co je to za pitomej sen? Neviděla jsem vůbec nic, cítila jsem, že mě bolí celé tělo. Připadala jsem si těžká, přesto jsem se vznášela.

Vnímala jsem ohromné teplo a taky jsem nemohla dýchat, proto jsem se rozkašlala. I přes zavřené oči mě v nich nehorázně štípalo. „Jestli umřeš... kurva! Tak tě vlastníma rukama zaškrtím... do prdele! Je to ti jasný?!" ten hlas promlouval dál. Točila se mi hlava.

Měla jsem dojem, že se brzy pozvracím. Ať jsem byla kdekoliv, bylo něco špatně. Chytala jsem se zbytků vědomí, ale propadala jsem se hlouběji. Utíkalo mi to mezi prsty, jako když padám přes síto s velkými otvory. Padám a čekám, kdy narazím na tvrdé dno. Chtěla jsem roztáhnout ruce a o něco se zaháknout, zastavit ten pád, jenže jsem neměla sílu. Neovládala jsem to. Ztratila jsem se.

Najednou nebylo nikde nic, než jen tma.