Umění nitrobrany skýtá spoustu možností a právě tím je nitrobrana tak úžasná. Běžný průměrný kouzelník se naučí uzavřít svou mysl před zásahem zvenčí. Ovšem Mistři nitrobrany dokáží se svou myslí manipulovat. Uzavřít vzpomínky a myšlenky před nimi samotnými nebo vytvářet místa, kam se mohou uchýlit při potřebě klidu.
Severus Snape byl opravdovým Mistrem nitrobrany. Proto nyní seděl v křesle a se soustředěným výrazem bořil vnitřní zeď, za kterou uchovával vzpomínky na Pottera. Měl z nich obavy, ale mnohem více se obával o samotného Pottera. Přestože si nalhával, že jeho obavy pramení ze slibu, který dal před lety Brumbálovi, v hloubi duše věděl, že to tak není. Poslední kousek zdi byl zbořen a Snapea pohltily dlouho skryté vzpomínky a emoce.

Blížil se k domu v Godrikově dole. Srdce mu bolestivě tlouklo a v duchu se modlil, aby přišel včas. Chtěl je varovat i za cenu smrti. Už z dálky však poznal, že přišel pozdě. Jeho nohy samy od sebe zrychlily a k rozbořenému domu doběhl. Při pohledu na mrtvého Pottera se mu sevřelo srdce. Neměl ho rád ani nebyli přátelé, přesto mu nepřál smrt. Když stoupal po schodech, téměř nedýchal, protože již věděl, co uvidí. Jakmile spatřil bezvládné tělo Lily Potterové, vrhl se k ní a rozplakal se. Dlouho ji držel v náručí, než si uvědomil, že nejsou sami. Vzhlédl a uviděl malého Harryho jak vyděšeně kouká. V tu chvíli mu chlapce bylo líto. Během okamžiku přišel o všechno co měl a stal se z něj sirotek. Vstal a dítě pohladil po vlasech. Z dálky byl slyšet hluk blížící se k domu, proto Severus naposledy pohlédl na Lily i malého Harryho a přemístil se.
                            ******
Procházel se po svém pokoji v Bradavicích a zuřil. Netušil, co ho rozčílilo víc, jestli Brumbálova žádost nebo jeho vlastní chování. Bylo přece nad slunce jasné, že bude potřeba chránit Harryho Pottera. Co ho na tom tak štvalo? To, že je to syn Pottera? Nebo fakt, že ten kluk bude vyrůstat u Petunie a on o něm deset let nebude nic vědět? Snažil se ze sebe dělat bezcitného, ale chtěl, aby se Harry, syn jeho nejlepší přítelkyně, měl dobře a byl si jist, že u Petunie se tak mít nebude. Přál by si pro chlapce jiné dětství, ale nemohl zvrátit Brumbálovo rozhodnutí. Povzdechl si a posadil se. Začal stavět pomyslnou zeď, kam hodlal ukrýt všechny tyhle pocity.
                          ******
Vydal se do mudlovské části Londýna pro některé zakázané přísady do lektvarů. Procházel rušnou ulicí, když zaslechl povědomý hlas.

„Pojď Dudlánku, dneska si to užijeme. A ty kluku! Budeš tady stát dokud se nevrátíme!“

Myslel si, že ho šálí smysly, ale když slyšel odpověď byl si jistý.

„Ano, teto Petunie.“

Pak ho uviděl. Sedmiletého pohublého chlapce v nadměrném oblečení, jak stojí před dětským centrem a smutně nahlíží skrze dveře. Jeho podoba s Jamesem Potterem byla nepřehlédnutelná, ale ty oči! Ty ho pronásledovaly v jeho nočních můrách. Nepřemýšlel nad tím co dělá a vydal se k němu.

„Proč nejdeš dovnitř?“

Chlapec sebou trhl a podíval se na neznámého muže. V očích se mu mihl strach.

„Já tam nesmím, pane.“

Severuse píchlo u srdce. Tak takhle vyrůstá slavný Harry Potter, syn Lily Potterové a ten, díky němuž zmizel Pán Zla. Rozhlédl se a přes ulici si všiml cukrárny.

„Tak pojď aspoň na zákusek. Zvu tě.“ Pokusil se o úsměv, ale chlapec couvl.

„S cizími lidmi nesmím chodit, pane. Tetička by se zlobila,“ tiše připnul Harry a Severus se musel hodně přemáhat, aby nešel za Petunií a okamžitě ji neproklel.

„Než teta vyjde ven, tak budeš zpátky. Slibuji,“ pronesl jemně.

Nabídl mu ruku a čekal. Už teď věděl, že bude mít další vzpomínku, kterou bude muset zazdít. Chlapec ještě zaváhal a pak přijal nabízenou dlaň.
                           ******
„Pane řediteli, jste si jistý, že život u mudlů je pro Pottera bezpečný?“

„Severusi, dokud žije u svých příbuzných nemůže se mu nic stát. Je chráněn pokrevním poutem své matky.“

Severus jen pokýval hlavou. Nemohl Brumbálovi říct, že Harryho viděl a ví jak s ním mudlové zachází. Chápal ředitelovo rozhodnutí, ale nesouhlasil.
                          ******
Zachovával chladnou hlavu a čekal na nové prváky. Všechny vzpomínky a pocity uzamkl. Sám ani nevěděl, co přesně se za jeho pečlivě vystavěnou zdí ukrývá. Letos jde Potter do prvního ročníku. Sotva na to pomyslel, hoch se objevil spolu s ostatními prváky. Celý James Potter. Jistě bude stejně problémový jako jeho otec. Pak se na něj chlapec podíval. Na malou chvíli si uvědomil, že je to syn Lily. Rychle tyhle myšlenky zahnal. Je to Potter, stejný jako jeho otec.

Severus pomalu otevřel oči a vstřebával pocity, které znovu nabyl. Byl sám sebou překvapen. Za ty roky vůbec netušil, že k chlapci cítil náklonnost. To byla nevýhoda úschovy vzpomínek, člověk věděl čeho se týkají, ale netušil co v nich je. Nyní se profesor lektvarů cítil jako zcela jiný člověk a až příliš dobře si uvědomoval, že kdyby své vzpomínky neuzamkl, tak by u něj Potter pomoc vyhledal již dávno.