Harry uháněl chodbami bradavického hradu a nevnímal svět kolem sebe. Doběhl do umývárny Uršuly a vztekle za sebou třískl dveřmi. Netušil,která z emocí ho více ovládá,jestli vztek nebo smutek. Byl nekutečně naštvaný na sebe,na Severuse, na Brumbála. A cítil se zrazený a zlomený. Slzy si našly cestu ven a Harry je nechal kanout na kamennou podlahu. Snad doufal,že se tím zmírní bolest,kterou cítil. Tak málo toho v životě měl a to nejcennější ztratil mnohem dřív než by si kdy pomyslel. Konečně chápal jak se cítí hrdinové mudlovských románů o nešťastné lásce. Vždy to považoval za vymyšlené a přehnané hlouposti. Teď ne. Měl srdce rozbité na tisíc kousků a slepit ho mohla jen osoba,která ho rozbila.
                              ******
Severus Snape se díval na dveře,kterými právě odešel mladík s kusem jeho srdce. Stále v něm bublal vztek.
"Běž za ním."
"Ne. Vybral si sám."
"Tys mu ale nedal na výběr Severusi."
"Vždyť mě vůbec neposlouchá! Neuznává moji autoritu!"
Rysy ředitele školy rázem ztvrdly a jeho pohled přestal být shovívavý.
"Tak autoritu říkáš? A nespletl jsi si svého partnera se studentem? Ve vztahu nejsou příkazy a autority Severusi! Nedal jsi mu ani možnost se vyjádřit. Z čeho si měl vybrat? Mezi přáteli,kteří při něm tolik let stojí a tebou. Chtěl jsi po něm aby si vybral mezi věcmi na kterých mu na světě nejvíce záleží."
"Chtěl jsem aby byl v bezpečí a nic se mu nestalo!"
"To jsi mu ovšem neřekl. Ani slovem jsi mu nedal najevo své důvody. Dal jsi mu nůž na krk a pak provedl řez."
"Jistě! Je to tady zase! Svatý Potter! On přece za nic nemůže! Teď jsem na vině já!"
"Severusi Snape! Dal jsem ti druhou šanci v domnění,že napravíš své chyby a nebudeš je opakovat. Ovšem ty děláš chyby ještě horší! Nebo jsi snad zapomněl jak jsi nazval Lily? A zapomněl jsi,že Harry je její syn? Pro něj tvé chování znamenalo zradu a obávám se,že tu on neodpouští. Když se tak na tebe dívám,tak si nejsem jist,zda si jeho lásku vůbec zasloužíš. Ať už tvé důvody byly jakékoli zachoval jsi se jako hlupák! A teď jdi!"
Severus Snape se okamžitě vydal do sklepení. Ovšem Brumbálova slova ho pronásledovala ještě dlouho po tom,co opustil ředitelnu.
                           ******
"Jsi v pořádku Harry?"
"Jo."
Hermiona si povzdechla. Od chvíle,kdy se vrátil z ředitelny,byl jako vyměněný. Po šťastném a usměvavém Harrym nebylo ani stopy. Tušila,že to má co dočinění s profesorem Snapem,ale nemohla se ho zeptat. Za prvé s nimi byl Ron,který nelibě nesl,že Harry je se Snapem v míru a za druhé,jak znala Harryho,následoval by výbuch.
"Můžeme zůstat v Bradavicích,jestli se ti nechce do Prasinek."
"To snad ne! Chtěl jsem si dát máslový ležák!"
Kdyby mohla,tak by Rona něčím praštila.
"Ron má pravdu. Půjdeme."
Harry ani nezvedl oči od krbu a jeho hlas byl zemdlelý.
Poraženecky zavzdychala a šla se připravit na cestu.
                          ******
Máslový ležák Harrymu nepatrně zvedl náladu. Přesto si ho nedokázal užít. V kapse tiskl pevně hůlku a po očki sledoval okolí. Byl připraven bránit své přátele i kdyby ho to mělo stát život. Netušil, že jen o pár stolů dál,hlídá jeho bezpečí profesor Snape a že nlv pokoji nad ním se schovává pár Smrtijedů.
Když už i Ron uznal,že je máslového ležáku a nudné konverzace dost,vydali se směrem k hradu. Harry měl neustálý pocit,že je někdo sleduje,ale pokaždé co se ohlédl nikoho neviděl. Přesto však varoval své přátele.
"Mějte hůlky nenápadně v pohotovosti."
"Co děje Harry?"
"To právě nevím,ale mám divný pocit."
Sotva to dořekl objevilo se před ním dva Smrtijedi. Harry neváhal a vyčaroval štít. Právě včas,aby odrazil kletby,které vyslali.
"Schovejte se za mě!"
Jeho přátelé protestovali,ale proti Harryho rozhodnutí neměli šanci.
Stejně jako předešlý večer i tentokrát zkusil použít svou moc. A povedlo se! Jeden ze Smrtijedů se svalil k zemi a druhý přišel o hůlku.
"Pouta na vás!"
Sotva je spoutal,blížili se další. V patách jim byli členové Řádu, ale to jim nijak nebránilo útočit na Harryho. Moc ho zase zklamala,byl na sebe naštvaný,ale přesto nezahálel a vysílal jednu kletbu za druhou. Jeho přátele před sebou drželi štít,ale k útokům se nedostali. V okamžik,kdy k němu mířila smrtící kletba měl nutkání to vzdát,ale na poslední chvíli si to rozmyslel a kletbu odrazil. Členové Řádu a bystrozorové konečně dorazili k nim. Většina Smrtijedů se stihla přemístit a ti co zůstali,byli odváděni v poutech.
"Skvělá práce Pottere. Možná z vás bude dobrý bystrozor."
Harry se otočil na bystrozora,který na něj promluvil.
"Díky. Ale spíše asi ne."
Otočil se na patě a šel směrem k hradu.