Severus Snape rozezleně přecházel po své pracovně. Pro svou špatnou náladu měl více důvodů, všechny měly jediného jmenovce. Potter. Jeho dopis ho nesmírně štval. Za prvé ten rozmazlený, arogantní spratek donutil obávaného profesora lektvarů přemýšlet nad jeho slovy. A za druhé Snape tušil nějaký skrytý význam, ale nedokázal ho rozluštit. Červíčkova přítomnost v jeho domě mu také nepřidávala na klidu, právě naopak. A ještě se musel zúčastnit schůze Řádu, kde se bude probírat přesun Pottera. A zase ten Potter! Vztekle zavrčel, popadl svůj cestovní plášť a přemístil se na Grimmauldovo náměstí dvanáct. V kuchyni byli již všichni členové Řádu. Čekalo se jen na Brumbála. Severus se usadil na své obvyklé místo a netrpělivě očekával ředitelův příchod. Chtěl mít celou schůzi z krku. Když byli konečně všichni, ujal se slova Remus Lupin.

„Pane řediteli, máme konkrétní plán na Harryho ….“

Dál už se nedostal. Brumbál zvednutou rukou zarazil veškerý hovor u stolu.

„Žádný plán není potřeba Remusi. Harry zůstává do konce prázdnin u svých příbuzných.“

Na okamžik v místnosti zavládlo hrobové ticho, které přerušila rozčilená Molly: „To nemyslíte vážně, Albusi! Vždyť ten chlapec u těch mudlů trpí!“

„Je mi líto Molly,“ pronesl vážně ředitel Bradavic.

Výjimečně se nedokázal zdržet ani Snape a promluvil: „Smím se zeptat co vás vedlo k tomuto rozhodnutí pane řediteli?“

Albus Brumbál si povzdechl a odpověděl: „Mě nic Severusi. Je to Harryho výslovné přání.“

Tentokrát ticho nikdo nepřerušil a každý se zahloubal do svých myšlenek. Při odchodu se Snapeovi podařilo zastihnout Brumbála o samotě.

„Pane řediteli, jste si jistý, že je to dobrý nápad? Nevíme jak pokračuje spojení mezi Pánem zla a Potterem,“ otázal se a doufal v nějaké rozumné vysvětlení téhle situace.

„Myslím, že je načase nechat Harryho rozhodovat o svém životě, Severusi. Udělali jsme pro něj spoustu a teď je na něm jak se k situaci postaví. Více nyní dělat nemůžeme.“

Brumbál zmizel v zelených plamenech a odletaxoval se zpět do Bradavic. Severus Snape chvíli nato odešel ven, odkud se přemístil před svůj dům na Tkalcovské ulici. Sotva prošel ochrannými kouzly ozvalo se jeho znamení zla. S tichým zakletím se opět přemístil.
                            ******

„Severusi, jaké pro mě máš zprávy? Co je nového na straně Světla?“ zeptal se Severuse hned po příchodu Voldemort.

„Můj pane, Řád prozatím zůstává v nečinnosti. Brumbál neustále někam cestuje a vypadá to, že polevil v ostražitosti,“ odpověděl uctivě Snape a v duchu proklínal Brumbála za jeho neurčité informace o Potterovi. Byl si jist, že další otázka se bude týkat právě jeho a nemýlil se.

„A co Harry Potter? Kdy ho budou stěhovat?“

Snape se zhluboka nadechl očekávaje trest za špatné zprávy a odpověděl: „Potter se rozhodl zbaběle ukrývat u těch mudlů až do konce prázdnin.“

„Opravdu? To je výborné! Lepší informace jsi mi ani nemohl přinést.“

Překvapený Severus si stále zachovával svou nečitelnou masku, ovšem uvnitř něj to vřelo. Jeho domněnky, že se mu Potter snažil něco sdělit se právě potvrdily.

                         ******

Harry zkontroloval kufr a byl spokojen. Podařilo se mu uvařit dost lektvaru proti bolesti, aby mu vydržel na následující dva měsíce. Musel se smát při představě, že by Snape viděl jakým způsobem lektvar připravil. V obyčejném hrnci na elektrickém vařiči. Svou pozornost však obrátil k lektvaru Bdění, který právě dokončil. Musel se nechat dva týdny uležet. Při té myšlence se Harry otřásl hrůzou. Ještě dva týdny bude muset denně snášet Voldemortovo mučení. A ani potom nebude mít vyhráno. S povzdechem hrnec zakryl a schoval do skříně.

Každý den očekával, kdy ho konečně Voldemort zabije, ale to nejspíš nebyl jeho plán. S každým dalším setkáním si byl více a více jistý, že Voldemort ho chce zlomit, ne zabít. Stále však nedokázal přijít na důvod. Domníval se, že by pro Voldemorta mělo být přínosnější, kdyby byl Harry po smrti než aby zůstával naživu. Opak byl však nejspíše pravdou.