Na dnešní hodiny Lektvarů a Obrany proti černé magii studenti určitě nezapomenou. Profesor Snape byl vzteklý,nevrlý a výbušný. Nikdo nebyl ušetřen. I jeho vlastní kolej přišla o body.
Ron Weasley to okamžitě svedl na Hermionu.
"Vidíš,kdybys mu nic neřekla,tak by se nic nedělo."
"Vážně si myslíš,že by si nevšiml, že tady Harry není? Nebuď směšný Rone. Všiml jsi si ale něčeho?"
"Jako čeho?"
"Pro Merlina! Ty si nevšimneš vůbec ničeho. Ani ty ani já jsme se nedostali se Snapem do křížku. Nesebral nám body ani nekřičel. Vzhledem k tomu,jak vypadal tvůj lektvar mě to udivuje."
"A?"
Hermiona se zoufale praštila do čela.
"Tobě to nepříjde divné? Napadlo tě,že Snape má o Harryho stejný strach jako my a proto nám dal pokoj?"
Ron neodpovídal a Hermiona se na něj otočila. Nemohl ani odpovědět,protože spal. Povzdechla si a otevřela knihu. Dřív než se stihla začíst se jí do hlavy vkradla myšlenka,která se jí jevila jako klíč k objasnění celé situace. Zadívala se do ohně a sama pro sebe si šeptla
"Panebože...."
******
Severus se cítil zoufale a bezmocně. Půjčil si od Weasleyho plánek a témě4 neustále ho kontroloval. Po Harrym ani Brumbálovi ani stopy. Upínal se k jediné naději,že jsou spolu. V tom případě nechápal,proč by mu Brumbál nedal vědět. Měl pocit,že pokud by se Harrymu něco stalo nejspíš by zemřel. Podobně se cítil před lety kvůli Lily,ale tohle bylo mnohem silnější. Uvědomnění k němu přišlo náhle nečekaně. Srdce vynechalo úder a Snape peprně zaklel.
"Severusi,ty kreténe! Je to tvůj o dvacet let mladší student!"
Znovu se podíval na plánek a náhle se objevila tečka Albus Brumbál. Neváhal a rázným krokem zamířil do ředitelny. Plášť za ním vlál a studenti,kteří ho potkali se vyděšeně tlačili ke zdem.
Nenamáhal se klepat a rovnou do ředitelny vrazil.
"Harry se ztratil!"
Hlas měl protkaný strachem a vztekem.
"Uklidni se Severusi. Harry se neztratil. Celou dobu byl se mnou."
Snape na okamžik oněmněl,ale bylo to jen ticho před bouří.
"Cože??! To jste se ani nenamáhal někomu dát vědět? Když víte co se s Harrym děje?!?"
"A kdo je tedy kompetentní k tomu,abych ho informoval,že Harryho beru na výlet?"
Brumbál mluvil vážně,přesto shovívavě.
"Já! Měl jsem vědět, že jdete pryč!"
"Proč Severusi? Proč bych měl zrovna tebe informovat? Vždyť Harry není ze Zmijozelu."
"K čertu se Zmijozelem! Víte vy vůbec jaký jsem o něj měl strach? Jak jsem byl zoufalý?"
"Vím Severusi. Strach je silná emoce a nejvíce ho pociťují ti,kteří milují. Neměl by ses uzavírat před city. "
Snape už nekřičel ani nemluvil,jen koukal do okna.
"Kde je?"
"Někde na pozemcích. Požádal mne zda by se mohl projít o samotě."
Profesor již neposlouchal a vyšel z ředitelny.
                          ******
Harry seděl na tribuně a nevnímal ani sníh ani mráz. Po tvářích mu stékaly neposedné slzy a v ruce držel malý zlatavý klíč.
"Vím,že je to složité a těžké Harry,ale věřím,že to všechno chápeš. Chtěl bych tě teď ještě o něco požádat. Až mě Severus zabije,bude potřebovat vědět, že není sám. Společnost ho zavrhne,budou se na něj dívat jako na vraha a bude mít těžký úkol hrát tuhle hru až dokonce. Ty budeš znát pravdu a je důležité,aby Severus měl jistotu,že jsi ho nezavrhl,že je pořád někdo komu na něm záleží. Jsi schopný to pro něj udělat Harry?"
Harry přikývl a Brumbál pokračoval.
"Osud k tobě nikdy nebyl přívětivý,ale ty ses s tím popral tak,jak by to nikdo jiný nezvládl. Proto myslím,že jednou nastane doba,kdy budeš potřebovat útočiště a klid. Byl bych rád,kdyby se tvým útočištěm stalo tohle místo. Staň se jeho Strážcem Harry. Až zemřu bude ti plně k dispozici."
Harry se stal Strážcem toho nadherného domečku,ale neměl z toho radost.
"Pane řediteli,víte,že zemřete a přesto se tváříte tak klidně. Vy ze smrti nemáte strach?"
"Harry,zažil jsem pády a stoupání,viděl jsem smrt i zrození nového života. Poznal jsem nezapomenutelné přátele a dokázal věci o kterých jsem nikdy ani nesnil. A smrt je jen pokračováním mé cesty. Ne,nebojím se. Je to jen další krok."
Teď,když byl Harry o samotě dovolil si poddat se emocím. Zemřelo tolik jeho blízkých a Brumbál ho vždy podržel,ale když zemře on,kdo tu pro něj zbyde? Byl jeho vzorem,důvodem proč byly Bradavice domovem a to vše zmizí.
Mladík seděl s hlavou na kolenou a jeho tělo se otřásalo vzlyky. Z povzdálí ho sledoval muž,kterému ten pohled trhal srdce.