"Kruci,kruci,kruci...."
Harry nakopával každou věc,kterou na pozemcích našel. Za pár hodin měl další hodinu se Snapem a upřímně se bál více,než střetu s Voldemortem. Co když Snape něco poznal a vysměje se mu? Harrymu už nevadil ten fakt,že se zamiloval do Snapea,ale bál se jeho reakce kdyby se to dozvěděl. Nechtěl přijít o hodiny v jeho přítomnosti. Měl vztek sám na sebe za své hloupé chování. V jeho zorném poli se objevil statný strom. Harry neváhal a vší silou praštil. Vzápětí začal peprně nadávat,protože zakrvácená ruka ho pekelně bolela.
"To sis teda pomohl Harry. Jseš blbej jak trol."
S nadáváním na svou vlastní hloupost se vydal směrem ke škole. Když se však podíval na svou pravačku,bylo mu jasné,že bude muset navštívit ošetřovnu.
"To mi ještě chybělo. Jsi fakt hlupák."
Jednou z úžasných vlastností madam Pomfreyové bylo,že se na nic nevyptávala. Ošetřila Harryho ruku a upozornila ho,že když bude krev prosakovat musí si obvaz vyměnit. S tímto doporučením odešel do společenské místnosti a doufal,že se dokáže vzpamatovat dřív než půjde za Snapem.
******
Profesor Snape by nikdy nikomu nepřiznal,že pociťuje nervozitu. Neustále chodil po kabinetu sem a tam. Od posledního setkání s Harrym přemýšlel co udělal špatně. Co vlastně z toho všeho bylo to co Harryho vyhnalo? Pořád si v duchu opakoval co by měl říct,co udělat,jak se chovat,ale stejně se ztrácel ve svých myšlenkách. Nedařilo se mu zjistit proč na něj Potter tak zvláštně působí. Dokázal pochopit,že mu chce pomáhat a zachránit mu život. Ale proč se na něj tak těší? A proč mu příjde jeho kabinet bez Harryho opušťený? Měl mnoho otázek na které neznal odpověď. A teď se bál,že i to nepatrné pouto,které si s Potterem vytvořil bylo přetrženo.
V první chvíli si vůbec nevšiml zaklepání. Až po chvíli mu teprve došlo co slyšel. Otevřel dveře a stanul tváří v tvář svému studentovi. Jediné uklidňující bylo,že Harry se tvářil stejně zmateně a nervózně jako se on sám cítil.
"Posaď se Harry."
Zvolil běžný konverzační tón a doufal,že mladík neprohlédne jeho pečlivou masku.
"Než začneme s lekcí je něco co bych chtěl dořešit."
Když se podíval na Harryho viděl v jeho očích jasný a zřetelný strach a to ho mátlo. Čeho se může bát?
"Bylo ode mě naprosto nevhodné se ptát na tvůj osobní život a považuji za nepřípustné otázky na tvou orientaci. V danou chvíli jsem si neuvědomil nevhodnost svých slov. Chci abys věděl,že mě osobně to zajímalo pouze ze zvědavosti,nikoli proto,abych tě odsuzoval. Byl bych nerad,kdyby se tenká hranice naší důvěry a spolupráce zbortila,díky mým nemístným řečem. Omlouvám se."
Harry,který doposud pozoroval svá kolena zvedl hlavu a neslušně otevřel ústa. Zíral na Snapea a přemýšlel zda se nepřeslechl. Zato Severus se v duchu musel pochválit. Zvládl se omluvit,dát Harrymu najevo,že mu záleží na jejich spolupráci a ještě ho ujistil,že není zaujatý proti opačné orientaci. Byl na sebe pyšný.
Harry se pomalu vzpamatoval a přišlo mu správné reagovat.
"Pane,j-já si vážím vaší omluvy a všeho co jste řekl,ale myslím,že bych se měl taky omluvit. Pouze jste se zeptal a já se zachoval jako hlupák. Stačilo neodpovídat a ne rovnou utéct. Pro mě jsou naše hodiny a celkově mír v tomhle roce taky důležité a nerad bych,aby mezi námi bylo dusno."
Kdyby to bylo možné,tak by i v Londýně slyšeli jak spadl Snapeovi kámen ze srdce. Pro jednou odhodil masku a usmál se na Harryho.
"Jsi rozumný a jsem rád,že jsme si pročistili vzduch. Jsi připraven další souboj?"
"Jistě pane."
Harry se zazubil a Severus si ten úsměv hodlal zapamatovat.
                           ******
Stáli uprostřed staré rozpadající se chaty.
"Kde to jsme?"
"Na tomhle místě jsem se dozvěděl,že jsem čaroděj a že rodiče nezemřeli při autonehodě. Vypadá to tu omšele,ale mám to místo svým způsobem rád."
Severus Harryho zkoumavě pozoroval.
"Je toho nejspíš spousta co ještě nevím."
"Nechlubím se se svým životem. Tak se do toho pustíme?"
Harry odstoupil do správné vzdálenosti a připravil si hůlku. Snape nezahálel a také se nachystal. Začali po sobě metat kletby a různá zaklínadla. Ani jeden druhého nedokázali zasáhnout,což bylo dobře. Nakonec to byl Severus kdo vyhlásil konec.
"Nediv se,přece jen jsem trochu starší než ty."
Harry se ušklíbl.
"Vy jste učitel a já žák,takže nemám co namítat,ale upřímně mi dvacet let nepříjde jako tak hrozný rozdíl."
Snape se chvíli tvářil jako kdyby žvýkal citrón,ale nakonec mu obličej ozdobil jemný úsměv.
"To ovšem nic nemění na tom,že pro dnešek končíme."
                           ******
S dnešní lekcí byl kupodivu spokojen i Harry. Jejich rozhovor probíhal víceméně v přátelském duchu až do okamžiku,kdy Severusovy oči sklouzly k Harryho pravačce.
"U Merlina co se ti stalo?"
Harry nejprve nechápal,až pak si všiml kam směřuje Snapeův pohled. Jeho ruka byla opět celá od krve,která prosakovala skrz obvaz. Harry se zastyděl za své chování,ale odpověděl naprosto klidně.
"Madam Pomfreyová říkala,že si nejspíš budu muset ten obvaz vyměnit. Ale nic to není."
Profesor se na Harryho díval přísným pohledem a hůlkou si přivolal lékarničku.
"Ruku!"
Harry opatrně položil ruku na stůl a snažil se ignorovat chvění,které mu způsoboval Severusův dotek.
Severus povytáhl obočí a zadíval se na Harryho.
"Jak jsi k tomu přišel?"
Mladík sklopil hlavu a horečnatě vymýšlel vhodnou výmluvu.
"Pravdu Harry!"
Ruku už měl ošetřenou a trochu lépe se mu dýchalo,když se ho Snape nedotýkal i když paradoxně mu tem dotek chyběl.
"Praštil jsem do stromu."
Profesor si povzdechl a zakroutil hlavou.
"Nebudu se radši ptát."