Severus Snape uháněl chodbami bradavického hradu k ředitelně. Kousek od ředitelny se málem srazil s profesorkou McGonnagalovou.

„Severusi, děje se něco?“ zeptala se ho ředitelka nebelvírské koleje.

„Vás se to taky týká, vysvětlím vám to u ředitele,“ oznámil jí Severus chladně.

„Ředitel tady není. Řeknete mi konečně o co se jedná?“

„O Pottera. Je na ošetřovně,“ vyhrkl profesor lektvarů a sám byl překvapen naléhavostí, kterou do svého hlasu vložil.

McGonnagalová se zamračila a stáhla rty do úzké linky. „O tom již vím, Severusi. Poppy mě, jako ředitelku koleje, informovala.“

Snape se na svou kolegyni díval jako na blázna. Nechápal ten její klid.

„A vám to nijak nevadí paní kolegyně?“

„Severusi, nikdy jsem se nijak netajila tím, že mám Pottera ráda. Ovšem přes léto u příbuzných kouzlit nemohl, takže se ke svým zraněním musel dostat až zde ve škole. Pro mě to znamená, že opět někde potají porušuje školní řád. Venku zuří válka a já nemohu být na dně za každého žáka, který svou vinou zemře. Tím neříkám, že by mi to bylo jedno, ale nic víc pro něj udělat nemohu.“

Ředitelka nebelvírské koleje se otočila a nechala zmateného Snapea stát na chodbě, který chování své kolegyně absolutně nechápal. Byla to ona, která se Pottera vždy zastávala a teď se tváří jako by ji byl její student úplně ukradený.

Všechno je naruby. Potter zvládá lektvary a McGonnagalová o něj má menší starost než já.

Snape se vydal zpět na ošetřovnu. Teď, když měl všechny své vzpomínky mu na životě Harryho Pottera záleželo a nehodlal jen tak přihlížet, jak mladík umírá.
    
                        ******

Hermiona nervózně pochodovala před kabinetem profesora Snapea. Madam Pomfreyová ji za Harrym nechtěla pustit a McGonnagalová ji odbila tím, že Harry bude jistě v pořádku. To ji nestačilo. Potřebovala vědět co s ním je. I za cenu školního trestu od Snapea.

                           ******

Severus odcházel z ošetřovny se špatným pocitem. Poterrův stav se nijak neměnil. Jediné pozitivum bylo, že se mu povedlo Poppy přesvědčit, aby ho okamžitě kontaktovala při jakékoli změně. Sice si musel vyslechnout přednášku o tom, že na staré roky měkne, ale i to vydržel. Nevěřil jako McGonnagalová, že si Harry zranění přivodil sám. Když přicházel ke svému kabinetu uviděl přede dveřmi schoulenou postavu.

„Grangerová! Co tady kruci děláte?“ vypálil na postavu ostře.

Hermiona se rychle postavila, ale vypadala ještě rozespale.

„O-omlouvám se. Já čekala… Jak je Harrymu?!“ vykoktala po chvíli mžourání.

Snape se na ni chvíli díval a uvažoval, že ji pošle do postele. Pak si to rozmyslel.

„Pojďte.“

Hermiona ho mlčky následovala do jeho pracovny. Sotva se usadila na židli objevil se před ní šálek čaje. Své děkuji špitla téměř neslyšně.

„Nebudu vám lhát, slečno Grangerová. Pan Potter je na tom velmi zle,“ pronesl Severus vážně a Hermiona zbledla na největší možnou úroveň.

„Jak moc?“

„Umírá. Profesorka McGonnagalová si myslí, že porušoval školní řád a tím se dostal do svého stavu. Ač je mou oblíbenou činností nachytat Pottera při jakékoli nekalosti, tentokrát nesouhlasím. Ani Potter není takový hlupák, aby se snažil zabít. Víte něco o tom co dělal mimo vyučování?“

Jeho studentka na něj vyděšeně koukala skrze slzy, které se jí valily z očí.

„N-nevím. Buď byl v pokoji, schovaný za závěsy nebo v knihovně. Když chtěl být úplně sám, tak se schoval do umývárny ve druhém patře. Tam, kde žije Uršula,“ pípla tiše.

„Slečno Grangerová, teď mě velmi dobře poslouchejte. Chci zjistit, co se s Potterem děje, ale musím být opatrný. Spoléhám na vaši inteligenci. Je vám jasné, kolik studentů ve Zmijozelu má příbuzné Smrtijedy. Budu dělat co se dá, ale nikdo se to nesmí dozvědět. Když něco zjistím, dám vám vědět. Kromě nás a pana Weasleyho, kterému to jistě hned řeknete, to nesmí nikdo vědět. Je vám to jasné?“ Severus použil nejmírnější tón hlasu jaký dokázal, přesto zněl strašidelně.

Hermiona Grangerová poprvé za celé ty roky cítila, že Snape je opravdu na jejich straně. Proto neváhala a souhlasila. „Ano, pane profesore. Je to jen mezi námi.“

Chystala se k odchodu, ale ve dveřích se ještě otočila.

„Děkuji, pane. Dobrou.“

Severus si povzdychl a složil hlavu do dlaní.

Tohle bude chtít kávu. Čeká mě náročná noc.

Sotva si nachystal silnou kávu a nanosil ke stolu knihy o černé magii, které by mu mohli pomoct v pátrání, z krbu vyletěl vzkaz.

Severusi okamžitě přijď! Nutné! Poppy

Aniž by si na sebe vzal hábit, na nic neváhal a rovnou se letaxoval na ošetřovnu.