Blížila se jedna hodina ranní a dům v Zobí ulici čtyři byl ponořen do tmy a ticha. Jen v jednom okně bylo občas vidět slabé světlo.

Harry Potter se skláněl nad pergamenem a snažil se dopsat posledních pár slov. Oči se mu zavírali, ale spánku se bránil. Nesměl usnout, přestože věděl, že to zase nedokáže. Dopsal poslední řádek a kriticky přejel pergamen pohledem. Zdálo se, že byl se svým dílem spokojen, tak ho složil do obálky a zapečetil. Pak se podíval na Hedviku.

„Ráno to odneseš do Bradavic. Severusi Snapeovi,“ přivázal jí dopis k noze a pohladil ji po hladkém, bílém peří.

Věděl, že bude opět trpět, ovšem stále byl jen člověk a nakonec svůj boj se spánkem vzdal a unaveně se svezl na postel.
 
                         ~~~~~~

„Jak jsem již říkal panu řediteli, od událostí na ministerstvu se Pán zla nijak neprojevuje. Nikoho z nás nepovolal a vypadá to, že se prozatím stáhl do ústraní. Nejspíše plánuje další postup,“ pronesl svým obvyklým, chladným tónem profesor lektvarů.

„Děkuji ,Severusi.“ Brumbál se rozhlédl po místnosti a pokračoval: „Nebudu tvrdit, že mě Voldemortova nečinnost neznepokojuje, ale bohužel nemáme možnost s tím něco dělat. Proto bych dnešní schůzi již ukončil. Má někdo ještě nějaké dotazy?“

Molly Weasleyová se rozhlédla po přítomných a nakonec promluvila.

„Albusi, máte nějaké informace o Harrym? Nikomu se neozval a na dopisy neodpovídá.“

Severus Snape si tiše odfrkl. Jistě, náš Vyvolený se neozývá a všichni si z toho sedneme na zadek. Zase má o důvod víc vyhřívat se v té své aroganci.

Brumbálovi přeletěl přes tvář sotva znatelný stín.

„Máme informace od hlídek a je v naprostém pořádku. Je celkem pochopitelné, že se po smrti Siriuse uzavřel do sebe.“

Molly se zamračila, ale už se znovu neozvala.

„Dobrá tedy, příště probereme Harryho přesun sem, na Grimmauldovo náměstí.“

Těmito slovy ukončil schůzi Řádu a spolu se Severusem se letaxoval zpět do Bradavic.

„Pane řediteli, Pán zla bude jistě požadovat informace,“ ozval se Severus.

„Ano, máš pravdu, Severusi. A ty budeš moci říct pravdu,“ odpověděl klidně Brumbál.

„Jste si jistý?“

„Jsem. Mám ještě nějakou práci, tak mě omluv.“

Snape se bez dalších slov otočil a odešel do sklepení. Potřeboval dodělat pár lektvarů a poté se vydat na Tkalcovskou ulici do svého domu. Nevěděl, kde by byl nyní raději. Zda v Bradavicích, kde ho neustále pronásledoval Brumbál nebo doma, kam mu Pán zla poslal Červíčka. Ani jedna možnost nebyla žádnou výhrou. Odložil hábit a ihned přešel do laboratoře a pustil se do přípravy lektvarů.

Bylo již pozdě v noci, když byl Severus se svou prací spokojen a usedl ke krbu se sklenkou vína. Rozhodl se zkontrolovat došlou poštu a jít spát. Začal tedy třídit jednotlivé obálky, až se dostal k té poslední. To písmo mu bylo povědomé, ovšem nedokázal jej zařadit. Po otevření dopisu však zbledl a jeho výraz byl plný hněvu a nenávisti. Přesto se pustil do čtení.

Vážený pane profesore,

Je mi jasné, že dopis hodíte do krbu hned jak zjistíte, kdo ho napsal. I přesto ho však dopíšu.
V prvé řadě bych Vám chtěl poděkovat. Za všechno. Od prvního ročníku mě chráníte, na každé Voldemortově schůzi riskujete život a přesto to děláte. Za to Vám děkuji a velice si Vás vážím. Také děkuji za váš promarněný čas na hodinách nitrobrany. Jsem hrozný žák a váš hněv na mou osobu je zcela oprávněný. Teprve teď chápu jak málo jsem se snažil a jak moc je nitrobrana důležitá.

Také bych se chtěl omluvit. Za vše, co jsem kdy s přáteli provedl. A za svého otce a kmotra taky. Pořád jsem doufal v nějaké rozumné vysvětlení, bohužel to, které mi Sirius poskytl rozhodně rozumné nebylo. Mrzí mě, že jsem se jich zastával.

Poslední věc se týká vlastně pouze mě. Pane profesore, jsem Harry Potter. Ne James Potter. Celý svůj život poslouchám, jak mu jsem podobný a celou dobu jsem opravdu chtěl být jako on, ale nejsem. Nelíbí se mi sláva, ani nemám jeho aroganci a nikdy se nesnížím k šikaně či pošklebkům. Ani nejsem ničím výjimečný. Zkuste se na mě někdy podívat jako na Harryho, syna Lily a Jamese.

S pozdravem a přáním hezkých prázdnin
                             
    Harry Potter

Severus Snape se šokovaně díval na list ve svých rukou a chtě nechtě musel nad slovy Vyvoleného přemýšlet.