//Tak jsem se nad vámi slitoval/a a je tu další kapitola ale už to bude max do 40. kapitol.//

O 3 a půl měsíce později

Termín se mi pomalu blíží a já s Takashim jsme šťastnější než kdy jindy. Seděl jsem na gauči se zlatým prstýnkem na prstu a hladil si již velké bříško. Usmál jsem se když miminko lehc zakopalo. Otevřeli se vchodové dveře a v nich stál Takashi, už normálně podniká. ,,Ahojte lásky moje, jaký byl den?" Usmál se na mě můj okouzlující partner a já mu úsměv oplatil. ,,Miláček dnes trochu zlobil, ale jinak je vše v pořádku a jak se vedlo tobě v práci drahý?" Zeptal jsem se a zatřepal oušky.

Došel jsem k němu, odhrnul mu ochynku a políbil ho na čelo. ,,Těšil jsem se domů, ale ušlo to." Sednul jsem si vedle něj a spojil naše rty, rukou jsem ho hladil po bříšku. Joshi se na mě poté zahleděl a opřel si hlavu o mé rameno. objal jsem ho rukou kolem ramen a natisknul si ho k sobě. ,,Miluji vám miláčci moji." ,,My tebe taky taťko."

Ucítil jsem prudké kopnutí a vlhko pod sebou. Že bych se počůral? Ne já se nepočůral, to mi praskla plodová voda. Takashi si toho očividně také všimnul a už stál na nohou. ,,Lásko! Počkej odvezu tě do nemocnice! Hlavně klid!" No já byl docela v klidu ale myslím si že to říkal spíše sobě. Popadnul mě do náruče a nesl z domů. Chytil jsem své bříško protože začalo bolet.

Docela jsem panikařil oproti Joshimu co to docela v pohodě zvládal. Dojeli jsme do nemocnice a okamžitě ho vzali na sál. Zůstal jsem vynervovaný v čekárně. Já ho tam nemůžu nechát!

Odvezli si mě doktoři a posadili na takové lehátko. ,,Joshi. Dítě nemůže ven, musí na svět císařským řezem." Přikývnul jsem a sestřička mi do břicha píchla injekci, abych necítil žádnou bolest. Okolo mé hlavy nátáhly takovou roletu a zůstala tam sestřička aby si se mnou povídala a uklidňovala mě. ,,Vaše miminko bude moc krásné." Usmívala se a říkala mi. Cítil jsem jak už se mi hrabají v břiše. ,,Děkuji moc." Usmál jsem se a ona mě pohladila po ouškách. Zahihňala se. ,,Jste tak rozkošný." Zavrněl jsem, moc příjemné. Uslyšel jsem křik plačícího miminka. Je na světě. Konečně je mezi námi. Zravé a silné nemluvňátko. Odnesli ho a mě mezitím zašívali bříško. Cítil jsem to prázdno.

Zašili mi bříško a odvezli mě na pokoj. Tam mi předali umyté miminko. Vzal jsem si ho opatrně do náruče. ,,Ahoj Takami." Schválně sem vybral jméno, které mi připomíná i mého miláčka Takkashiho. Ten otevřel dveře a vtrhnul udýchaně do místnosti. Sednul si k nám. ,,Jak se bude jmenovat lásko?" Zeptal se mě. Usmál jsem se na něj. ,,Takami." I on se usmál, dal k miminku prstíček. ,,Ahoj Takami." Miminko ho chytlo za prstíček. ,,Je kouzelný."

Řekl jsem se slzami v očích. ,,Jsem táta." Usmíval jsem se a Joshiho musel prostě políbit. Jsme konečně rodina jak má být.