Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

#1

(sen)

Stál jsem u jednoho ze sloupů v Soudní Hale a věděl jsem, co příjde. Kolem krku jsem měl omotanou Papyrusovu šátku. Byla tak příjemná na dotek. Ruku v kapse jsem měl zaťatou v pěst. Oči jsem měl zavřené a vyjímečně jsem se neusmíval. Když jsem ale uslyšel kroky, na tváři se mi objevil široký úsměv.

,,Řeknu to jednou a naposledy...Vzdej to..Omlouvám se, ženo zpoza dveří...ale proto nerad dělám sliby..." Otevřel jsem oči, abych se mohl podívat na vraha mých přátel a mé...rodiny.

G-Gaster?!

Ano...vypadal jako on, ale nemohl to být-... Do očí se mi začaly hrnou slzy a já jsem běžel k němu. Silně jsem ho objal a on mě začal hladit po zátylku. Pevně jsem ho držel a nechtěl ho pustit. Pamatoval jsem si jeho ruce a teplo, které vycházelo z jeho duše.

Škoda jen, že je to jenom sen...

Víte, jak jsem poznal, že to sen?

Zaprvé: Gaster tady nemá být.

Zadruhé: Gaster je MRTVÝ...

Ale to jsem v tuhle chvíli neřešil. Užíval jsem si jeho přítomnost. Tady a teď je naživu... Najedno mi položil ruce na ramena a klekl si na jedno koleno. Konečně jsem se mu podíval do oči. Já vím...moje výška je strašně nepraktická! Jedno oko modré a to druhé oranžové. Konečně promluvil: ,,Chyběl si mi, chlapče..." Sorry, ale já prostě musím! ,,Ty mě taky...Dadstere!"

Gaster se potichu zasmál. ,,Hehe...Zase slovní hříčky..." a povzdechl si. Úsměv z jeho tváře zmizel a nahradil ho smutný pohled.

,,Musíš se vzbudit, Sansi...Prosím, musíš...Jinak-"

Aww...zrovna se mi tenhle sen začal líbit a už se musím vzbudit?

Najednou mi hodně velkou silou stiskl paže. ,,Tati...to bolí!" řekl jsem

Jo...Dokonce i kostlivci cítí bolest...kdoby to byl řekl, že?

To, co jsem následně viděl...nemohl jsem tomu uvěřit...nebo nechtěl....

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro