Lurra se naučila žít mezi lidmi. Pomáhala jim s léčením. Taky pomohla s jídlem a dokonce vymyslela pár chytrých pomocných věcí. Jako třeba pec, nebo pevný dům a teplo. Byla už hodně stará, ale poznala radost. S Ashem se po dlouhé době přemlouvání vzali. Lurra chtěla aby byl stejný jako ona, nechtěla o něj přijít a tak, když jednou spal, mu vložila malou vzpomínku do mysli. Stárla spolu s ním. Rozhodla se žít jen jednou. Spoustu toho zažila. Když byla ještě mladší tak pochopila mateřskou lásku. Narodila se jim krásná dvojčata, kluk a dívka. Byly naprosto odlišní. Zatímco Suki, značící lásku, měla bílé vlasy a bledě modré chytré oči. Kuro, značící temnotu, měl vlasy neposedné a černé, stejně jako darebácké oči. Lurra měla těžké časy když je vychovávala. Suki byla moc chytrá a chtěla vše vědět, byla moudré tiché děvče. Bohužel však byla docela tvrdohlavá. Kuro byl jako Lurra. Neposeděl a když se jednou spálil, musel zkusit jestli se to stane znovu. Byl velmi nezodpovědný. Lurra si zažila strach, radost, bolest, překvapení, lásku a spoustu dalších emocí. Když děti dospěly, Lurra byla pyšná co se z nich stalo. Suki se chopila vedení vesnice a Kuro se usměrnil a stal se z něj silný mladý muž. Ash a Lurra žili stále v tom samém domě na konci vesnice, která se rozšiřovala na druhou stranu. Často chodili na místo kde se poprvé setkali. Lurra ho naučila lovit po vzoru vlků takže si spolu zašli někdy připravit hostinu. Jednou, když už Lurra slábla, se objevila jizva na její hrudi. Zmenšila se, ale stále tam byla. Jakmile si toho Ash všiml, byl velmi zoufalý a snažil se Lurre pomoct. Nic však nezabralo. Lurra mu jednou pověděla. "Ashi. Nechej jí být. Víš, nejsem odsud. Byla jsem sama v temnotě. Jsem Luniar. Žijeme mimo prostor a čas. Z nějakého důvodu jsem dostala tělo. Jenom já. Bylo smutné, opuštěné uprostřed ničeho. Stvořila jsem Svět. První byl veselý a nebyly tu nemoci, když jsem však dosáhla stádia puberty, moje mysl chtěla ubližovat. Zničila jsem Svět nemocemi, smrtí a nebezpečím. Užívala jsem si když někdo trpěl. Když jsem dospěla, uvědomila jsem si svoji vinu. Plakala jsem a plakala. Smutek a bolest světa mi stvořily díru do hrudi. Vina mě zabíjela zevnitř celý ten čas. Vydala jsem se na Svět aby jsem napravila svou chybu. Pak jsem potkala tebe. Opravdu jsem si užila život. Ale aby to bylo spravedlivé, musím i odejít. Až odejdeš i ty, uvidíme se znovu. Slibuji..." Vydechla, a nechala svou schránku za sebou. Ash byl silný muž. Sice dlouho truchlil ale život si nevzal. Držel se slov Lurry a čekal na svůj konec. Jednoho rána, se již neprobudil. Šel po příkladu své milované a opustil tuhle schránku. Jakmile otevřel oči tak spatřil něco neuvěřitelně krásného. Jeho milovaná Lurra vypadala jako bohyně. Její práva forma ukázala svou tvář. Bílé kudrnaté vlasy tvořily mraky, dlouhé šaty se rozprostíraly do pláni a lesů a hor. Její ruce tvořily moře a potoky a její oči ve kterých se leskl vesmír spadnuly na tělo malého srnce. "Ashi... Přeci jen jsi přišel. Jak se ti líbí nová schránka? Jakmile zestárne tak poznáš život jiného druhu. Povedu tě cestou poznání a navždy ti budu stát u boku." Usmála se na něj. Už našla svůj Domov. Bolelo to. Ale ukázal jí i radost. Někdy ho neměla. Jindy na něj zapomněla. Ale její Domov bude tam, kde je život a její milovaný. Její Domov bude Země, jak jí našeptává její jméno.