Lurra jako malá byla velmi divoká. Zajímalo jí vše co uviděla. Tu vletěla do hluboké louže, tam zase šplhala po stromě za veverkou. Támhle zase spadla když honila motýla, a tak dále. Rodiče s ní měli spoustu starostí. Lurra ne a ne posedět na jednom místě. Těžko se jí domlouvalo. Byla jako džungle. Opice se houpali po liánách, puma v keři číhala na kořist, velké žirafy na pláních ukusovaly zelenou korunku vysokých stromů po kterých sedávali prapodivní ptáci. Tak vznikl první domov. Lurra kolem svého tělíčka vytvořila vrstu hornin, které posázela semeny, které po dlouhém čase vyrostly v tyto lesy. Pak vytvořila jednotlivá zvířata. Opice měli být legrační, tak jim dala ocas a chtěla aby se s ním rýpaly v nose. Byla zklamaná když jej využili jinak, ale stejně je měla ráda. Pumu udělala černou, aby se mohla schovat ve stínu a čekat na svou kořist. Zvláště si dala záležet na bystrých očích, které vše vidí a pořádných drápech, aby jí kořist neunikla. Žirafy chtěla vysoké, aby někdo mohl být vyšší než stromy, to by byly stromy potom moc pyšné a dívaly by se tak vysoko, až by se ani opice nemohly schovat do korun před predátory. Když tvořila žirafu tak se jí líbila barva slunce, ale řekla si že země je taky důležitá, takže ji udělala flekatou. Pak si říkala že je tam moc ticho. Napadlo ji že je tam i málo barev a obloha byla moc prázdná. Vytvořila barevné ptáky aby zpívali všem pro radost. Po chvíli jí jenom takový svět přišel moc jednotvárný. Všude stromy a žirafy měly moc dlouhý krk aby mohly rychle utéct nebo se dívat pod své nohy. Udělala další část. Když byla s rodiči tak často běhala po louce plné květin a sem tam byl strom, napadlo ji že by to do svého světa mohla dát taky. Jenom tam dala málo barvy takže vytvořila stepi. Přidala i další zvířata. Slony s velkýma ušima. Klokany kteří ovládali box a smála se když mezi sebou zápasili. Zebry, u kterých se dívala na proužky, až se jí z toho točila hlava, ale taky přidala lvy. Vznešené hřívy vlály v jemném větru a samičky bez takové pýchy polehávaly v trávě s dovádějícími mláďaty. Krajina byla suchá ale byly tam vysoké stromy. Vlila jim vodu do jezer která vznikla z jejího smíchu až jí slzily očka. Usmívala se na svůj svět který časem ještě vylepšovala. Přidala louku, pěkně barevnou plnou motýlů a jelenů se vznešenými parohy. Přidala hory s pichlavými stromy a huňatými medvědy kteří tam hledali kamzíky vesele poskakující po boku skály. Potom tam dala i poušť do které přidala velbloudy a když jí ukápla slzičky smíchu z jejich hrbů, tak vytvořila i oázy plné ještěrů a zpívajících ptáčků. Dívala se spokojeně na svět se kterým si hrála a spokojeně se usmívala. Vytvořila Domov. Tam kde se máš dobře. Uvnitř však cítila prázdno. Něco tomu chybělo, ale co?