Děvče s myslí dospělého chodilo po Světě. Spala s medvědem v jeho pelechu, skákala s kamzíky po skalách, se srnkami běhala v lese, s vlky lovila. Ale stále měla jizvu, velkou jizvu na hrudníku. Jednou, když byla na lovu, potkala zvláštní stvoření. Dokonce i vlci se zastavili. Vypadalo jako opice, jen nebylo chlupaté a ocas tomu taky chyběl. Jediné místo kde to mělo srts tak byla hlava. Lurra k tomu opatrně přistoupila. Očichala to, prohlédla si to, ochutnala to, ale pak zavrtěla hlavou. Nic takového nestvořila. Ale to jí přišlo zajímavé.  Chodilo to po dvou. Jako Lurra. Mělo to srts jenom na hlavě, jako Lurra. A pak to promluvilo. "Kdo jsi?", zeptalo se to. Lurra sebou vyděšeně škubla. "Lurra..." Šeptla chraplavým hlasem. Nepoužívala jej. Nikdo by jí nerozuměl. To k ní přišlo a chytilo ji za ruku, něžně a opatrně. Lurra se nechala vést. Po delší době došli k malému plácku, na kterém stály domečky postavené ze dřeva a pokryté látkou. Lurra to zvědavě pozorovala. Byla sice napjatá, protože si dělal šanci pro rychlý útěk, ale po čase pozornost osiřela. Zvědavě sledovala oheň ohřívající jídlo, které krásně vonělo. Napodobeniny toho jí zdravily. Některé byly malé, jiné velké, další měli dlouhé a jinačí zase krátké vlasy. Lurra držela to za ruku a to ji někam vedlo. Došli do domu na konci paloučku a vešli dovnitř. Bylo tam příjemně. To ukázalo na kožešinu přehozenou přes vyřezané dřevo a samo si to sedlo na podobnou věc naproti. "Takže ty jsi Lurra?",zeptalo se to. "Já jsem Ash." Ukázal na sebe. Lurra rozuměla co říká, jenže neuměla mluvit. Nikdy předtím to nepotřebovala. "C-co ty?", vykoktala. Přišlo jí moc složité vyjadřovat myšlenky ve slovech. Ash, jak se jí představil na ni začal mluvit. "Já jsem člověk. Ty taky, ne? Rozumíš mi? Jestli ano tak kývni hlavou." Pokývala hlavou v souhlasu. "Paráda. Hele,, budeš se muset umýt. Vypadá to že jsi. Vodu neviděla dlouhých let." Pobídl ji ať jde za ním tak se Lurra neohrabaně zvedla a šlo se. Ash ji přivedl k jezeru ohraničenému stromy, tak aby nebylo vidět ven. Dovedl Lurru k vodě  a usmál se na ni s nadějí v očích. "Umíš se umýt... Že jo?" Lurra zavrtěla hlavou v nesouhlas. "U-umýt ne." Snažila se mu sdělit. Ash si povzdechl a přišel k ní. Snažil se jí to vysvětlit ale moc mu to nešlo takže to po čase vzdal a sundal si vlastní oblečení. "Musíš taky. Oblečení se myje zvlášť." Pokýval na ni a otočil se. Lurra se podívala kolem sebe. "Oblečení?" Nechápala co po ní chce. Ashovi zrudly tváře a otočil se k ní zpět. Chytil lem jejích šatů a přetáhl jí je přes hlavu. Když to držel v ruce tak vysvětlil že oblečení je tohle. Lurra chápavě pokývala hlavou a naklonila hlavu na stranu. "Umýt?" Ash si povzdechl a chytil ji za ruce. Šel s ní pomalu do vody až jim to bylo po hrudník, tam voda přestala klesat. Stáli uprostřed vody. Lurra byla chvíli zmatená ale pak se zasmála. Od srdce a radostně. Ponořila se do vody a zůstala pod ní. Když se dlouho na hladině neobjevila její hlava tak Ash dostal strach. Ponořil se pod vodu a hledal tam Lurru. Ona ležela na dně a hrála si s rybičkami co tam pluly. Vypadala zdravá a živá takže se uklidnil ale stále mu nedocházelo proč se nevynoří. Doplaval k ní a vytáhl jí nad hladinu. Hluboce se nadechl ale Lurra vypadala že ani nedýchá. "Lurro, jsi člověk? Proč jsi se nevynořila?" Zeptal se zmateně. Lurra se na něj nechápavě podívala a řekla. "Ty musíš?" Ash se zarazil a překvapeně ji pozoroval. "A ty ne?" Lurra zavrtěla hlavou. "Ne. Ty taky nemusíš. Chceš?" Ash překvapeně kývl a Lurra k němu přistoupila. Položila mu ruku na hruď a ruka vstoupila do jeho těla. Ash to překvapeně sledoval. Pak najednou Lurre začaly zářit vlasy. Oči měla soustředěně zavřené a její tělo bylo v transu. Ani nedýchala. Její ruka první spravila plíce, potom postupovala výše až k hlavě. Otevřela oči které byly zářivě bílé a promítala si jeho vědomosti před očima. Jakmile byla hotová, tak  vytáhla ruku a její tělo se zase vrátilo do normálního stavu. Ash to překvapeně celé sledoval a pak se zeptal. "Teď už se nemusím nadechnout?"  Lurra zavrtěla hlavou. "Už ne. Vzala jsem si i tvoje vědomosti, takže už je to v pořádku." Usmála se na něj a ponořila se pod vodu. Sledovala veselá hejna rybek a spokojené živočichy na dně jezera. Ash se k ní připojil a nevěřil svým očím. Viděl obraz ostře a přišlo mu to nádherné. Chytil Lurru za ruku a vesele se na ni usmál. Položil se na hladinu a šťastně se díval na nebe. Lurra udělala to samé ale nechápala jeho radost. "Proč jsi tak veselý?" Zeptala se. Ash se na ni podíval a pověděl. "Protože jsem našel svůj Domov." Lurra se usmála a dívala se s ním do oblak. Domov, najde ho někdy i ona? Co to vlastně je?