,,Hobi, koukej se soustředit!" okřikl ho Namjoon, když ho po několikáté položil k zemi. ,,Stojíš, jako solný sloup a já začínám pochybovat o své trpělivosti. Nedal jsi mi snad ani jednu ránu!"

Černovlásek se s povzdechem postavil. ,,Promiň, nedokážu se soustředit..." zamumlal otráveně.

,,Co se ti zrovna při tréninku honí hlavou? Co je tak důležité?"

,,O-ono to- já nevím, Joonnie, připadám si jako idiot," přiznal.

Vyšší si povzdechl a schoval svůj tupý tréninkový nůž zpět do pouzdra. ,,Povídej, o co jde, uleví se ti."

Hoseok váhal. Nechtěl před ním vypadat blbě, protože z logického hlediska to vůbec nic nebylo.

Nakonec se však posadili na zem a on se rozhodl svěřit s tím, co bralo všechnu jeho soustredenist už od samého rána.

,,Pamatuješ toho kluka z restaurace?"

,,Jak jsi na něj nejdřív děsivě koukal, pak ho polil korkou kávou, pak jsi s ním šel sám někam pryč a nakonec jsi na něj znovu úchylně koukal? Nemluvě o tom, že sis o něm hledal inf—"

,,Ja-jak jako úchylně?!" vyhrkl dotčeně. ,,Každopádně, jak jsme byli v pátek venku, tak jsem to na konci asi trošku pokazil. Odešel rychle pryč, pořádně se nerozloučil a od rána neodepisuje," vysvětlil ve zkratce celý jeho problém.

Namjoon nechápavě naklonil hlavu. ,,Co jsi udělal?"

Opět zaváhal. Aby ten pravý důvod nezněl tak iracionálně a hloupě, musel by mu vysvětlit všechno, na co sám přišel a co našel. Mohl se Yoongimu vůbec takto hrabat v soukromí?

Na druhou stranu, jestli někomu věřil, byl to právě Namjoon.

,,Obejmul jsem ho..."

,,A... to je ten problém?" nechápal.

Hoseok přikývl. ,,Víš, něco jsem si o něm zjišťoval a na spoustu věci jsem přišel sám. Ale slib mi, že to ostatním neřekneš," řekl nekompromisně.

Vyšší si tiše povzdechl, ale přikývl.

,,Myslím, že... vlastně jsem si skoro jistý, že ho doma týrají," řekl tiše, jakoby se bál, že by je slyšel někdo další, ,,ale než řekneš že je to jen úvaha, klidně ti pak ukážu podklady, co jsem našel. Včera když jsme se loučili jsem ho obejmul. Ani mě nenapadlo, že by to mohlo být špatně, ale on se nejspíš lekl a doslova utekl," povzdechl si.

Namjoon zamyšleně nakrčil nos. ,,Chápu, že si to asi vyčítáš, al—"

,,Napsal jsem mu, ale neodepisuje. Jsou to dva dny, nedal ani zobrazeno, takže se bojím, že se mu něco stalo," vysvětlil a promnul si svou zpocenou tvář.

,,Třeba jen nemá čas?"

,,Ja nevím. Stejně tak nevím, proč se o něho tak moc zajímám, když ho znám pár dní."

,,Já vím přesně proč. Tvoje trauma z ohně a spálenin způsobilo zkrat ve tvé hlavě, když jsi toho kluka opařil čajem. Proto se o něj tak staráš přestože ho neznáš, zvlášť když j—"

,,Dobře, konec!" vyhrkl stydlivě a položil si dlaň na břicho. ,,Je prostě takový maličký a křehký. Kdybys viděl jeho ruku, pochopil bys..." zašeptal.

Namjoon ho jednou rukou obejmul kolem ramen. ,,Popravdě nevím co si o tom myslet, ale chápu tě. Máš dvě možnosti. Buď to nech být a zapomeň na něj, nebo s tím zkus něco udělat. Tae je nejlepší hacker v budově, určitě ti dokáže najít jeho adresu," připomněl mu fakt, že si tu mohl ze svých přátel udělat neplacené otroky na téměř cokoli.

,,Co když mě nechce vidět?"

,,Hobi, ty jsi neudělal nic špatně. Nemohl jsi vědět, že by ho to špatně ovlivnilo, takže za zkoušku nic nedáš."

Opřel si hlavu o stěnu a s povzdechem zavřel oči. Věděl, že měl pravdu, ale i tak si to vyčítal. Na druhou stranu si odteď bude dávat pozor na všechno.

,,Asi máš pravdu, Joonnie, díky..."

°•°•°•°•°•°

Yoongi vylezl zpod přikrývky a opatrně se pokusil postavit, i přes příšernou bolest dolní části těla.

Za celý den se ani nepohnul. Ležel ve svém pokoji, jen poslouchal své vlastní srdce a promítal si děsivé vzpomínky z minulé noci. Zároveň poslouchal nesrozumitelné rozhovory rodičů z obýváku.

Udělal prvních pár kroků ke dveřím, když v tom mu zazvonil mobil. Překvapeně sebou trhl a zadíval se na malý display. Jen z řídká mu někdo volal. Přátelé neměl, rodiče se nezajímali. Jediná výjimka byla Seulgi, co většinou volala kvůli práci a jeho druhý zaměstnavatel.

Tohle však nebyl ani jeden z nich. Byl to Hoseok. Byl tak překvapený, že na chvíli úplně zapomněl na všechno co se stalo a natáhl se pro mobil. Z nějakého důvodu byl moc rád, že mu volal.

,,Ano?"

Sám se lekl vlastního hlasu. Byl chraplavý a unavený, možná až vykřičený. Zvláštní. Ani si nevšiml, že by v noci křičel.

,,Ahoj, Yoongi, to jsem já! Neodpovídáš mi na zprávy, je všechno v pořádku?"

,,Um, j-jo, jen mi blbne mobil, promiň," zamumlal.

,,Taky jsem se ti chtěl omluvit za včerejšek. Byl jsem zbrklý a neuvědomil jsem si to."

On se mi omluvil za to objetí? 

,,T-to nebyla tvoje chyba! To já jsem bál, že budeš naštvaný..."

,,Naštvaný? Ale prosím tě, ty za nic nemůžeš, takže můžu být naštvaný jen na sebe. Každopádně, nechtěl by ses zase vidět? Třeba za půl hodiny u parku? Měl jsem dneska celkem dost práce a nějaké rozptýlení by se hodilo."

Jeho slova ho opravdu překvapila. Myslel, že už se s ním nikdy nebude chtít vidět, kvůli tomu, jak utekl, ale teď? Zavolal mu, přestože si jeho zpráv ani nevšiml. Mohl si myslet, že ho ignoroval. Ale ne, Hoseok mu i tak zavolal a chtěl jít znovu ven.

,,Jo, proč ne."

,,Super! Můžeme si třeba zajít na jídlo! Znám skvělé místo, ani to není moc drahé!"

,,Um, rád půjdu s tebou, ale víš... teď jsem si nachystal jídlo, takže nebudu mít hlad. Bylo by to plýtvání..." řekl nejistě. Doufal, že jeho výmluvu nepozná.

,,Oh, to dá rozum, jídlo není hračka. Tak se pořádně najez a já se jdu chystat, mám to do parku štreku," zasmál se a zavěsil.

Yoongi tam jen několik dalších vteřin stál, aby si vše srovnal v hlavě. Opravdu souhlasil, že s ním znovu půjde ven?

Měl z toho radost, ale zároveň se obával. Nebyl zvyklý s nikým chodit ven, co když uděláš nějakou blbost? Opět.

Zhluboka se nadechl a položil mobil na poličku. Měl by se umýt, cítil se hrozně.

Dám si sprchu, obleču se a půjdu do parku. Všechno bude v pohodě, nemá se co stát...

°•°•°•°•°

,,Hobi, kam to jdeš?"

Hoseok zavřel dveře svého bytu a překvapeně se podíval na vysokého může, co mu stál za zády. Měl luxusní, určitě drahé sako a hnědé, možná až šedé vlasy.

,,Jdu se projít ven. Nemám dnes večer žádnou misi, trénink mám za sebou a úkol, co jsi mi zadal jsem splnil odpoledne. Nevadí to, ne?"

Nemohl říct, že jde ven s někým. Moobin, jejich šéf neměl rád, když se scházeli s někým z venčí. Vždy se oháněl špionáží a nebezpečím.

On chvíli zaváhal, ale poté přikývl. ,,Dobře, ale příště mi to řekni. Kdybych přišel o pět minut později a nenašel tě tady, začal bych tě hledat po všech čertech."

,,Šel jsi za mnou?"

,,Ano, přijde do vaší skupiny nový kluk a jelikož mám plné všechny byty, potřebuju ho někam dát," řekl jednoduše. Ale než stihl pokračovat, Hoseok ho přerušil.

,,Ne, víš že nesnesu v bytě cizí lidi. Co Namjoon? Ten by určitě chtěl společnost!" vydechl prosebně, dokonce spojil dlaně k sobě.

Chvíli opět mlčel, ale nakonec s povzdechem přikývl. ,,Dobrá, dám ho k němu. Taky jsem pro tebe měl misi, ale výjimečně ji dám někomu jinému. Ber to, jako předčasný dárek ke svým narozeninám. Ale chci k vlastním narozeninám dort s nápisem 'Moobin je ten nejlepší šéf na světě', jasný?" zamumlal otráveně z toho, že musel zase někam jit.

,,Jasný šéfe!" zakřenil se a vydal se směrem k výtahu. Pomocí karty sjel až dolů a vyšel z bodovy. Venku bylo hezky. Nesvítilo slunce, ale nefoukalo a pocitově bylo moc příjemně. Akorát na mikinu.

Zespoda se podíval na jejich obrovskou budovu a poté se vydal směrem k parku. Cesta trvala tak třicet minut.

Vytáhl mobil a rozhodl s emu napsat, protze si neřekli přesné místo srazu.

Yoongi 🧸

Yoongi, jsem u vchodu do parku, jak jsi na tom?

Zdrželi mě doma, ale už jsem na cestě. Budu tam za deset minut

Zpráva přišla rychleji, než čekal. Hlavní bylo, že už byl na cestě.