Yoongi do své sportovní tašky hodil poslední tričko, ručník a zavřel ji. S povzdechem se podíval ven z okna. Světla živého města ozářila jeho tváře se zaschlými slzami.

Opustit domov bylo těžké, nikdy předtím necítil takový hrozný pocit.

Útěk od rodičů bylo osvobození. Odchod z domova mu dodalo sílu a on se s pomocí ostatních postavil na vlastní nohy, ale teď?

Pořádně nevěděl do čeho šel, kam vlastně šel. Byl na to sám.

Chtěl však být pozitivní. Zvládne tuhle misi a vrátí se co nejdřív. To slíbil sobě i ostatním.

Když si vytáhl zpod polštáře pyžamo, aby mohl do sprchy, vyrušilo ho otevření dveří a on zatajil dech.

Byl to Hoseok?

Nakonec se odhodlal vykouknout ven a měl pravdu.

Stál u dveří, sundával si boty a poté zvedl hlavu. Okamžitě se střetli pohledem, ale nikdo nic neřekl.

Napětí by se dalo krájet a skoro to vypadalo, že opět projdou kolem sebe a nechají svůj konflikt bez řešení.

To by je však nemohlo tak užívat svědomí.

,,Hobi..."

,,Yoongi..."

Oba se na chvíli zasekli, když se oslovili ve stejnou chvíli. Hoseok byl však ten, kdo se první sklesle pousmál a roztáhnul paže.

Yoongi měl znovu slzy v očích, ale okamžitě se k němu rozběhl.

,,Moc mě mrzí, že jsem ti to tajil! Máš pravo být naštvaný!" zavzlykal.

Vyšší také neměl od slz daleko. To kvůli němu vypadal takhle zničeně. ,,Ne, reagoval jsem přehnaně. Nemůžeš za to a já to svedl na tebe," obejmul ho opravdu pevně. Kdyby mohl, nikdy by Yoongiho nepustil.

,,Neřek jsem ti to, protože jsem doufal, že se to nestane a že tu zůstanu. Měl jsem naději a nechtěl tě zbytečně stresovat," vysvětlil tiše.

,,Já vím, omlouvám se," vydechl a políbil ho na čelo.

Měl být s ním, dokud neodjede. Než zmizí na takovou dobu a místo toho se realitě schovával. Doteď.

,,Budeš mi hrozně chybět, Hobi," zavzlykal úplně nanovo.

Hoseok ho jemně chytil za tvář. Utřel palcem všechny slzičky a láskyplně ho políbil. ,,Ty mně taky. Ani nevíš jak."

°•°•°•°•°•°

Yoongi pomalu otevřel oči a jako první se setkal s Hoseokovou hrudí, ve které se celou noc schovával.

Cítil, jak ho i ve spánku pevně držel za pas. Těžko by se z jeho pevného sevření dostával.

Na chvíli ještě zavřel oči. Chtěl si co nejvíce užít jeho přítomnost. Přeci jen musel za pár hodin odejít na několik měsíců.

Byl tak vděčný, že měl Hoseoka po boku. Bál se však, že si tak zvyknul na jeho podporu, že se bez ní na novém místě neobejde.

Jemně ho pohladil po tváři. ,,Ne, že na mě zapomněl," zašeptal s úsměvem.

Myslel, že stále spal, ale jen Hoseok věděl, že to nebyla pravda a jen hrál falešný spánek.

Až o pár minut později započal své probuzení.

,,Yoongs?" vydechl rozespale.

,,Vzbudil jsem tě?" zeptal se překvapeně, ale on zavrtěl hlavou.

Místo dalších slov si ho však pevněji přitáhl sobě. Zmáčknutí Yoongiho jako plyšaka.

,,Ah, nedýchám!" zasípal.

,,Nepotřebuješ dýchat," zavtipkoval, ale stisk nakonec povolil.

,,Pojďme se najíst."

Společně uvařili snídani, nějakou kávu užili si poslední společně jídlo na dohlednou dobu.

Oba byli smutní, ale snažili se nepokazit své poslední chvilky. Chtěli být silní pro toho druhého.

Bylo devět hodin a v deset ho prý měl čekat odvoz. Musel se ještě rozloučit s ostatními.

Vrhli se teda na ranní hygienu a i se svými věcmi se vydali do společenské místnosti.

Co však nečekal bylo překvapení v podobě dortu na rozloučenou. Byli tu opravdu všichni.

Jin dozdoboval dort svíčkami, zatímco Namjoon si spíše prohlížel jeho tělo v předklonu. Jeongin si zabral Yoongiho náruč a Chan naléval spolu s Jiminem a Jungkookem pití. Tae se postaral o příjemný playlist a Seungmin s klidným úsměvem seděl na místě.

Všichni byli smutní z jeho odchodu, ale truchlením by nic nevyřešili.

,,Budete mi hrozně chybět. Všichni," vydechl Yoongi.

Podal si pití, ale Jeongin se od něj stále neodlepil. Doba, kdy byl o dvě hlavy menší dávno zmizela. Pořád byl menší než Yoongi, ale jen o pár centimetrů.

,,Budeš nám volat, že jo?"

,,Budu, slibuju," odpověděl pobaveně.

Všechno uteklo hrozně rychle. Jsou to tři roky, co potkal Hoseoka a zachránil Jeongina z ulice. Cesta do pravého domova byla dlouhá pro každého z nich, ale tato rozlučková párty byla důkaz, jak daleko se dostali.

Teď musel pryč na několik měsíců, ale chtěl dělat vše proro, aby se vrátil co nejdříve. I kdyby měl spát jednu hodinu denně a pracovat celou noc.

,,Pojďme si před tvým odchodem naposledy cinkount!" prohlásil nadšeně Jimin.

,,Jsou tu děti," namítl Jin, přičemž ukázal na Jeongina a Seungmina. Jakoby snad každý z nich nebyl nezletilý.

,,Chan by jim stejně pak propašoval," ušklíbnul se Taehyung. ,,Malá sklinka vína jim neuškodí."

Kontroverzní názor, ale tak už to u nich bylo. Nikdo nebyl svatý. Nikdo nebyl nevinný.

,,Na Yoongiho!"

,,Ať se brzy vrátí!"

Byla to poslední krásná chvíle před krokem do neznámá. Jinak tuto misi brát nemohl, vůbec nevěděl do čeho šel.

9:48. Měl by pomalu jít.

Když si však bral tašku, Namjoon ho odtáhnul ven, aby si s ním mohl naposledy promluvit.

Místo jakýchkoli slov ho pevně obejmul.

Yoongi byl jeho chováním trošku zaskočený, protože Namjoon nebyl nikdy kontaktní člověk. Možná jen s Jinem, ale to byla výjimka. I tak ho objal nazpět. Dlouho nebude mít možnost.

,,Dávej si pozor," zašeptal. ,,Ani já nevím do čeho tě posílají a štve mě, že s tím nemůžu nic dělat."

,,S rozkazy se nic nenadělá," odpověděl. Znělo to, že byl klidnější, než Namjoon, ale ve skutečnosti se obával mnohem víc. ,,Budu v pohodě. Není to mé první rodeo."

,,Je to na dlouho a já doufám, že se vrátíš v pořádku," odtáhnul se, ale stále držel pevný stisk na jeho ramenou. ,,Můžou ti zakázat se s námi spojit. Buď to respektuj, nebo buď velmi opatrný," upozornil ho. Oba věděli, že nevydrží dlouho bez kontaktu s Hoseokem.

,,Když budu pesimista, nepomůžu ničemu."

Namjoon se jen uchechtl. ,,Že to říkáš zrovna ty."

Yoongi dramaticky zakoulel očima. Věděl, že bude pesimický, vlastně pořád byl. Jen nechtěl být zbytečně emoční. V budoucnu mu to nepomůže.

Neměli už čas. Vzal si věci, včetně masky, kterou okamžitě nasadil. Se všemi se rozloučil u výtahu, který byl jediná cesta z této části budovy.

Musel uznat, že cítil nepříjemný tlak na hrudi, když se dveře zavřely.

Hoseok řekl, že ho doprovodí až dolů, proto jeho přítomnosti využil a znovu mu skočil kolem krku. Opřel si nos o brunetův krk a naposledy našel jeho uklidňující vůni.

,,Budeš na mě myslet, že jo?" zašeptal poklesle, přestože cítil jeho pevné ruce kolem svého úzkého pasu.

,,Budu. Každou chvíli, co budeš pryč," odpověděl. Měl slzy v očích, opět. Byla otázka vteřin, než se dveře otevřou a on ho bude muset pustit. ,,Ozvi se co nejdřív, prosím."

Yoongi zakýval hlavou a stěží spolknout všechny slzy. Už nechtěl brečet. Slíbil si, že se vrátí, proto neměl důvod k slzám.

Výtah se s cinkutím otevřel a oni se ocitli v zalidněném vestibulu. Byla tu moderní recepce a spousta administrativních pracovníků z kanceláří pod nimi.

Prošli až k proskleným dveřím a už odtud uviděli nápadné, černé auto, před kterým stál silně stavěný muž v černém saku a s brýlemi na nose. Netrpělivě klepal nohou do pneumatiky a kouřil elektronickou cigaretu.

Yoongi si vlastně až teď uvědomil, že celou cestu z výtahu držel Hoseokovu ruku. Bohužel ji musel pustit a sklesle zvedl pohled.

Vyšší měl rty pevně smeklé u sebe. Chtěl ho políbit na rozloučenou, ale bránila mu maska.

Nejistě se rozhlédl. Nevypadalo to, že by kdokoli koukal jejich směrem. Přeci jen většina lidí mířila do práce.

Rychle mu roušku stáhnul pod bradu a obě jeho tváře chytil do svých dlaní, jako pokus o zakrytí jeho obličeje.

Yoongi byl jeho krokem zaskočený, ale nebyl v pozici, kde by protestoval. I kdyby ho někdo poznal a nahlásil to, zmizí teď na několik měsíců a neukáže se. Radši položil své dlaně na ty jeho.

Naposledy si vychutnal chuť jeho dokonalých rtů a přilepil jejich těla k sobě.

,,Budu na tebe čekat, dokud se nevrátíš," natáhl mu látkovou masku zpět na nos a upravil jeho lehce rozčepýřené vlasy.

,,Miluju tě," zašeptal, když naposledy pustil Hoseokovu hřejivou dlaň.

Se slzami v očích pozoroval, jak prohodil pár vět s mužem a oba zmizeli v černém autě.

Pevně sevřel pěsti a otočil se zpět do budovy. Už teď mu scházel.