,,Půjdeme do vodního parku!" vykřikl Jimin uprostřed klidné a ničím nerušeně večeře.

Pohledy, které získal, by si nejradši vyfotil.

,,Nadýchal ses opiátů?" zamumlal Yoongi.

,,Ne."

,,Jak tě to napadlo?" pokračoval Jin, zatímco si pusu cpal rýží.

Blonďák mykl rameny. ,,Všichni se moc stresující a chtělo by to volné odpoledne. Vodní park je nejlepší místo!" řekl nadšeně a odhodlaně si odkašlal, aby předhodil všechny své argumenty. ,,Jsou tam masáže, sauny, takže si můžeme perfektně odpočinout. Nebo pokud jste Jungkook a máte víc energie jak dítě s adhd, můžete samozřejmě na tobogány. Všude je bezbariérový přístup i nižší voda pro naše zraněné a ty co neumí plavat!"

,,Já myslel, že tu máme být inkognito," vložil se do toho Chan nejistě, načež Namjoon přikývl.

,,Na jednu stranu, vodní park je to poslední, kde narazíme na AT," namítl Hoseok, kterému se tento nápad líbil. Bylo to trošku riskantní, ale všichni potřebovali volný den.

Byla to dlouhá diskuze, vlastně více mluvili než jedli až měli maso studené.

I tak si však odhlasovali, že další den bude odpočinkový a společně si ho ve vodním parku užijí.

Tedy až na jednoho člena, který se zdržel hlasování.

°•°•°•°•°•°

Yoongi se podíval na sportovní tašku, do které si s Hoseokem dávali věci na plavání. V ruce držel černé plavky, které mu Jimin půjčil, rty pevně sevřené.

Z podivného transu ho vyrušil Hoseok, když ho obejmul kolem pasu a jemně políbil jeho jemné vlásky.

,,Od rána vypadáš ustaraně. Co se děje?"

Menší se bez jakéhokoli odporu nechal vtáhnout do příjemného tepla brunetova těla. ,,Nevím, jestli se chci jít koupat..."

,,Proč ne?" nechápal a otočil si ho čelem k sobě.

,,Víš přeci kolik mám jizev... Před vámi mi to nevadí, ale bude tam spousta děti a—" Hoseok ho přerušil měkkým polibkem.

,,Zbytečně nad tím přemýšlíš. Každý z nás má spoustu jizev, takže v tom nebudeš sám."

,,Ale vaše jizvy jsou ze zranění, nebo fyzického týrání, zatímco já si je udělal sám!" vydechl. Takto na plnou pusu to znělo jako arogantní výlev, ale pravda byla taková, že se za to stále styděl. Ne protože je měl, ale protože si je udělal vlastní rukou. Důkaz jeho mizerného života.

Každý, kdo by se na něj podíval, by ho měl za psychopata, co se po večerech řeže do ruk a stehen.

,,Víš, že na tom nezáleží," řekl Hoseok s úsměvem a znovu spojil jejich rty. ,,Ty jizvy jsou důkaz, že ses z toho dostal. Proto jsou krásné a bez nich bys to nebyl ty."

Yoongi mu s povzdechem položil hlavu na rameno. Stejně tak se k němu víc přitiskl, dokud mezi nimi nezbyl ani mikrometr místa.

Nic neřekl, jen si užíval příjemné teplo, které jejich těla tvořila.

Zůstali v naprostém tichu, než se za dveřmi rozlehl Jeonginův hlas.

,,Namjoon už startuje auto!"

,,Čas jít," než přerušili objetí, vtiskl Yoongimu poslední pusu čelo. ,,Užiješ si to, uvidíš. Ani nebudeš mít čas koukal po cizích lidech a jejich zbytečných názorech."

Menší nejistě zakýval hlavou, přestože měl stále spoustu pochybností.

Dobalili své věci a rozběhli se dolů.

°•°•°•°•°•°

Užili si skvělé odpoledne. Chvílemi byli možná moc paranoidní a kontrolovali, jestli je někdo zpoza tobogánu nesleduje, ale nikdo se jim nemohl divit.

Tak jako tak si tento den zapamatují na dlouhou dobu. Po dlouhé době si připadali normálně. Mohli zapomenout, že mají na rukou tolik krve.

,,Yoongi!"

,,Co zase..." zakňučel nespokojeně, když byl nucen opustit teplo své postele. Byl unavený a jeho sociální baterka potřebovala dobít.

Když nedostal další odpověď bosýma nohama seskočil na studenou podlahu a běžel dolů. ,,Jine?" nebyl v kuchyni, kde většinou býval. Většinou ho volal, aby s něčím pomohl, ale nikde nebyl.

,,Jsme u dveří!"

,,Jsme?" zopakoval zmateně, ale šel ke vchodových dveřím.

Jin opravdu nestál sám, ale měl návštěvu.

,,Rose?" vydechl překvapeně.

Dívka se nadšeně usmála a běžela ho obejmout. ,,Ahoj, Yoongi! Jak to zvládáte? Opravdu se budete vracet na to stejné oddělení, které už jednou napadli?"

Měla víc otázek, než on energie odpovídat. Jen ji líně obejmul na zpět a po chvíli se odtáhl. ,,Je to v pohodě. Aspoň máme volno a ne, nechápu proč se vrátíme tam, kde nás už objevili," řekl jednoduše.

Chápavě zakývala hlavou a dala ruce v bok. ,,Nechceš se jít se mnou projít?"

Nechtěl, ale ukecala ho. Byl opravdu vděčný, že neměli v domě žádnou holku. Všechny, které znal, byly docela umíněné a schopný čehokoli, jen aby dosáhly svého cíle.

Proto taky kráčel vedle slečny, která povídala, zatímco on držel hlavu sklopenou, jakoby nestačila maska.

Když však pořád mluvila a mluvila, napadla ho otázka, která mu v hlavě šrotovala dlouho.

,,Rose, můžu se na něco zeptat?"

,,Jasně!" vypískla nadšeně. Konečně projevoval nějaký zájem o konverzaci.

,,Když jsem ještě chodil do školy, Moobin tvrdil, že nade mnou měl dohled," mluvil vážně, možná vážněji než sám chtěl. ,,Byly jste to vy čtyři?"

Rose váhala, ale přikývla. ,,Ano. Musely jsme mu hlásit každý tvůj krok. Ale z pozice někoho, koho zajímá psychologie a psychiatrie, bylo zajímavé sledovat tvůj posun."

,,Můj posun?" nechápal.

Ona si jen povzdechla a pár vteřin si snažila utřídit myšlenky v hlavě, aby je správně zformulovala.

,,Na začátku jsi byl slabý, ale postupně ses naučil bojovat. Chránil si nevděčné děcka před šikanou, ale pak jsi přestal jíst a tvoje síla opět klesala. Tvoje jiskra mizela, stejně tak odhodlaní a poslední vůle k životu. Nakonec jsi byl tak slaby, že ti Moobin daval jen jednoduché mise. Vlastně jsme si v jeden moment všichni mysleli, že umřeš na podvyživení," přiznala a pečlivě si ho prohlédla od hlavy až k patě.

,,Teď jsi silnější, než kdy předtím, Moobin by byl pyšný."

Zmíněním jeho jména mu nahrála na další otázku. Téměř nejdůležitější ze všech.

,,Proč to dělal? Proč mě tak moc chtěl pod ruce a proč měl čtyři lidi co na mě museli dávat pozor?" nechápal.

Moobin nebyl člověk, který něco dělal jen tak, to věděli oba.

Opět zmkla. Věděla přesně, na co se ptal, ale mohla to říct? Nechtěla být ta, co mu všechno řekne, když slíbila mlčení. Moobin by ji zabil, kdyby byl přítomen.

,,Nevím," prohlásila. ,,A holkama jsme vždycky byly zvláštní jednotka. Přestože se každá specializujeme na něco jiného, měli jsme společné pravidlo a to to, že se nikdy neptáme na okolností. Proto jsme špička," odpověděla pyšně.

S touto odpovědí se musel smířit. Rose sice byla chvílemi výstřední, ale buď říkala pravdu, nebo moc dobře lhala.

,,A co teď vůbec děláte?" zeptal se. To podivné ticho mu začalo vadit, proto se rozhodl pro udržení konverzace.

,,No, Lisa se konečně dostala na velitelství a dělá tam v laboratoři. Jennie zase pomáhá s technikou a Jisoo je stále na nějakých sledovačkách. Já dělám výslechy a prý mi to jde dobře," zahihňala se pyšně.

Pod slovem výslech si každý představí něco jiného, ale SE se doslova specializovala na bláznivé až šílené výslechy. Jimin, Rose, přesně takoví lidé. Stejná dynamika, jiná osoba.

,,Měli bychom se vrátit, začíná se stmívat," řekl po krátkém zamyšlení.

,,Ale mě to tu s tebou baví!"

,,Tma! Nesnáším tmu!"

,,Al—"

,,Jdu domů. Třeba příště, Rose."

°•°•°•°•°•°•

,,Nevypadáš moc spokojeně co ses vrátil," řekl Hoseok, když si ho přitáhl do pevného objetí.

Menší se ochotně poddal jeho hřejivému doteku a jako vždy se u něj schoval jako dítě u matky. ,,Rose je na mě moc energická. Navíc vím, že mi něco tají, i když to nemám jak dokázat..." zamumlal.

,,Intuice?" zeptal se a on přikývl. ,,To se vyřeší. Jednou to výplave na povrch, ale teď se pojďme najíst s ostatními."

,,Když já se bojím, že je to něco, čím vás všechny jednou ohrozím," odvětil starostlivě.

Opravdu se toho bál. Věděl, že měl něco společného s AT, ale nikdo nevěděl, co a proč. Moobin si toto tajemství vzal do hrobu.

Co když to vyplave na povrch a bude pozdě? To se všichni utopí kvůli němu?

Z myšlenek ho však vyrušil Hoseok, když ho pevně chytil za pas a odtáhl od sebe. Chtěl vidět jeho krásnou tvář, ale nemohl, když ji schovával.

,,Moc nad tím premýšlíš, Zlato," nemohl si při svém monologu dovolit vynechat láskyplný polibek na rty. ,,Ať se stane cokoli, jsme silní a společně to zvládneme. I Jeongim je už téměř schopný lehčího boje."

,,To jako že mě zachrání Jeongin na bílém princi?" zasmál se.

,,Udělal by pro tebe cokoli. Stejně jako já," odpověděl a na několik vteřin spojil jejich rty.

Byl to krátký moment, ale sladký jako hromada cukrové vaty.

Yoongi se ho chytil kolem ramen a sám polibek prohloubil. Odpojil se až když zaslechli volání na večeři.

,,Jdeme?" zeptal se Hoseok a chytil jeho tvář mezi své velké dlaně.

Menší přikývl a jednu z jeho dlaní políbil. ,,Pojďme."

Hiii!

Moc jsem dneska neměla náladu na vydání kapitoly, ale v poslední době se pod mými příběhy hromadí moc krásné komentáře, které mě vždycky namotivují ^^

Moc moc děkuji vám všem! <3

Navíc jsem to včera slíbila, tak tady to máte :D

Příběh už pomalu bude směřovat ke konci, ale stále to znamená minimálně ještě deset kapitol, proto se nebojte nedostatku kontentu z mé strany ^^

Opět posílám pouze pozitivní čakry a budu se těšit příště!

Vaše anonymní holčena <3