Všude se ozývaly výstřely a křik. Pro Hoseoka to nebylo nic nového, ale když se to dělo ve vašem domově, bylo to hned něco jiného.

Než stihla mrtvá těla vůbec spadnout na zem, vyměnil zásobník. Ten poslední, který měl.

,,Pozor, letí ptáček!" vykřikl Jimin nadšeně, když proti posledním třem mužům hodil nástavce na skalpel.

Jednoho to trefilo přímo do oka, proto se s bolestný výkřikem opřel o zeď.

Druhý se vyhnul a třetí to schytal do ruky.

Než však stihl kdokoli z nich zareagovat na tento překvapivý a nevšední útok, Jimin mezi nimi proplul jako loďka na vlnách a podřízl jim hrdla.

,,Čistý řez," zahihňal se, přičemž si setřel krev z tváře.

,,Neztrácej pozornost, musíme najít ostatní," sykl Hoseok.

Z toho rudého světla se mu motala hlava. Neměl absolutní přehled o tom kolik cizích lidí tu bylo a kde byli ostatní.

Rozběhli se směrem ke společenské místnosti a byli opravdu ostražití.

Jimin musel přiznat, že ačkoli stále ukazoval jen své psychicky nemocné já, bál se. Nerad se pouštěl do přímých bojů, pokud nemusel. Uměl kolem sebe jen máchat skalpelem, což mu proti střelným zbraním nepomůže.

Čím hlouběji v budově byli, tím děsivěji chodba vypadala. Mrtvá těla nejen narušitelu.

Poznali i některé administrativních pracovníků, co se tu pohybovali. Neměli žádné zkušenosti s bojem, nebyla šance. Zabíjeli všechny, úplně bez milosti.

Hned za rohem na ně čekali další. Vůbec nešetřili výstřeli.

Hoseok schoval Jimina zpet za stěnu a sám proti nim začal střílet.

Bohužel počítal poslední náboje, protože mu nedlouho na to došli.

,,Kurva, potřebuju náboje..." zasyčel vytočeně. Byl tak přeplněný adrenalinem, že sotva udržel zbraň.

Jimin už pevně držel skalpel, protože věděl, že teď půjdou pro ně. Muselo jim dojít proč přestal střílet.

,,Hlavně je hned nezabíjejte. Musíme zkontrolovat, jestli to není on," ozval se hluboký hlas zpoza rohu a oba si vyměnili zmatený pohled.

Kdo byl on? O kom to mluvili.

Vyšší pevně chytil nůž který vyměnil za pistoli a postavil se před Jimina.

Slyšel, jak se kroky přibližovaly. Byli nejspíše tři. Ostatní stihnul zastřelit, než mu došly náboje.

Když uviděl prvního z nich, skočil po něm s docela překvapivém útoku a zabodl mu nůž do břicha.

Bohužel ten další mu podkopl nohy a skončil na zemi. Nestihl se zvednout, protože mu přiložil zbraň na čelo.

,,Na malého haranta jsi nebezpečný," sykl.

Hoseok věděl, že teď nic nemohl. Zvlášť, když viděl koutkem oka, jak i Jimina zahnal poslední z nich do koutka. Držel ho u zdi a pod bradou mu držel pistoli.

Kurva.

Ten muž mu vzal bradu a prohlédl si jeho tvář. Očividně nebyl moc spokojený.

,,Tady nic," řekl a hned na to zbraň odjistil. Byl připraven ho zabít a Hoseok křečovitě sevřel víčka.

Ozval se výstřel. Už se viděl ležet ve vlastní krvi, jenže útočník byl ten, co se sesypal k zemi.

Překvapeně otevřel oči. Byl to Jin.

,,Jine!" vydechl Jimin úlevně. Na tváři měl škrábanec, ze kterého začala téct krev, ale v tuto chvíli ho to nemohlo zajímat míň.

,,Konečně jsem někoho potkal," pomohl Hoseokovi na nohy a ostražitě se rozhlédl.

,,Musíme najít ostatní. Někoho tu hledají," řekl brunet a začal mrtvá těla prohledávat, ve snaze najít zásobníky do své zbraně.

,,Cože?" nechápal Jin.

Jimin přikývl. ,,Mluvili o tom. Nevíme o koho jde, ale já ani Hobi to nejsme."

Neměli bohužel moc času nazbyt. Když se ozval jim moc známý hlas, hned vedle kudy se vydat.

,,Ne! Pusťte ho!"

Byl to Tae. Nemuseli ani přemýšlet kam jít.

Hned se rozběhli směrem ke společenske místnosti a že to stihli včas.

Bylo tam šest lidí. Taehyung, který se z posledních sil bránil nasvalené gorile.

Jungkook byl v obležení a to doslova. Tři muži proti němu, sotva se držel na nohou a rány do břicha tomu nepomáhaly.

Viděl rozmazaně, z nosu i úst mu tekla krev a zbraň už dávno neudržel.

Téměř se sesypal k zemi, ale chytili ho za vlálasy a paže, aby mu si mohli prohlédnout tvář.

Ať už hledali cokoli, nestihli své domněnky vyslovit, protože je narušily další dva výstřely a dvě těla padla k zemi.

Taehyung využil příležitosti a svého protivníka bodnul do břicha. Sám byl zraněný, v průběhu boje se praštil do hlavy, ale mušle bojovat dál.

Jin odzbrojil posledního muže, který držel Jungkooka a svou zbraní mu udělal z mozku kaši.

Černovlásek padl na kolena a sotva se zvládnul opřít o ruce.

,,Kookie!" vyhrkl Tae a opřel ho o stěnu, aby nemusel plýtvat silami. ,,Jimine, pojď mi pomoct! Postřelili ho!"

Všem se při jeho slovech zatajil dech. Ve spěchu si nikdo z nich nevšiml, že mu z levé paže téměř stříkala krev.

Neváhal ani chvíli. Sundal si svou košili a obmotal ji kolem jeho paže, přímo na ránu. Udělal suk a utáhl co nejpevněji.

Jungkook vykřikl bolestí a snažil se ho od sebe odstrčit. Oči měl téměř zavřené a byl celý bledý, nejspíš si vůbec neuvědomoval co se dělo.

,,Drž ho!"

,,Snažím se!" namítl Tae, zatímco ho zuby nehty držel na místě. ,,Kookie, otevři oči! Nesmíš teď usnout, koukni na mě!"

,,B-bolí to..." vydechl.

,,Ja vím, ale musíš být silný, zvládneš to!" řekl se slzami v očích.

Prostřelili ho, protože ho chránil. Kdyby byl opatrnější, tohle by se nemusleo stát.

Hoseok mezitím zkontroloval, že jsou opravdu všichni mrtví a posbíral zásobníky do zálohy.

,,Vypadalo to, jakoby šli po Jungkookovi," zamumlal Jin.

Menší mykl rameny. ,,Těžko říct. Odpověď nám už neřeknou," odvětil a znovu se narovnal.

Stále neviděl Yoongiho a byl z toho nervózní. Co když se jemu a klukům něco stalo?

,,Musíme najít Yoongiho, kluka a Namj— uprostřed své věty se zastavil, protože právě Namjoon se zjevil ve dveřích.

Byl celý od krve, unaveně se opíral o futra a zadýchaně oddechoval.

,,Joonie!" vydechl Jin a pevně ho obejmul. Hned se díval po nějakých větších zranění, ale vypadalo to ze až na pář škrábanců byl v pořádku.

,,Jsou tu všichni? Je někdo zraněný?" vydechl a rozhlédl se po místnosti. Bohužel dostal odpověď na otázku.

,,Potřebuje pomoct, jinak přijde o ruku!" vydechl Jimin vážně.

Namjoon pevně semkl rty k sobě. Nevěděl kolik tu bylo nepřátel, ale potřebovali plán. Buď plán útěku, nebo museli zabít všechny do posledního.

,,Tae, potrebuju, abys sledoval kamery!"

,,Ale Jungk—"

,,Jimin se o něj postará, teď potřebujeme tvoji pomoc!" nemusel to říkat dvakrát, protože brunet zasedl k počítači a začal bouchat do klávesnice vražedným tempem.

Jin pomáhal Jiminoci jak mohl a Hoseok se rozhodl Namjoovoni říct to málo co zjistili.

,,Někoho hledají a mysleli, že ten někdo byl Jungkook?" nechápal.

Druhý přikývl. ,,Nevíme. Byli mrtví než nám na to stihli odpovědět."

Jakoby toho nebylo málo. Neměl ale čas nad tím přemýšlet, museli se dostat do bezpečí. Museli najít Yoongiho a kluky.

,,Jimin tu zůstane a my tři půjdeme hledat Y—" ani jeho jméno nevyslovil, když si jeho geniální mozek konečně spojil dvě a dvě dohromady.

,,Co je?" zeptal se Hoseok, ale jeho následující slova mu málem vyrazila srdce z hrudi.

,,Jdou po Yoongim!"

°•°•°•°•°

,,Innie!"

Jeongin se slzami v očích dopadl na tvrdou podlahu  a začal couvat. Muž před ním na něj mířil čepelí nože a Chan zuby nehty bojoval proti dalšímu z nich.

Stále se schovávali v trénovací hale a doufali, že je tu nenajdou, ale bohužel se spletli.

Najednou nahmatal střelnou zbraň, ani nevěděl kde se tam vzala. Mohl ji tu někdo nechat po tréninku, nebo jednomu z nich upadla při boji.

Musel něco udělat, nebo budou oba mrtví.

Pevně sevřel zbraň a několikrát vystřelil. Víčka držel křečovitě u sebe, což byla chyba. Chyba, kterou so bude vyčítat do konce života.

Oči se mu hned po otevření zaplnily slzami.

,,CHANNIE!"