,,Není to můj syn, tak proč bych se s ním měl srát?!"

,,Pořád je to můj syn!"

,,Tak proč ses nechala zbouchnout mým bratrem?!"

,,Byla jsem opilá a vy vypadáte skoro stejně!"

,,To myslíš vážné?!"

Zmateně jsem se podíval na své ruce. Průsvitné, byla skrz ně vidět podlaha.

Stál jsem v našem obýváku a ti dva lidé co se hádali byli moji rodiče.

Matka mě držela v náručí, zatímco mé malé já plakalo a plakalo. Byl jsem jen dítě.

,,Ať je potichu!" zakřičel otec a naštvaný odešel pryč. Hádali se kvůli mě, už tehdy, ale co znamenalo to předtím?

Otec nebyl můj otec?

Neměl jsem však moc čas přemýšlet. Matka se dívala na dítě v její náruči, její smutny výraz se vytrácel. Už tehdy mě nenáviděla.

Ne. Tehdy mě začala nenávidět.

,,Kvůli tobě. Vscehno kvůli tobě. Opravdu mi takhle zničíš život a ještě drze brečíš?! Neměl ses vůbec narodit!" položila mě na gauč a rozběhla se za otcem.

Chvíli jsem tam jen stál a díval se jak mé malé já pláče, pláče a pláče. Bohužel nikdo nepřicházel.

Yoongi sebou celý škubl, když otevřel oči. Byl to sen. Jenom sen.

Srdce mu tlouklo jako splašené a jeho dech nešel uklidnit. Zhluboka se nadechl a sklopil hlavu k Hoseokovi, který chrupkal v jeho náruči.

Snažil se uklidnit, aby ho neprobudil, když konečně spal.

,,Co to kurva bylo..." zašeptal, přičemž si svého přítele přitáhl blíž k sobě.

Občas se ve snech vracel do jeho starého domova. Díval se z pozice pozorujicího, jak ho mlátili a týráli. Pozoroval, jak seděl v rohu, proklínal svou existenci a přestával jíst.

Jakoby mu to mělo připomenout jak moc se od té doby posunul. Jak se vyléčil. Díky Hoseokovi a ostatním.

Co ho však zaráželo byly konverzace o otci. Nebylo to poprvé, co ve svých snech slyšel něco takového.

Poprvé však zmínil kdo by měl být ten potencionální otec. Nikdy neslyšel o tom, že by měl strýce. Nebo to byl jeho biologický otec?

Stále to byly jen sny, nemusela to být pravda, ale i tak mu to vrtalo hlavou.

Chvíli si hrál s Hoseokovými vlasy, když v tom si vzpomněl na toho muže, kterého potkal při záchraně Jungkooka. Ten muž, kterého potkal před svým starým domem, když se potácel domů.

Vypadal jako jeho otec, už tehdy viděl podobu a to byl zfetovaný prášky. To nemohla být náhoda. Vypadal jako jeho dvojče.

Nikdy předtím ho neviděl, ale stejně na něj ten muž mluvil, jakoby ho znal.

Měl hlavu plnou myšlenek, téměř se mu z toho točila hlava.

,,Zlato."

Překvapeně se na něj podíval a vypustil dech o kterém ani nevěděl, že ho držel. ,,Promiň, vzbudil jsem tě?"

,,Stalo se něco?" zamumlal, přičemž se vytáhl do sedu.

Yoongi nejistě semkl rty. ,,Ne, t-teda jo! Vlastně já nevím," povzdechl si. Byl z toho unavený, proto opřel svou hlavu o jeho rameno.

Vyšší neváhal a přitáhl si ho k sobě. ,,Chceš o tom mluvit?"

Nejdříve váhal, ale nakonec mu všechno řekl. Věděl, že to pomůže.

Detailně popsal svůj sen a zmínil muže, kterého potkal před domem a tehdy když našli Kooka.

Hoseok byl trošku rozespalý, ale hned si vzpomněl na rozhovor, který zaslechl před Yoongiho domem kdysi dávno.

Rozhovor jeho matky a muže, který tvrdil, že byl syn jejího dítěte, neboli Yoongiho.

Myslel, že se jen spletl a ti dva neměli s Yoongim nic společného, ale teď se nad tím zamyslel.

,,Nevím, asi jsem paranoidní," vydechl.

Hoseok zavrtěl hlavou. ,,Víš, když jsi byl nemocný a schovaný ve sklepě, jednou jsem někam šel a zaslechl rozhovor dvou lidí. Ta ženská ti byla docela podobná, možná to byla tvoje Matka. Byl tam muž, který tvrdil, že je otec jejího dítěte. Nikdy jsem tvou matku neviděl, ale pokud to byla ona, možná máš pravdu a tvůj otec není tvůj otec," řekl.

Překvapilo ho to. Tohle byl další důkaz, který měl do své skládačky.

,,Bolí mě z toho hlava," vydechl a zabořil tvář do jeho hrudi.

Měl jednoho člověka, kterého se chtěl zeptat. Člověka, který o tom něco určitě musel vědět.

Moobin.

,,Pojďme ještě spát, ráno to můžeme vyřešit. Tae může prolézt nějaké staré záznamy, on najde všechno," řekl, přičemž mu vtiskl polibek do vlasů.

,,Co tvoje noční můry? Spalo se ti dobře?" úplně změnil téma. Předem pár hodinami se mu Hoseok sesypal v náručí. Nechtěl být tak sebestředný.

Hoseok přikývl. ,,Teď se mi spalo dobře, ale ty by sis měl odpočinout."

,,Přešla mě únava," zamumlal. Nechtěl tam mít zase nějaké vzpomínky. Nechtěl poslouchat matku jak po něm řve, že ho nesnáší.

Na to se Hoseok ušklíbl a rukama vklouzl pod jeho tričko, aby měl kontakt s jeho hřejivou kůží. Položil je na svou oblíbenou část, Yoongiho úzký pas. ,,Chtěl bys dělat něco jiného?"

Yoongi hned pochopil kam tím mířil a nemohl nic namítat. Oba potřebovali odreagování.

Vylezl mu na klín a rukama se ho chytil kolem ramen. ,,Vždycky máš ty nejlepší nápady..."

,,Já vím," neváhal ani chvíli. Spojil jejich rty ve vášnivý polibek a pomalu si našel cestu k jeho krku. Věděl přesně kam se zaměřit, aby dostal reakci kterou chtěl.

Yoongi tiše zavzdychal, když se mu přisál na kůži. Rukou pomalu sklouznul přes jeho hruď do klína, kde už cítil co se rvalo na povrch.

,,Barva?"

,,Zelená."

°•°•°•°•°•°•

,,Co to kurva je?!" vyprskl Jimin šokovaně, když si Hoseok vyhrnul tričko.

Na jeho zádech byl nespočet hlubokých škrábanců, některé ještě krvácely.

,,Kočka?" vydechl, zatímco se červenal jako rajčátko.

Blonďák znechuceně nakrčil nos a vytáhl dezinfekci s krytím. ,,Yoongi by si měl ostříhat nehty."

Hoseok mu na to nic neodpověděl. Neměl odpověď, proto radši mlčel a nechal si škrábance ošetřit.

A proč mu to nemohl zalepit Yoongi?

°•°•°•°•°

,,Yoongi?! Co se stalo?!" vyjekl Jeongin vyděšeně, když se ukázal v trénovací hale.

A že byl za svůj výkon pyšný.

Slíbil Jeonginovi, že jemu a Chanovi pomůže s tréninkem, ale tehdy ještě nevěděl, jaké bude mít problémy se postavit na nohy.

Nemluvě o fialových značkách na jeho krku, které se ráno ani nepokoušel zakrývat.

,,N-nic, spa-spadl jsem na kostrč..." zalhal, když se dobelhal k němu.

Chlapec ještě chvíli vyšiloval a ujišťoval se, jestli byl v pořádku. Naopak Chan, který zatím seděl u zdi, se pobaveně křenil.

,,Dlouhá noc?"

,,Chane!"

,,Já nic."

,,Proč dlouhá noc?"

,,Nevím Innie, zeptáme se Hoseoka."

,,CHANE!"

°•°•°•°•°•°•°

,,Taehyungie!"

Brunet se s překvapeným úsměvem otočil od počítače. ,,Kookie..."

,,Zkoušel jsem Jinův recept na smažené kuře!" oznámil mu s pyšný úsměvem, zatímco držel dvě misky v rukou. ,,Dáš si?"

Taehyung si neodpustil stejný pyšný úsměv. Byl rád, že se z něj stal tak veselý a aktivní kluk. Byl přesně ta třešnička, co jim tu chyběla.

Podíval se na čas a byl překvapený když zjistil, že byly už dvě odpoledne. Ani si neuvědomil, že přeskočil snídani i oběd.

,,Určitě!"

Seděli, jedli a povídali si. Byl to skvělý moment, který si oba užívali.

Když Jungkook začal dostávat první mise, neměli tolik času, který spolu mohli trávit a oboum to chybělo.

Přeci jenom spolu ze začátku trávili téměř každou vteřinu, protože Jungkook se od něj bál pohnout.

,,Je to vynikající, asi máš talent na vaření, tak jako na všechno," pochválil ho Tae.

Menší se pyšně začervenal. ,,Tak to není, měl jsem štěstí!"

Tae už se s ním chtěl hádat, když v tom jeho obrazovka začala blikat červeně. Ve stejnou chvíli se spustil bezpečnostní alarm a všechna světla začala blikat blikat jako obrazovka.

,,Co se děje?!" vyhrkl Jungkook zmateně.

,,Kurva," vydechl Taehyung, když odložil svou misku s jídlem a hned se začal věnovat počítači.

,,Tohle asi nebude cvičení..." vydechl, zatímco jeho prsty samy létaly po klávesnici.

Netrvalo dlouho a ozvaly se první výstřely a jim se oboum téměř zastavilo srdce.

,,Tae—"

,,Musíme pryč!"