Yoongi vypnul teplou sprchu a po osušení se převlékl do pyžama. Poté vyšel ven, kde už čekal Hoseok.

Seděl u stolu s dvěma talíři zeleninové polévky a konvicí bylinkové čaje. Posadil se naproti němu s při milé konverzaci se pustili do jídla.

Oba si to dnes moc užili. Nebylo to nic velkého, ale zároveň věděli, že si tento den budou navždy pamatovat.

Přeci jen to bylo jejich první oficiální rande.

Když dojedli, jen s hrnky čaje se přesunuli na gauč. Hoseok pustil náhodný seriál a poté si Yoongiho přitáhl do klína, aby seděl mezi jeho nohama.

Menší neváhal a spokojeně se opřel o jeho hruď.

,,Krásně voníš. Proč nevoním stejně, když používáme stejný šampon?" zakňoural Hoseok, zatímco si hrál s jeho modrými vlasy.

Yoongi se jen zahihňal. ,,Kouzlo," odpověděl, když oběma rukama chytil jednu tu jeho a věnoval mu jemný polibek.

Seděli v tom příjemném tichu několik minut, než Hosoek opět promluvil: ,,Když jsme byli venku, chtěl jsem ti něco říct, ale nějak k tomu nedošlo."

,,Máš pravdu, úplně jsme na to zapomněli," vydechl a otočil se čelem k němu. Občas o jeho minulosti mluvili, ale nikdy se nedozvěděl žádné detaily. Nenutil ho, protože věděl, že mu to jednou řekne sám, až bude připravený.

,,Jsi si tím jistý? Víš, že ti můžu dát kolik času chceš," řekl, přičemž ho jemně pohladil po tváři.

Hoseok se poddal jeho uklidňujicímu doteku a nepatrně přikývl. ,,Chci, abys to věděl. Ostatní to vědí, ale ty jsi ten, na kterém mi záleží nejvíc. Nemůžeš chápat celou mou osobnost, dokud nebudeš vědět úplně všechno," odpověděl a sladce ho políbil na čelo.

Druhý tedy přikývl a polibek mu opětoval. ,,Dobře. Jen na sebe netlač."

Jen přikývl a tiše si odkašlal. ,,Popravdě nevím jak začít, ale asi začnu od první věci, která mě začala nějakým způsobem formovat. Měl jsem kompletní, šťastnou rodinu, včetně o sedm let starší sestry, Sol. Bohužel zemřela, když mi bylo dvanáct na anorexii. Já byl tehdy moc malý, abych to pochopil, ale rodiče se jí tehdy snažili pomoct. Myslím, že i nějakou dobu strávila v léčebné, ale nakonec se z toho nikdy nedostala...."

Yoongi na chvili úplně zadržel dech. Nikdy se o ní nezmínil. Taky si najednou uvědomil, proč ho tak moc podporoval v boji s jídlem a poruchou příjmu potravy. Nechtěl, aby zemřel, stejně jako jeho sestra.

,,Vlastně jsi první, komu jsem o ní řekl, ostátní nemají ani ponětí, že jsem měl sourozence," vydechl se skleslým úsměvem a chytil Yoongiho ruku. Hledal nějaký komfort a zvolil byl nejjednodušší způsob.

,,Zůstal jsem sám s rodiči, ale i to se změnilo. Jen rok a půl na to jsem odjel na výlet se školou, ale uprostřed výšlapu na nějakou hloupou horu mě zavolala učitelka bokem," nakrátko si dal pauzu, aby vůbec dokázal říct co měl na srdci. ,,V našem domě vypukl požár a moji rodiče v něm uhořeli..."

,,To mě moc mrzí, Hobi. Musela to být strašná nehoda," zamumlal Yoongi a znovu ho chtěl pohladit po tváři, ale Hoseok mu pevně držel obě ruce a na jeho tváři se objevil trošku děsivý úsměv.

,,Nebyla to nehoda. Bytovka patřila muži, který se zadlužil nějakému gangu a ti se rozhodli budovu zapálit. Jako výstrahu. Věděli, že tam byli lidé, aspoň tři desítky a stejně to udělali. Tohle jsem zjistil od policie,"  vydechl a silne se kousnul do spodního rtů.

,,Tehdy jsem se zapřísáhl, že ten gang zničím. Připravili mě o rodiče, zabili spoustu lidí, včetně dětí. Kvůli pár tisícovkám. Nevěděl jsem však jak to udělat. Byl jsem malý, uměl jsem sice základy bojových sportů, ale pořád mi bylo jen třináct. Místo toho jsem se úplně uzavřel a celé dny jsem jen seděl na posteli se sklopenou hlavou. Přestal jsem jist, Nechtěl jsem se s nikým bavit a jen jsem se proklínal, že jsem byl moc slabý na jakoukoli pomstu. Že jsem neochránil ani rodiče, když už jsem přišel o sestru."

Yoongi poslouchal a stále obkresloval kolečka na jeho rukou.

,,Vlastně doteď nevím, jak se o mě Moobin dozvěděl, ale zjevil se v domově pro děti, kde jsem pár týdnů žil. Řekl mi, že ví, jakou zášť k těm lidem cítím a že mi pomůže se pomstít. Souhlasil jsem téměř okamžitě a zeptal se ho, co za to chce a jak to udělá. Řekl, že jediné co po mě chce je, abych utekl z domova, s jeho pomocí samozřejmě, a přidal se k němu. Musím zmizet že světa, jakobych zemřel. Prý, že mi pak pomůže s tréninkem, abych pro něj mohl pracovat a na oplátku zabije každého jednoho člena toho gangu. Hned jsem souhlasil a on řekl, že mám všechno nechat v domově a utéct hned následující den. Jak slíbil, dal mi příležitost, když večer vyhodil pojistky a všechny vysetřovatelky šly buď uklidňovat menší děti, co se bály tmy, nebo řešily problém se světly. Tehdy jsem utekl a nechal za sebou úplně všechny zbytky normálního života. Seznámil jsem se s Namjoonem, spolu jsme trénovali a bavili se úplně o všem. Jimin už tu byl taky, ale ten se věnoval spíše... vědě, dejme tomu. Mezitím Moobin dodržel svůj slib a vyhladil ten gang. Našel i konkrétní muže, který tehdy zapálil celou bytovku i s mými rodiči. Přivedl je sem a nechal mě dvakrát zmáčknout spoušť. Byl to ten nejpříjemnější pocit, který jsem od smrti rodičů zažil," zamumlal. Bylo až děsivě, jak klidně ro řekl. Přestože to byly mrazivé vzpomínky, neviděl na něm jediný náznak lítosti.

Byl to čin na který byl pyšný.

Yoongi ho jemně chytil za tváře. ,,Jsi silný. Vždycky jsi byl..." odvětil s úsměvem.

Na to se všam druhý jen uchechtl. ,,Nebyl jsem. Trvalo mi, než jsem se se vším smířil a ujasnil si svou cestu. Nešlo to bez silného přátelství," vtiskl mu jemný polibek na čelo a obmotal své ruce kolem jeho úzkého pasu.

,,Díky, že jsi mi to řekl," zahihňal se a chytil se ho kolem krku.

,,Nezměnilo to tvůj pohled na mě...?" vydechl nejistě.

Yoongi cítil, jak si nervózně hrál s látkou jeho trička, proto mu věnoval polibek nazpět. ,,Jak tě to mohlo jen napadnout?"

Vyšší se pousmál. Opravdu, čím déle ho znal, tím více si byl jistý faktem, že byl to, co v životě potřeboval.

Dokud ho bude mít po boku, nikdy neztratí motivaci, nikdy nebude pochybovat o svých činech. Nikdy už nebude sám.

Dychtivě spojil jejich rty a postaral se, aby se jejich chutě co nejvíce smíchaly v jednu. Pevně ho držel ve svém klíně, jakoby se bál že uteče, přitom oba věděli, že to bylo to poslední co chtěl.

Miloval na něm všechno. Jeho chuť, malé prstíky, co si hrály s jeho vlasy. Každý překvapený nádech, když se dotkl holé kůže.

Nejvíce však miloval jeho osobu a povahu. Tu starostlivost a realističnost.

,,Budeš zase spát u mě?" zeptal se prosebně, když byli na chvili od sebe.

Yoongi si mlsně olíznul rty a s dětským nadšením přikývl. ,,Pro tebe cokoli."