Yoongi zavřel svou poškrábanou, starou skříňku a vydal se ven ze školy. Měl dobrou náladu. Výjimečně.

Škola utekla rychle, bez velkých komplikací a po konci své směny ho měl čekat onen podivně komunikativní a přátelský zákazník.

Trošku se obával. Neměl žádné přátele a dlouho nebyl s nikým venku. Bál se, jestli zvládne normálně komunikovat, aniž by se ztrapnil.

Nervózně prsty nahmatal kovový obojek, co se schovával pod jeho rolákem.

Můžu jen doufat, že budou pít a zapomenou, kdy se mám vrátit....

Opustil školní budovu, ale po pár krocích ho chytilo několik silných paží a zatáhly ho někam za přerostlá křoví.

Nestihl se ani vzpamatovat a ležel na zemi v trávě. Nemusel hádat dvakrát, kdo ho pocítil svou návštěvou.

,,Dlouhá jsme se neviděli, ty skrčku," uchechtl se Hyunbin a špičkou svých drahých bot nadzvedl jeho bradu. ,,Dlouho jsme si nehráli a začal jsi mi trošku chybět."

Jeho kamarádi se začali smát, jako nějaká hloupá, smyslu zbavená sekta. Očividně si budoval působivý kult osobnosti.

,,Heh, já na tvůj hnusný ksicht ani nepomyslel," odsekl pobaveně a odstrčil jeho nohu. ,,Ale samozřejmě, pokud ti chybí mé pěsti, rád si zatancuju."

Naštvaně pozvedl obočí a protáhl si svůj dlouhý krk. ,,Jak si přeješ, uvidíme, jak si povedeš sám proti čtyřem."

°•°•°•°•°

Seulgi nalila čerstvou kávu do kelímku a předala ho slečně, která čekala za barem. ,,Prosím, přeji krásný den," řekla s úsměvem.

,,Děkuji, vám také."

Dívka se spokojeně usmála a rychle zaběhla do kuchyně. ,,Na jedničce stále čekají na to kari!" oznámila a vrátila se za bar, aby připravila očekávané objednávky.

Teplý čaj, ledové latte a konečně se otevřely dveře s jejím očekávaným kolegou.

,,Konečně, Yoongi, kde jsi b-" vydechla, jenže když se na chlapce podívala, vyděšeně zatajila dech.

Kulhal na jednu nohu, oblečení od hlíny a krve, těžko říct, zda vlastní. Z nosu mu tekla krev a ret měl rozražený, stejně, jako pravé obočí.

Vyběhla zpoza baru a sundala mu kapuci, kterou se snažil vše zakrýt. ,,Bože můj, co se ti stalo?!" vyhrkla a hned ho vzala do zadní místnosti pro personál.

,,Promiň za zpoždění, zdrželi mě ve škole," zamumlal monotónním tónem.

Seulgi mezitím vytáhla lékárničku. ,,Kdo ti to udělal? Na koho mám vletět?" zavrčela a podívala se na jeho oblečení. ,,Co všechna ta krev? Krvácíš ještě někde?"

,,Ne, většina te krve není moje. Hned se převleču a -"

,,Prosím tě, zlato, nejdřív ti to ošetřím. Nechceš jít domů? Nějak bych to tátovi vysvětlila, on by to pochopil," naléhala.

Yoongi zavrtěl hlavou. ,,Ne, to ne, nic to není," namítl.

Nebyla z toho dvakrát nadšená, ale nakonec mu všechno ošetřila a oba se pustili do práce. Snažila se z něj dostat, kdo mu to udělal, ale černovlásek měl pusu na zámek. Jen opakoval, že o nic nešlo a že byl v pořádku.

Co s tím mohla dělat?

°•°•°•°•°

,,Hobi, koukej se přiznat! Že ty jdeš na rande s tím klukem z restaurace!"

,,Ji, dej mi pokoj!"

,,Ne, chci drby!" naléhal dál a skočil na gauč vedle něj. ,,Co jsem tady, se můj sociální život zastavil a konečně se něco děje, tak povídej!"

,,Já to chci taky slyšet," ozval se Taehyung, který jako vždy seděl za svým počítačem.

Zoufale si povzdechl a zkřížil ruce na prsou. ,,Není to rande, jdeme jen ven, až mu skončí směna."

,,Co tě na něm tak zaujalo?"

,,Zaujalo?"

,,Koukal jsi na něj od samého začátku," uculil se blonďáček. ,,Co se dělo, jak jste byli spolu sami?"

,,Nic se nestalo," odsekl otráveně, ,,tak přestaň mektat blbosti. Prostě mi přišel zajímavý, narozdil od vás."

,,Au, to bolelo."

,,Moobin nebude nadšený, až to uslyší," vložil se so toho Tae.

,,A kdo mu to řekne?" výhrůžně pozvedl obočí a oba hned zavrtěli hlavou. S povzdechem se podíval na čas. Skoro půl sedmé, měl by vyrazit.

Rychle se s nimi rozloučil a na skok se vrátil do svého bytu. Měl rád strukturu téhle budovy.

Byla to vysoká, luxusní budova. Většinu zabraly kanceláře a byty nájemníků, ale úplně vrchní tři patra byla soukromá. Aby se do nich člověk dostal, potřeboval přístupní kartu.

Vrchní patra měla byty pro členy, tréninkové prostory, kanceláře a spoustu potřebných věci, jako například jejich společenská místnost, kde se právě adolescenti shlukovali.

Byla to jedna z budov, které patřily rozsáhlé korejské mafii SE. Takových budov bylo více, ale tahle byla velmi významná. Zároveň měla utajený cíl a to výcvik dorostenecké jednotky.

Moobin a jeho muži je s tréninky nešetřili, ale ani jeden z chlapců si nestěžoval.

Skončili tu, protože se jim život obrátil vzhůru nohama. SE jim nabídlo pomocnou ruku a najednou měli střechu nad hlavou, jídlo a něco jako rodinu.

Zkráceně, byli vděční.

Vzal si z bytu připravený batoh a vydal se na cestu.

Pěšky to měl k restauraci tak dvacet minut. Už byla téměř tma, proto vstup do podniku krásně svítil.

Vešel dovnitř a jak předpokládal, nebyla tam ani noha. Jen mladá slečna, co počítala peníze z kasy a Yoongi, který utíral stoly a zvedal židle.

Zakoukal se mu do zad, kvůli čemuž si neuvědomil, že si ho Seulgi všimla.

,,Promiňte, za deset minut zavíráme," řekla.

Než stihl odpovědět, Yoongi se otočil a všiml si svého hosta, na kterého se těšil celou směnu.

,,Počkal bys venku? Za pár minut budu mít všechno hotové a přijdu."

Přikývl a odebral se ven. Až teď si uvědomil, jak moc se na jejich setkání těšil. Proč? Těžko říct.

Uběhlo pár minut a ven vyšel ten, na kterého čekal. Bohužel když uviděl jeho fyzický stav, zhrozil se.

Nemohl přehlédnout tu pajdavou chůzi. Nemluvě o jeho tváři. Rozražené obočí, rty měl zalepené náplastí a kolem oka se vybarvila výrazná modřina. Všiml si také krve na jeho tmavém oblečení, i když by ho jednoduše přehlédl. Takový výrazný pach nešel přehlédnout.

Chtěl se ho zeptat, co se stalo, kdo mu to udělal, ale když se střetl s jeho tmavýma očima, pochopil, co se mu snažil sdělit.

Prosím, na nic se neptej.

Starostlivost byla něco, co měl od jak živa v sobě, proto se velmi přemáhal, aby něco neřekl. Navíc se neznali tak dlouho a nechtěl být drze vlezlý.

,,A-ahoj," pozdravil ho černovlásek nervózně.

Hoseok se donutil k úsměvu. ,,Ahoj, Yoongi. Jak bylo v práci?"

,,Dalo se to," odpověděl jednoduše. Byl nervózní víc, nez čekal a to ho frustrovalo. Sakra práca, kam se poděla moje sebejistota?!

Mezitím vyšší pochopil, že se právě dal dohromady s introvertem a většina konverzace bude viset na něm.

,,Šel bych si někam sednou. Máš nějaké nápady?"

Zamyšleně naklonil hlavu. ,,Znám jedno místo, ale je trošku hůř přístupné. Vlastně se tam vůbec nesmí," řekl nejistě.

,,Dobře, věd mě," usmál se.

,,Pojď za mnou, není to zrovna blízko."