,,Yoongi, co s—" pokusil se ho konfrontovat, ale Yoongi vypadal, jakoby bruneta úplně ignoroval.

,,Shnilý bastard!" zakřičel vytočeně, přičemž vší silou kopl do šedého gauče. Noha ho z toho bolela jako čert, ale byl tak naštvaný, že mu to bylo jedno.

Hoseok k němu rychlými kroky došel a se starostlivým výrazem mu přiložil dlaň na záda do části beder. ,,O kom to mluvíš? Co se stalo?"

,,Moobin," vydechl mezi posmrknutím. ,,On je prostě takový zákeřný kretén debilní a j-já už—" než stihl říct další slova, jeho hlas se zlomil a on frustrovaně padl na kolena s čelem opřeným o stranu gauče.

Vyšší si dřepl a v tichosti poslouchal, jak se jeho pláč postupně měnil na tichý a zoufalý.

Nic neřekl, jen si ho přitáhl do hřejivého objetí a čekal, až vzlyky pominou. ,,Neplač, on za tvoje slzy nestojí," zašeptal konějšivě.

,,Já ví-vím," vykoktal ze sebe, když se ho chytil jako koala. Nestihl se k němu však ani přitisknout, protože si ho Hoseok posadil na klín a přitáhl k hrudi.

,,Co se stalo?"

Nevěděl, proč ho tlukot Hoseokova srdce tak rychle uklidnil. Zkrátka to na něj fungovalo.

,,Myslíš, že jsem nebezpečný?" zeptal se tiše.

Vyšší okamžitě zavrtěl hkavou, přestože věděl, že ho neuvidí. ,,Něco tak roztomilého nemůže být nebezpečné," zavtipkoval, aby trošku uvolnil atmosféru.

,,Vždyť jsem na tebe mířil zbraní!"

,,Nenabitou," opravil ho.

,,Jde přeci o princip! Nedokážu se ovládat, když mi takhle přepne! Všichni, kteří jsou kolem mě jsou v nebezpečí!" vykřikl v návalu sebenenávisti. Stále se nepřenesl přes to, co se stalo.

,,Co ti řekl?" zeptal se Hoseok přímo a na jeho poměry, docela rázně. Jakoby na základě jeho odpovědi rozhodl, jestli Moobinovi jen zlomí nos, nebo vezme něco tvrdšího.

Yoongi si utřel slzy do rukávu. ,,Zeptal jsem se ho, proč mě tu tak chtěl. Jestli měl nějaký důvod..." zamumlal, zatímco utlačoval další slzy. ,,Řekl mi, že nějaký důvod má, ale neřekne jaký. Prý je to nebezpečné," vydechl mezi dalšími vzlyky, kterým už se ubránit nedokázal.

Hoseok z toho nebyl o moc moudřejší, ale ochotně si ho schoval ve vlastních pažích. O čem to Moobin mluvil? Vždycky mu přišlo divné, proč o něj tolik stál, ale nikdy nic nenamítl. Sám byl připravený prosit na kolenou, aby sem Yoongiho dostal, ale Moobinův přístup ho vždy překvapoval.

Jaký mohl být ten důvod? Proč ho nikomu nechtěl prozradit?

,,A když jsem odcházel, řekl, že bych měl přibrat co nejrychleji, protože nevidí změnu, i když se snažím jak můžu. Já už nevím co dělat," zavzlykal s tváři zabořenou v jeho rameni.

Věděl, že se snažil. Jeho hlava konečně vzala v potaz vážnost situace, ale tělo se nedokázalo dokopat k jídlu.

Když měl dobrý den, Jedl i třikrát denně. Nikdy to nebyla velká porce, kterou by měl sníst, ale bral to jako posun.

Naopak kdykoli se něco stalo, nebyl schopný sníst jediné sousto.

Bylo to složité, ale viděl, že se snažil ze všech sil.

,,Jeho vůbec neposlouchej. Děláš to, co můžeš a to stačí. Nepotřebuješ jeho požehnání, ani rady," zašeptal s úsměvem, zatímco si hrál s jeho jemnými vlásky.

,,I když začnu trénovat, nebudu dobrý jako ty... Nemám žádnou sílu a asi ani vůli," zamumlal.

Hoseok jen zakoulel očima. ,,To není pravda. Za pár dnů ti Jimin vytáhne stehy a můžeš pomalu začít. Mám takový pocit, že budeš i lepší," zahihňal se.

Menší překvapeně zvedl hlavu, přičemž si utřel zbylé slzy. ,,Myslíš?"

,,Samozřejmě! Víš co, pojďme začít hned teď!" bez varování ho zvedl na nohy a dovedl do kuchyně.

Zmateně ho pozoroval, jak běhal kolem lednice a hledat bůh ví co. ,,Co to děláš?"

,,Ještě sice není čas večeře, ale něco si uvaříme. Neobědval jsem, umírám hlady," vysvětlil ve zkratce. ,,Nic nechutná lépe, než domácí jídlo."

,,Nemám hlad..." namítl. Nejen že neměl hlad, ale stále u něj převládala melancholická nálada a v takových situacích se nemohl na jídlo ani podívat.

Nečekal však, že ho Hoseok chytí za ruce a přitáhne tak blízko, že se nosi téměř dotýkali.

,,Já vím, ale ty to zvládneš. Jak jinak Moobinovi dokážeš, že na to máš, než když se pořádně najíš? A my si užijeme nejakou srandu při vaření," řekl s nadšeným úsměvem.

Pravda byla taková, že se bál, že odmítne a do konce dne do něj nedostane žádný kus jídla. Proto se snažil vypadat pozitivně, aby mu ten pocit předal. Aby ho jen nelitoval a naopak ukazoval jen to dobré.

Fungovalo to.

Yoongi spolykal poslední slzy a jeho tvář propustila jemný úsměv. Když od něj cítil takovou podporu, připadal si jistější. Nevěděl, jestli to zvládne, ale byl odhodlaný to zkusit.

,,Když mi to nepůjde, pomůžeš mi, že jo?" prosebně k němu zvedl zrak a pevněji stiskl jeho dlaň. Dotek jeho opálené kůže ho uklidňoval, ani nevěděl proč.

Také si až teď uvědomil, že byli opravdu blízko. Kdyby se pohnul, políbili by se.

Do hlavy se mu vrátily vzpomínky na okamžik, kdy ho políbil. Pamatoval si každý detail. Jemný dotek, sladká chuť jeho rtů i jemný vánek, co si hrál s jejich vlasy.

Nikdy o tom nemluvili, protože se toho stalo tolik.

Hoseok byl rád, že ho měl u sebe v relativním bezpečí, pryč od jeho rodičů. Viděl, že jeho nálady byly jako na horské dráze a stále se zcela nasmířil, že byl přesně tam, kde ho Moobin chtěl. Přestože sám už dávno věděl co k němu cítil, nechtěl mu dělat zmatek v hlavě.

Na druhou stranu Yoongi si s jeho pocity stále nevěděl rady. Měl v hlavě tolik věcí.

Rodiče zmizeli a on nevěděl kam. Jimin ho stále učil něco nového, Jin mu ukazoval všechny různé typy zbraní, které tu měli, aby byl připravený na začátek tréninku. Moobin jen opakoval, že se nesnažil dostatečně jíst, aby mohl začít trénovat. Opět bude muset zabíjet.

Hoseok ho stále podporoval, ať šlo o cokoli. Nebýt jeho, nedokázal by se hnout z místa. Definitivně k němu cítil něco jiného než ostatním, vždycky to věděl.

Co by se stalo, kdyby to udělal znovu? Když by ho políbil, odstrčil by ho? Chtěl riskovat?  Možná necítil to samé.

Z přemýšlení ho však vyrušil, když odpověděl na jeho otázku. I za tak krátkou chvíli se stihl hluboce zamyslet.

,,Pomůžu, ale vím, že jsi dostatečně silný na to, abys to zvládl sám," jednu ze svých dlaní přesunul na jeho růžovou tvář. Rád se jich dotýkal. Byly opravdu jemné, jako kůže dítěte.

Kdyby však věděl kolik motýlů to druhému dostalo do žaludku. Srdce mu tlouklo tak hlasitě, že neslyšel vlastní dech.

Nebo možná si to uvědomoval moc dobře a hledal, kam až mohl zajít.

Yoongi byl červený jako rajčátko, ale nechtěl se vzdávat toho příjemného tepla. Naopak, chtěl víc.

Rychlým pohybem odstrčil jeho dlaň vklouznul mu zpět mezi jeho paže. Zabil dvě mouchy jednou ranou. Schoval své růžové tváře a dosáhl většího komfortu.

Jako bonus dostal Hoseokův hřejivý smích a pohlazení po vlasech.

Pevně ho zmáčknul jako plyšáka a jednou rukou zabloudil k jeho pasu.

I přes tričko poznal změnu. Stále byl velmi vyhublý, ale jeho žebra nebyla tak výrazná. Byl opravdu pyšný.

,,Tak pojďme vařit. Co říkáš na ramen?"

,,Jedině kuřecí!"

Přesně to očekával. Odmítal jíst jiný druh masa, kvůli množství tuku a kalorií. Když jedl, Vždycky si vybíral nejméně kalorickou variantu, ale nemohl nic namítat, dokud opravdu jedl.

,,Tak bude kuřecí," zahihňal se.

,,A co Jeongin? Nemohl by jíst s námi?"

,,Tak co rovnou pozvat všechny? Nikdy jsme nejedli všichni společně, co jsi tady."

,,Jasně, proč ne."

,,Perfektní. Napíšu jim, mezitím vytáhnu maso," vtiskl mu dlouhý a něžný polibek do vlasů. Poté ho nedobrovolně pustil a šel pro svůj mobil.

Yoongi si promnul horké tvářičky s přiblblým úsměvem na rtech.

Co jsem udělal tak dobrého, abych si ho zasloužil?

°•°•°•°•°•°

,,Chan přijel?" vydechl Hoseok překvapeně, když pustil své návštěvníky do bytu.

Joon přikývl, ale než stihl něco říct, Yoongi se chytil slova.

,,Kdo je Chan?"

,,Také jsem ho dnes viděl poprvé," přiznal Jin.

,,Pochází z Austrálie ale už pět let žije tady. Je moc mladý na to, aby byl s námi, proto je zatím pod dohledem jiného oddílu a vychovává ho žena nějakého papaláše od nás. Co jsem ale tak slyšel, je tak dobrý, že Moobin uvažuje, že už si ho převezme," vysvetlil tak nějak ve zkratce, když si sedl ke stolu mezi ostatní.

,,Teď si ho převzal Jeongin, ale řekli jsme mu, aby přišli za námi," dodal Jin.

Jimin se znaveně položil na stůl. ,,A hádej kdo dojel spolu s ním," řekl s pobaveným úšklebkem, protože věděl, co za znechucený výraz od majitele domu dostane.

,,Přísahám, že Lisa chodí jen, aby mě naštvala..." zamumlal a aby nedošlo k agresivním nadávkám, vrátil se k plotně, aby vytáhl uvařena vajíčka.

,,Jestli uvidím Jennie a ten její otrávený výraz, podříznu se..." odsekl Tae, zatímco se stále soustředil na svůj notebook.

,,Z Jisoo jde strach, ale Rosie mám rád. Je šílená," zahihňal se Jimin.

Yoongi však při zmínění těchto jmen zmateně koukal na ostatní. Mluvili o těch slečnách, o kterých si myslel?

Než však stihl cokoli říct, někdo zaklepal na dveře. Všichni si vyměnili zmatené pohledy, protože už nikoho dalšího nečekali.

Ke dveřím šel právě Yoongi, který předpokládal, že to byl Jeongin a ten druhý kluk, Chan. Ani nevěděl kolik mu bylo.

Jeho tušení bylo správné, ale Jaongin a blonďatý kluk v pohodlném oblečení nebyli jediní, kdo tam stáli.

,,Yoongi, tak ráda tě vidím!" vypískla Rose, přičemž mu padla kolem krku.

,,R-rose?" vydechl překvapeně.

,,Hobi~" houkla Lisa provokativně, když se bez pozvání prošla po bytě.

,,Co vy tady?" odsekl Hosoek s otráveným výrazem ve tváři.

,,Jeongin nám řekl, že se tu dnes koná rodinná večeře, tak jdeme taky! Nebo nás tu snad nechceš?" zahihňala se, načež Hoseok jen zakoulel očima.

,,Vypadáš nějak zaraženě, Yoonnie, něco se ti nezdá?" zeptala se Rose.

,,Já nevěděl, že vy taky... no... tohle všechno..." zamumlal.

Jakoby všichni, které znal najednou byli v této podivné mafii. Když se nad tím zamyslel, bylo to zvláštní.

Když se rozhlédl, každý vypadal, jako normální dospívající člověk. Seděli kolem stolu, někteří stáli, nebo se přesunuli na gauč a povídali si o úplně normálních věcech. Skoro. Tady byla konverzace o vraždách a mučení normální záležitost.

Opravdu tu najendou bylo málo židlí.

Chan a Jeongin si zapaleně povídali na gauči. Spíš menší mluvil a mluvil a mluvil, zatímco ho druhý trpělivě poslouchal.

Zbytek se poskládat ke stolu s pomocí židlí z Jiminova bytu. I Namjoon s Jinem museli přinést, jinak by si museli sedět na klínech.

Yoongi a Hoseok pyšně rozdali ramen, který uvařili. Všichni jedli, mluvili a smáli se.

Yoongi nikdy nic takového nezažil. Cítil podivné vzrušení a radost. Bylo to trošku jiné, než to, co cítil s Hoseokem. Méně osobní, bez té mrazivé tenze.

,,Yoongi, jak se ti tu zatím líbí?" zeptala se Jisoo.

Vytáhlo ho to z myšlenek. Ani si neuvědomil, že už do sebe naházel téměř půlku jídla. Nestihl ani dát prostor svým provinilým myšlenkám o tom, kolik toho snědl a někdo ho opět rozptýlit.

,,Já bych řekl, že Hoseok se o něj stará líp, jak dobře," zahihňal se Jimin s pyšným úšklebkem na tváři.

Brunet lehce zčervenal a upravil si vlasy za ucho. ,,Zaslouží si pořádnou péči, nebo snad ne?"

,,Jasně, jen abys to nepreháněl," popichovala ho Lisa, jako obvykle.

Yoongi nedokázal potlačit tichý smích. Nebyl zvyklý na takový hluk, ale zatím si nemohl stěžovat. Všichni byli milí, přátelští a nikdo na něj nekoukal skrz prsty. Nikdo ho nelitoval, ani nenutil do jídla.

Dlouho se mu nestalo, aby toho snědl tolik bez zbytečných výčitek.

Možná tohle bylo konečně místo kam zapadne. Možná to konečně bude lepší.

,,Kdo z vás dělal ty nakládáná vajíčka?"

,,Yoongi, já jen vařil vývar!"

,,Jsou skvělá, asi budu chodit častěji!"

,,Já taky!"

,,Ppčítejte se mnou."

Nebyl zvyklý na takovou chválu, proto stydlivě schoval svou tvář do dlaní. Nemohl se přestat usmívat.

,,Aww, jak roztomilý může být, když se stydí!"

,,To není pravda! Nejsem roztomilý!"

,,Hobi, co si o tom myslíš ty?"

,,To je podpasovka!"

,,Možná."

Blížíme se k lepším časům ^^