Hoseok hodil nůž do své druhé ruky a podíval se na Taehyunga, který znuděně stál u stěny se zralým, rudým jablíčkem na hlavě.

Bytem se rozlehlá hlasitá hudba a ostatní ho nadšeně povzbuzovali. Jen Jeongin stál v kuchyni a opakovaně házel nože do starého polštáře. Dlouho se tak na nic nesoustředil.

Také s nimi chtěl hrát jejich vražednou hru, ale nechtěli mu nic povolit. Proto dostal pár malých nožů a polštář místo živého terče.

,,Nehybej se, Tae," uchechtl se brunet, zatímco pečlivě zaměřoval vzdálenost a zvažoval sílu hodu.

,,Hrozně se bojím, pane bože, pomoc," odsekl sarkasticky. Nestihl však ani mrknout a jablko bylo přispendlené nožem na stěnu za ním.

Hoseok se spokojeně opřel o jídelní stůl, přičemž se natáhl pro svou sklenici. Vodka s džusem, jako obvykle.

Dort už byl pryč, stejně jako jeden člen oslavy. Yoongi.

Zmizel v prostřed hry, ale myslel, že šel jen na záchod. Stále se však nevrátil a on se o něj začal strachovat.

I kdyby dal však obavy stranou, Nechtěl, aby zrovna on chyběl na jeho oslavě.

Nebylo tu moc míst, kam by se mohl schovat, proto šel první do Yoongiho pokoje.

Tak jako očekával, našel ho přesně tam.

Seděl na okraji své postele a díval se z okna na západ slunce. Byl tak zamyslený, že si ho nevšiml, proto mohl několik vteřin obdivovat jeho jemný profil.

,,Yoongi."

Menší překvapeně otočil hlavu za hlasem, který ho oslovil. ,,Hobi? Myslel jsem, že hrajete tu..."

,,Živý, neživý terč?"

,,Uhm," vydechl s nejistým úsměvem.

,,Chybíš mi tam, tak jsem tě šel hledat," odpověděl a šel blíž k posteli. Všiml si talíře s malým kousek dortu, co měl na klíně. Byl nedotčený. Věnoval mu zmatený pohled a Yoongi sklopil hlavu.

,,Snažil jsem se tě poslechnout a sníst aspoň kousek. Myslel jsem, že když to sním někde v tichu bez pohledů ostatních, půjde to lépe, ale nedokážu se k tomu prostě donutit..." zamumlal s povzdechem.

Hoseok se posadil vedle něj. Přestože viděl, že se dortu ani nedotkl, byl na něj pyšný. Viděl, že se snažil, i když na to sám nestačil.

,,Jedl jsi něco, když jsem byl pryč?" zeptal se.

,,Ne, jen snídani, co jsme měli spolu," odpověděl.

Vyšší ho obejmul kolem ramen. Věděl, že ze snídaně moc nesnědl. Dokázal ho přemluvit jen na jablko a kousek chleba. Tak nějak předpokládal, že nic nesnědl.

,,Co kdybys ho jen ochutnal? Nemusíš to jíst, když ti to nebude chutnat, ale je fakt dobrý. Jin si fakt dal záležet. Stačí se podívat na ty jahody, vypadají skvěle!" pokusil se ho povzbudit trošku jinak, než větou, že musí jíst, aby byl zdravý. Yoongi to věděl, ale i tak se nedokázal pustit do jídla.

,,Určitě si s tím dal práci..." zamumlal.

Hoseok přikývl. ,,Tak ho vyzkoušej! Byla by škoda, kdyby se to vyhodilo!"

Chvíli ještě hypnotizoval jahodový dort před ním, než pevně stiskl vidličku, co měl v ruce. Nabral kousek, ale nedokázal si vidličku dát ke rtům.

Už jsi dnes jedl hodně, budeš tlustý...

Křečovitě sevřel víčka, ale když ucítil pohlazení po svých vlasech, rychlým pohybem si vložil sousto do úst.

Měl pravdu, ten dort byl vynikající.

,,Tak co? Chutná ti?" vydechl plný očekávání.

Menší přikývl.

,,Takže ten maličký kousek sníš?"

Yoongi nejistě semkl rty, po tom, co spolkl příjemně sladkou chuť. Dort byl dobrý, tak proč se nemohl přinutit k tomu ho celý sníst? Kdyby tu byl Jeongin, ještě by vyblézal talíř.

,,No tak, mám narozeniny! Navíc ty si ten kousek zasloužíš. Zvlášť, když zítra máš začít pomahat Jiminovi na osetřovně," připomněl mu a opřel si bradu o jeho rameno. Díky tomu měli tváře opravdu blízko u sebe.

Druhý cítil, jak se mu do tváří nahrnula krev. Kdyby se pohnul jen o centimetr, nejspíše by se jejich rty dotkly. Zároveň však ucítil lehký oder alkoholu.

,,Kolik jste toho vypili?"

,,Mám teprve druhý drink, proto mám tak fajn náladu," zasmál se a volnou rukou chytil tu jeho, ve které měl vidličku. Nabral kousek s jahodou a dal mu to ke rtům. ,,Řekni aaaaah. No šup, nebo ti to spadne na ty nové kalhoty!"

Yoongi nejdříve držel ústa zavřená, ale nakonec přijmul. Pomohla tomu ruka na jeho zádech, co opisovala jemné kroužky.

Celou dobu přemýšlel, jestli se výborná chuť vyrovnala míře viny, kterou pociťovat každým soustem. Ani si neuvědomil, že mu po tváři steklo pár slz.

,,Už nechci," zamumlal, když měl v sobě polovinu toho malého kousku. Dohromady to dělalo asi pět soust.

,,Jsi si jistý? Sní ho někdo jiný a ty jsi měl tak málo, není to škoda?" pokusil se ho ještě přemluvit do dalšího kousků, ale viděl mu na očích, že by se dalším soustem rozplakal vinou.

Odložil proto talíř na podlahu a pevně ho obejmul. ,,I tak jsem na tebe pyšný," řekl konějšivě.

Yoongi doufal, jakoby se mohl v jeho náruči schovat před pocitem viny. Slyšet jeho slova mu však pomáhalo. Nikdo jiný mu nikdy neřekl, že by na něj byl pyšný.

Zhluboka se nadechl a do jeho nosu se dostala ta příjemná vůně kávy a čokolády. Vždycky ho ten parfém uklidnil.

,,Hrozně příjemně voníš," zašeptal.

Brunet ani nevěděl, proč ho to tak potěšilo, ale jeho srdce nadšením zaplesalo. ,,Díky. Mě se líbí tvůj outfit. Nekoupil ti ho Jimin?"

,,Jak jsi to poznal?"

,,Znám ho, tohle je přesně jeho styl, ale zároveň ti se k tobě opravdu hodí. Vypadáš v tom roztomile."

,,N-nejsem roztomilý!" vydechl když se odtáhl z příjemného objetí. Hned litoval, že to opravdu udělal.

,,Jo a taky nezabíjíš lidi," odsekl sarkasticky a jemné chytil jeho dlaň. ,,Co kdybychom šli za ostatními? Jak jsi na tom s alkoholem?"

,,Nikdy jsem s nikým nepil..."

,,Oh, no to nevadí, s radostí budu ten první!"

,,A co Jeongin?"

,,Je sedm večer, pošlem ho spát. Tak pojď, Jimin bude skákat radostí až se s tebou bude moct napít!"

°•°•°•°•°

Deset večer a hudba stále neutichla. Ne, že by si někdo mohl přijít stěžovat.

Jin a Namjoon seděli na gauči a nedokázali své ruce odstranit z těla toho druhého. Byla otázka času, než zmizí, aby si zbytek noci užili sami.

Tae a Jimin se něčemu přiblble smáli, což jim však nezabranilo v nalévání dalšího drinku.

Yoongi je s nenápadný úsměvem pozoroval, zatímco seděl na kuchyňské lince. V ruce si hrál s poloprázdnou sklenicí od alkoholového nápoje, co mu namíchal Jimin.

Nebyl nějak moc opilý, jeho přemýšlení bylo stále docela jasné, ale náladu mu to nahodilo. Chvílemi se mu i zaútočila celá místnost.

Bylo pro něj složité udržovat konverzaci. Nebyl zvyklý na takové oslavy, proto byl odkázaný na upovídanost ostatní.

,,Yoongi!"

Okamžitě zvedl hlavu k Hoseokovi, který opravdu hlasitě zavřel dveře koupelny a trošku zamotanou chůzí se vydal k němu.

On už opilý byl. O tom se nedalo diskutovat.

Opřel se rukama vedle jeho stehen, aby měl lepší stabilitu a zvedl k němu svůj pohled. Zjevně mu stále vadilo, že byl díky lince vyšší než on.

,,Proč jsi tak vysoký? Normálně jsi malý jako trpaslík," odsekl.

,,Já ti dám trpaslíka!" zahihňal se, přičemž mu pěstí vrazil malou silou do ramene.

Vyšší se však jen usmál a s podivně dojatým úsměvem si ho prohlédl. Jako zahradník, co si pyšně prohlížel květiny, které sám vypěstoval.

,,Jsem tak šťastný, že jsi tady," vydechl, když ho bez ohlášení obejmul kolem pasu a položil mu hlavu na hruď.

Yoongi překvapením zrudnul, ale objetí mu opětoval. Než mu však stačil odpovědět, mluvil dál.

,,Nikdy si neodpustím, že jsem tě v tom sklepě nechal. Zvlášť, když jsi mi pak řekl, že jsi se pokusil zabít. Co když by ta zbraň měla náboje?" na jeho tónu hlasu slyšel, že byl krůček od slz a Yoongi netušil proč.

Proč stále prokazuje zájem o někoho, jako jsem já?

,,Tak by moji rodiče možná neutekli a já nemusel projít zklamáním, když mě vlastní matka bodla teploměrem na maso," vydechl s pokleslým úsměvem.

Na to Hoseok naštvaně zvedl hlavu. ,,Zasloužila si smrt. Za to všechno, co ti udělala! Stejně bych ji jinak zabil sám, stejně jako toho psychologa..." zamumlal.

Menší překvapeně vykulil očka, jestli slyšel správně. ,,To ty jsi zabil pana Kima?"

,,Choval se k tobě hrozně a to ti měl pomoct!" sykl naštvaně a pevněji stiskl jeho pas. ,,Pro tebe bych zabil kohokoli," mluvil z něj alkohol, oba to dobře věděli.

Yoongi však nedokázal pochopit, zda to byly jen výmysly opilého chlapce, nebo myšlenky, které schovával pod svým nevinným úsměv.

,,Ty jsi blázen," zasmál se a opřel svou bradu o jeho hlavu. Nedokázal toho říct víc.

Z nějakého důvodu mu to udělalo radost. Znovu mu dokazoval, že si ho vážil tak moc, aby pro něj zabíjel.

,,Taky jsem chtěl zabít toho psychiatra, ale Jimin mě zastavil..." řekl otráveně.

,,Proč?" vydechl pobaveně nad tím, jak roztomile zněl, když takto nespokojeně mrmlal.

,,Protože ti řekl, že jsi psychopat! A to ty nejsi! Nebo, možná jsi, já nevím, i tak tě mám rád a nikdy bych to neřekl jako urážku! Jimin je taky praštěný a mám ho moc rád, ale on to řekl jen, aby ses cítil špatně!"

Zněl jako malé dítě, co se hádalo o hračku s rodičem.

Yoongi nemohl jinak, než se pobaveně usmát. Jemně mu prohrábl jeho jemné vlásky a pevněji si ho přitáhl k hrudi.

,,Kéž by mi jen řekl, že jsem psychopat..." zašeptal si spíše sám pro sebe.

V tom je však vyrušil Jimin. ,,Pojďte, jdem hrát nikdy jsem!"

°•°•°•°•°•°

Yoongi zkontroloval čas. Téměř dvě ráno.

Všichni už byli pryč. Divil se, že někteří z nich odešli po svých.

Jen on a Hosoek, který seděl vedle něj na okraji postele a pevně se k němu tiskl. Ať řekl cokoli, nechtěl se od něj odloučit a jen opakoval nějaké nesrozumitelné, opilecké řeči o tom, že ho nepustí, aby ho mohl chránit.

Z něj samotného už alkohol vyprchal, taky toho nepil moc. Přeci jen měl stále sešité břicho.

,,Hobi, měl bys jít spát."

,,Nechci," odsekl a zvedl hlavu, aby si mohl znovu prohlédnout jeho jemnou tvářičku. Rukou ho musel pohladit. ,,Jsi hrozně roztomilý," vydechl zasněně.

,,A ty opilý," zahihňal se.

Nemohl si pomoct. Přestože byl opilý, dával mu takovou pozornost, kterou mu nikdo nikdy nedal. Při každém doteku se mu zachvěl dech, nebo příjemně stáhlo břicho. Nedokázal nic z toho popsat.

Hoseok se zadíval do jeho hlubokých očí, přestože ty jeho se už únavou zavíraly. ,,Můžu ti dát pusu? Jsem hrozně unavený, ale tohle bych chtěl udělat..." zamumlal.

Yoongi překvapeně vykulil očka. Přísahal, že jeho srdce vynechalo několik úderů. Přestože to nebylo poprvé, byl opět nervózní.

I tak byla jeho odpověď jasná: ,,Můžeš."

V tu chvíli si ho Hoseok za tvář přitáhl k sobě a něžně spojil jejich rty.

Drželi se pomalejších pohybů a oboum to vyhovovalo.

Yoongi však překvapeně vyjekl, když ho dvě silné ruce chytily za pas a on najednou seděl v jeho klíně.

Stále se však neodtáhl. Místo toho si užíval pachuť alkoholu, co mu předával do úst.

Po chvíli se odtáhl Hoseok a unaveně položil hlavu na jeho rameno. ,,Promiň, jsem moc unavený..."

,,To mě nepřekvapuje," vydechl, zatímco si olíznul rty.

Za pár vteřin už slyšel jen jeho tiché chrupkání, proto mu opatrně slezl z klína a položil ho na měkký polštář. Přikryl ho peřinou a jemně pohladil jeho tvář.

,,Všechno nejlepší a krásné sny."

Byla jsem teď trošku neaktivní, ale věřím, že se zlepším. Hned zítra vám vydám další kapitolu ^^

Vaše anonymní holčena <3