,,A jako další část dnešních novin se budeme věnovat případu, který otřásl celým městem. Zmizení téměř šestnáctileteho chlapce nahlásila jeho škola před třemi dny. Po neúspěšném pokusu kontaktovat rodiče se sociální služba spolu s policií vydala do bytu této rodiny. Byt byl prázdný, ale v dětském pokoji se našel rozbitý mobil chlapce a spousta jeho krve. Začalo pátrání po rodičích a ti byli nalezení v malé vesnici několik desítek kilometrů od města. Oba byli mrtví. Co se stalo s jejich synem se stále neví, ale podle výpovědi sousedů, spolužáků a pracovníků nemocnice mělo docházet k fyzickému týrání a zanedbání dítěte. Jeden pracovník policie prohlásil: Nevíme, jestli je Min Yoongi živý, nebo ne. Krve na místě nebylo tolik, aby to znamenalo smrt, proto počítáme s možností, že se někde potuluje. Únosu nic nesvědčí. Žádáme proto o pomoc všechny občany, aby se na jeho hledání podíleli a —"

V tu chvíli Yoongi televizi vypnul. Neměl sílu poslouchat takové věci. Chtěl poslechnout Hoseoka a na všechno zapomenout, ale ze všech stran se na něj valily vzpomínky z minulosti.

Posadil se na gauč a znovu si prohlédl tento prostorný a moderní byt. Nikdy by ho nenapadlo, že bude bydlet v něčem takovém. Přeci jen byl zvyklý na plesnivé stěny a obyčejnou matraci místo postele. O vlastním bytě si mohl nechat jen zdát.

Ale teď? Žil mezi mladými lidmi, kteří mu rozuměli a bydleli ve vlastních bytech. Měli svůj život a nikdo s nimi nezacházel jako s dětmi, nebo s méněcennými.

Mohl by to být dobrý život, za cenu toho, že bude pokračovat v zabíjení.

Podíval se na černou krabičku před sebou. Byla na ní rudá mašle a jmenovka s krátkým vzkazem.

,,Ne že bych měl na výběr..." povzdechl si, ale nakonec se na jeho tváři vyklubal jemný úsměv. ,,Určitě z ni bude mít radost," chtěl ji vzít do ruky, když v tom někdo zaklepal na dveře.

Musel se sám zvednout a otevřít, protože Hoseok před dvěmi hodinami odešel na nějakou misi. Prý to bylo urgentní, nebo minimálně to řekli Hoseokovi.

Ani nestihl dveře úplně otevřít a Jimin vtrhl dovnitř s celým zbytkem party za zády.

,,Rychle, už je pět minut odtud! Zapalte svíčky!"

°•°•°•°•°

Hoseok vylezl z výtahu a vydal se rovnou k části podlaží, kde byly jejich byty. Opravdu se těším domů.

Cítil ze sebe krev, pot a opravdu toužil po teplé sprše.

Podíval se na čas. Tři odpoledne, stihl to rychleji, než myslel.

Zaklepal na jejich byt chvíli vyčkal. Nikdo mu však neotevíral, proto zazvonil znovu. Nechápavě naklonil hlavu, ale když chtěl zatáhnout za kliku, dveře se samy otevřely.

To v něm vzbudilo dost velké podezření. Pevně chytil svůj nůž a vešel dovnitř. Byla úplná tam, někdo dokonce zatáhl žaluzie.

Cítil jak mu bušilo srdce. Co když se Yoongimu něco stalo?

,,Halo? Yoongi?" houkl, zatímco se snažil nahmatat vypínač. Když ho konečně našel, rozvitil, ale nečekal, že mu v obličeji přistanou barevné konfety.

,,VŠECHNO NEJLEPŠÍ!" vykřikli slavnostně.

Hoseok zmateně otevřel ústa a podíval se na datum na svém mobilu. ,,Já mám dnes..."

,,Ano, máš narozeniny ty idiote," zahihňal se Jimin, který byl důvod, proč měl konfety všude kolem sebe, dokonce i ve vlasech.

Za ním stál Yoongi, který držel velký čokoládový dort se sedmnácti svíčkami. Co ho však ohromilo víc bylo oblečení, které měl na sobě. Volné družiny a růžovo černý svetr. Nebylo to nic formálního, ale k němu to naprosto sedělo. Nepamatoval si však, že by takové oblečení objednávali.

U jeho nohou hopsal Jeongin. Očividně se nemohl dočkat, až se dort nakrájí a on bude moct ochutnat.

,,Tak pojďme dát dort a pořádně to zapít!" vydechl Jin s dvěmi flaškami vína v ruce.

,,Ale já si chtěl dát sprchu..." zakňoural s povzdechem, přestože mu srdíčko skákalo radostí.

,,Jakoby někomu z nás vadil smrad krve," odsekl Taehyung. Sklenice v jeho rukou nasvědčovala, že už si sám posloužil a neměl v plánu zastavovat.

Hoseok věděl, že nemělo cenu se hádat. Půjčil si čisté oblečení a ostatní se vrhli na předávání dárků.

Nová dýka od Jimina, Namjoon ho podaroval novou mikinou, Tae se držel klasiky a věnoval mu nové hodinky a Jin upekl celý koš sušenek. Nejvíce originální byl Jeongin, který mu namaloval přáníčko.

Poslední dárek, který ležel na stole byla černá krabička. Byl na ní nápis
♡ Hoseokie ♡ a podle jeho výpočtů a rukopisu to byl dárek Yoongiho.

Chlapec se také sám prozradil kvůli tomu, že si začal nervózně muchlat prstíky.

Když však uviděl obsah nadšeně zatajil dech. ,,Wow, Yoongi, kde jsi to sehnal?"

Tázaný nejistě semkl rty, naopak Jimin se křenil jako křeček. ,,U našeho starého známého."

,,Aaaah, Yoongi, máme jen dvě hodiny, než se vrátí, musíme všechno nachystat!" vyhrkl Jimin.

,,Takže ta mise byla záminka," zamumlal jsem, zatímco mi pomáhal vybalovat tašky plné věcí.

,,Samozřejmě. Ten idiot určitě úplně zapomněl, že má narozeniny. Až se vrátí, bude tu všechno. Jin má v lednici schovaný dort a jídlo. Tae má bohužel práci, ale ten by nám stejně houby pomohl. Aspoň zabaví Jeongina," vytáhl na stůl konfety, čepičky, nějaké koupené občerstvení a několik ostrých nožů.

Nad nimi jsem pozvedl obočí. ,,Nože?"

Blonďáček s úsměvem přikývl. ,,Je to tradice! Krvavá tradice. Dělá se na každého narozeniny, Jin a ty ji zažijete poprvé. Taky tu mám pistole a budeme střílet do balónků s krví a vodou! Tu krev jsem sbíral od mých narozenin, aby jí bylo dost!" řekl pyšně a všechno vykládal na stůl a kolem něj.

,,To zní... zajímavě," uchechtl jsem se. Budu si dlouho zvykat na to, jak bláznivé to tu je. Nešlo však říct nic špatného. Všichni tu měli na rukou krev a na morální zásady nebylo místo.

,,Jo a mám i něco pro tebe!" vydechl a podal mi tu nejmenší z tašek, kterou přinesl.

Hned jsem zvědavě nakoukl dovnitř. Uviděl pár knížek, nějaké oblečení a kožené pouzdro.

,,Když jsem byl včera nakupovat, viděl jsem pár kousků, které se mi k tobě prostě hodily, tak jsem je vzal! Určitě si je dnes obleč, budeš vypadat skvěle. Ty knihy zase obsahují zdravotnické věci, které tu musíš znát. Jak vytáhnout kulku, správná dávka analgetik, a jak správně mučit člověka tak, abys ho nezabil, ale dostal z něj odpovědi. Jsou tam i mé poznámky a praktické tipy," řekl s úsměvem.

Tak nějak jsem zapomněl, že tu ze mě bude druhý zdravotník.

,,Spolu si to užijeme! Věř mi, moje pitvy... Teda výslechy jsou zábavné!" zahihňal se a pokračoval v další práci.

Já se pousmál odložil tašku bokem. Měl jsem důležitou věc, na kterou už bylo potřeba se zeptat.

,,Co mám dělat, když pro něj nemám dárek? Chci mu něco dát, ale nic nemám."

Blonďák šokovaně vyvalil oči. ,,Ty pro něj nemáš dárek?!"

Zahanbeně jsem sklopil pohled. ,,Nemám kde ho koupit... Ven jít nemůžu a objednat jsem nic nestihl, když jsem se o tom všem dozvěděl včera. I když stejně nemám peníze..."

To už Jimin pochopil na co jsem narážel. Naštěstí vypadal, že dostal nápad.

,,Máš nějakou představu, co bys mu koupil?"

Měl jsem pár nápadů, ale i tak to chtěl krátké zamyšlení. Musí to být něco perfektního, možná víc osobního.

Jimin však ani nepotřeboval mou odpověď a jen se tajemně ušklíbl. ,,Svezeme se o pár pater níž. Mám tam jednoho známého, co mi dluží ledvinu."

Hoseok pomalu přejel prsty po černé střelné zbrani s detailními pozlacenými květinami. Byla krásná a opravdu z ní cítil, že ji vybíral právě Yoongi.

,,Náhrada za tu zbraň, co jsem ti vzal a pak ji nechal u nás ve sklepě..." zamumlal tiše.

,,Je fakt hezká, máš dobré oko!" zasmál se Jin.

,,Díky, je perfektní. Mnohem lepší, než ta předchozí," řekl s úsměvem, načež si chlapce přitáhl do objetí.

Nejdříve byl překvapený, ale do tepla jeho náruče se téměř ihned schoval jako dítě.

Ostatní si vyměnili pobavené pohledy. Nechtěli je rušit v tak hezkou chvíli, ale už se těšili na dort a pití.

Naštěstí se jejich přání vyplnilo a dort se nakrojil. Přestože byl Hoseok přeborník v porcování lidí, dort nedokázal nakrájet na stejné kousky.

Jeongin si přivlastnil ten největší kus, naopak Yoongi ten nejmenší.

Oslava mohla začít.