,,Měj se, Seulgi!" řekl naposledy, než opustil, už prázdnou a uklizenou restauraci.

Venku byla tma, jako v pytli, jen pouliční lampy mu dávaly směr domů.

Těšil se na svou postel. Byl tak unavený, že se bál, že ani domů nedojde. Ani v tu chvíli nemyslel na matku, která na něj čekala doma a určitě byla velmi naštvaná z dnešních události.

Cesta mu trvala tak půl hodiny a stál před tou starou, plesnivou bytovkou. Vyběhl schody nahoru a pomocí klíčů si odemkl.

Odkopl své boty, hodil batoh do rohu a vydal se do obýváku, kde seděla jeho matka spolu s otcem.

,,Ale, náš syn se uráčil přijít domů," uchechtla se a přehodila si nohu přes nohu.

,,Vydělával jsem si peníze, které mi vy berete," odsekl a chtěl jít rovnou do svého pokoje, ale nestihl to.

Otec ho zezadu chytil za krk a dovlek zpět do obýváku, kde s ním praštil o podlahu.

,,Maminka má něco na jejím krásném srdci, tak poslouchej, ty spratku," zasyčel a nezapomněl na surový kopanec do břicha.

Zkřivil tvář bolestí, ale jinak nevydal ani hlásku.

,,Volala jsem panu Kimovi, ohledně tvého dalšího sezení," začala klidně. ,,Bohužel mi bylo řečeno, že byl tvým chováním tak znepokojen, že musel sám vyhledat pomoc psychologa a předal tě do péče psychiatra," řekla, už více naštvaně.

Yoongi jen zakoulil očima, ale otec pevně chytil jeho vlasy. ,,Nebud drzý! Řekl o tobě, že jsi násilný psychopat s velmi bujnou fantazii a se sklony k sebepoškozování. Prý už se tvůj stav nedá zachránit, až tak nemožný a zbytečný jsi!" přišlápl jeho obličej ke špinavé podlaze a na nějaké bolestivě nářky vůbec nebral ohled.

,,Taková ostuda. Nemluvě o tom, co jsi dnes předvedl u ředitele. Proč se vlastně učíš na zdravotníka, když lidem jen ubližuješ?" pokračovala. ,,Mám po krk tvého chování a utíkání z domu," s těmito slovy se podívala na svého manžela a pokynutím ruky mu dala znamená.

Yoongi nechápavě zvedl pohled, ale kvůli pozici, ve které byl, nic neviděl. Až do chvíle, než ucítil, že mu bylo něco připnuto na krk. Bylo to studené, určitě z kovu.

Než však stihl cokoli říct, nebo udělat, celým jeho tělem projela příšerná bolest. Začínala na krku, ale proudila až do konečků jeho prstů. Bylo to tak silné, že neudržel pár slz.

Po pár vteřinách to ustalo a on si spojil dvě a dvě dohromady. ,,T-to snad..."

,,Ano, to ano. Co jiného než psí obojek pro někoho tak prašivého a zbytečného,  jako jsi ty."

,,Vypadni do svého pokoje a nechci tě dneska vůbec vidět."

Neměl energii ani an slovní obranu. Posbíral své polámane tělo ze země a odešel do svého pokoje.

Jen zavřel dveře a svalil se na svou postel. Přitáhl si nohy k tělu a dal po tak dlouhém dni prostor slzám.

Rukama nahmatal ten psí obojek a pokusil se ho sundat, ale když zatáhl trošku silněji, dostal velmi bolestivý šok.

,,Kurva..." vydechl mezi slzami.

°•°•°•°•°
,,Konečně mám novou simku!" vyhrkl Hoseok nadšeně a posadil se na pohodlný gauč v jejich společenské místnosti.

Tae mu moc pozornosti nevěnoval, ale poslouchal. Jako vždy se soustředil na svůj počítač. ,,Takže konečně napíšeš tomu klukovi?"

,,To si piš, už je to několik dní. Pokud na mě zapomněl, budu smutný," odvětil pobaveně a vytáhl z kapsy onen papírek, kde bylo chlapcovo číslo.

,,Hobi, promysli to," přerušil ho Namjoon.

Zmateně zvedl hlavu. ,,Proč to říkáš? Vím, co dělám!"

,,O to nejde. Nejsi žádný normální puberťák! Místo střední školy trenuješ zabíjení, plníš mise, ale hlavně jsi část mafie. Bylo by to pro vás oba nebezpečné a ten kluk by to ani nemusel pochopit. Blázni, co se smířit s tím, že jejich partner, nebo kamarád je vrah jsou jen ve filmech. Nakonec to jen ublíží vám oběma," dodal.

,,Nikdo neřekl, že s ním hned něco budu mít," opáčil.

Nešlo mu o nic vážného. Potkal zajímavého kluka a chtěl ho poznat. Nikdo se mu nemohl divit. Byl to mladý kluk, zavřený ve velké výškové budově a téměř nemohl ven. Ne že by mu chyběli přátelé, když tu měl také ostatní.

Někdy mu prostě chybělo normální dospívání. Chodit do školy, dělat si nové přátele, zamilovat se, chodit na párty a hrát fotbal na čerstvě upraveném trávníku.

Tohle chtěl. Věděl, že to nebylo možné, ale přítomnost Yoongiho v něm probudilo něco, co chtělo ven.

Uložil si jeho kontakt a hned odeslal první zprávu.

Yoongi 🧸

Ahoj, Yongiii!

Umm, pardon?

To jsem já, Hoseok :)
Potkali jsme se minulý týden v restauraci, kde pracuješ

Oh, to jsi ty
Úplně jsem zapomněl, že jsem ti dal moje číslo
Dokonce jsem myslel, že už nenapíšeš...

No, já měl problémy s mobilem...
Každopádně jak se máš? Co teď děláš?

Mám školu, Copak ty ne?

Ummm, my máme dneska volno, opravují vodovodní systém

Tak to závidím, já mám teď psychologii, děsná nuda

Kde že to studuješ?

Zdravka, co ty?

Um, vojenskou

Takovou školu tu máme?

Máme, každopádně, nechtěl bys jít někdy ven?

Ven? Jako kam a kdy?

Kamkoli a kdykoli ;)

Tak zítra mám zase směnu v restauraci. Vadil by ti takový noční venek?

To zní dobře! V kolik končíš?

V osm

Super, budu se těšit :))

Yoongi schoval mobil do kapsy a položil si hlavu na lavici. Nechtěl, aby kdokoli viděl jeho úsměv.

Poslední týden byl utrpení, připadal si jako ve vězení. Kvůli nové hračce na jeho krku si musel koupit rolák. Kdyby to kdokoli viděl, byl by jen terčem posměchu.

Hned po škole musel domů, matka sledovala každý jeho krok. Jediná chvíle kdy mohl ven byla směna v restauraci. Jeho matka přeci potřebovala peníze.

Na druhou stranu přišel na to, jak ta věc fungovala. Obojek se dal ovládat ovladačem, co nosila matka. Ten však fungoval jen na vzdálenost dvou sta metrů. Mohli sledovat jeho polohu, ale nic jiného nezmohli. Bohužel, když by se sám pokusil obojek sundat, dostal šok automaticky.

Jako by byl jen nějaký prašivý pes.

Proto mu Hoseok zlepšil náladu. Myslel, že na něj zapomněl, když se tak dlouho neozval.

Opravdu se těšil, taky už to byla doba, co byl naposledy s někým venku.

Sledovací zařízení na jeho krku mohl být problém, ale věděl, že zítra pořádali rodiče nějakou přátelskou sešlost. Určitě budou pít a na syna si ani nevzpomenou. Bude venku jak dlouho bude chtít a pak se jen proplíží dovnitř.

,,Pane Min, koukejte dávat pozor!"

°•°•°•°•°•

,,Hobi, dávej na sebe pozor a posílej nám hodně fotek!"

,,Neboj, mami, budu," usmál jsem se a naposledy ji obejmul. 

Táta mi podal pytlík se svačinkou a já si ho schoval do tašky.

,,Budeš nám chybět," řekl s úsměvem.

,,No tak, jsou to jen dva dny, ve středu po obědě budu doma," začervenal jsem se ze vší té pozornosti a popadl svou sportovní tašku plnou věcí. ,,Půjdu."

,,Měj se, zlato."

,,Pozdravuj spolužáky."

Hoseok otevřel oči a zadíval se do bílého stropu jeho ložnice. S povzdechem si promnul ospalé oči, čímž také utřel zbylé slzy.

,,Bylo mi teprve jedenáct," povzdechl si a šel se převléct. Poté se vrhnul do kuchyně pro nějakou snídani. Nechtělo se mu vařit a míchaná vajíčka jsou vždycky ta nejlepší možnost

Nestihl ani dojíst a už slyšel zvonek. S povzdevhem si trošku upravil vlasy a běžel ke dveřím. Byl tam očekávaný host, Namjoon.

,,Připravený na misi?"

Prohlédl si jeho outfit. Černé oblečení, jako nějaký zloděj.

,,Vezmu si věci a jdu."

°•°•°•°•°

Po posledním výstřelu zavládlo ticho. Dusivé ticho, nasáklé krví.

Namjoon vytáhl z jednoho těla svůj nůž a utřel krev do svých kalhot. ,,Těším se, až nás tu bude víc a já budu moct jen hackovat a plánovat," zamumlal, přičemž si upravil masku, co zakrývala jeho tvář.

Ne že by byl líný, nebo nechtěl pomáhat, ale kvůli jeho nepozornosti mu více vyhovovala práce za počítačem. Když mohl sledovat kamerový systém a kontroloval zda bylo vše v pořádku, především jeho přátelé. To byl pro něj ideální stav.

Bohužel, jejich dorostenecká jednotka čítala čtyři členy, z toho dva hackery a jednoho medika.

Hoseok byl sice talentovaný, ale nemohl vše dělat sám, proto se, jako pomyslný vůdce, rozhodl vypomáhat.

,,To aby nám našli ještě aspoň dva schopné lidi," zasmál se černovlásek a přešel ke kancelářskému stolu. Prohlédl všechny šuplíky, dokud nevytáhl spis ve fialové složce a malý flash disk.

Vítězně se pousmál a nechal malý strojek sklouznout do své kapsy. ,,A málem bych zapomněl, večer mě nehledejte, budu venku."

,,C-cože? S kým budeš?"

,,Měli bychom rychle ven, určitě poslali posily."