Yoongi se zastavil u zadního vchodu do restaurace a vytáhl krabičku cigaret. Vytáhl jednu  a zapálil ji. Ani nepotáhl a položil karcinogenní prostředek na zem, aby vzduch nasákl puchem z cigarety.

Když zaslechl kroky zevnitř, cigaretu zašlápnul. Dveře se otevřely a on teprve v tu chvíli schoval krabičku do kapes.

Seulgi ji viděla a vyčítavě zkřížila ruce na prsou. Přesně, jak očekával.

,,Yoongi, potřebuju, aby někdo roznášel jídlo!"

,,Promiň, už jdu."

°•°•°•°

,,Byl jsi venku nějak dlouho, stalo se něco?" zeptal Namjoon.

,,Očividně to nebylo tak dlouho, když tu pořád nemáme jídlo," zamumlal. Doufal, že se vrátí a pustí se do jídla, ale jediné, co dorazilo, byl jeho čaj.

,,Byla tu ta slečna od baru a omluvila se, že kuchyň nestíhá," řekl Jimin, který upíjel ze své horké čokolády.

Jen si povzdechl, když v tom si všiml zvláštní barvy jeho čaje. Přičichnul si a znechuceně nakrčil nos.

,,To není čaj, ale černá káva. Jdu si pro svůj čaj."

Neměl rád černou kávu. Bylo to hořké a bolel ho z toho žaludek. Kdyby mu místo černé kávy donesli cokoli jiného, překousnout by to. Ale černou kávu ne.

Vzal hrnek s vařící tekutinou a chtěl jít k baru, poprosit o výměnu, jenže nečekal, že se s někým srazí.

Byl to onen černovlásek z obsluhy. Náraz způsobil, že jídlo, které chlapec nesl, skončilo jak na jeho uniformě, tak na Hoseokově bundě.

Jakoby to nebylo málo, vařící káva se vylila přímo na jeho ruce.

Zvuk tříštícího se nádobí upoutal pozornost celé restaurace. Jediné co ho však v tu chvíli zajímalo, byl chlapec z před ním.

Držel si popálené zápěstí, zatímco zoufale koukal na všechnu tu spoušť.

,,Bože můj, omlouvám se, není vám nic?" vyhrkl Hoseok.

,,T-to nic..." řekl tiše. Chtěl křičet. Bolestí, kterou mu způsobila horká tekutina, ale hlavně z všeho chaosu kolem. Kuchyně nestíhala, jídlo pro celý stůl leželo na dříve čisté podlaze a ještě poškodil zákazníka.

,,Yoongi! Co se stalo?!" vykřikla Seulgi vyděšeně.

Než stihl odpovědět, Hoseok se chopil slova. ,,On za nic nemůže, je to moje chyba," přiznal se. Přestože ho neznal, nechtěl, aby měl problém.

,,Ne, můžu za to já, měl jsem dávat pozor," povzdechl si a podíval se na svou popálenou ruku. Úžasné, tohle se vždycky musí stát jen mě. ,,Hned to úklidím, Seulgi, omlouvám se za nepořádek. A vám za zničenou bundu," řekl směrem k Hoseokovi.

Dívka si povzdechla a prohlédla si jeho zranění. ,,Teď to nech být a jdi si pro lékárničku. Já mezitím uklidím tohle," řekla a podívala se na zákazníka. ,,Za škodu se omlouváme a jídlo vám hned doneseme."

,,Ne, omluva je na mojí straně, vrazil jsem do něj. Můžu vám s něčím pomoct?" naléhal dál.

,,Páni... o co se to snaží?" zašeptal Jimin.

,,Nevím, že by se opravdu zakoukal?" přidal se Tae do tiché konverzace.

Namjoon jen mykl rameny. ,,Možná. I když je vrah, je to mladý nadržený kluk co má city a-"

,,Zakřič to na celou restauraci..." přecedil blonďák skrz zuby a dál se zájmem sledoval všechno to drama.

,,Můžu vám třeba pomoct s tou popáleninou, mám několik kurzů první pomoci!"

,,Kecá," zašeptal Jimin pobaveně.

Menší si ho trošku zmateně prohlédl. Ten kluk byl divný, ale zároveň na něm něco bylo.

,,Děkuji, ale nepotřebuju pomoct, t-"

,,Yoongi, jsi pravák. Nevím jak si chceš jakkoli ošetřit ránu na pravé ruce," zasmála se. ,,Jste moc hodný a ušetříte mi práci. Lékárnička je vzadu, Yoongi vás tam dovede."

,,Seulgi, co to do tebe vjelo?!" zašeptal Yoongi zmateně.

,,Moc rád pomůžu," usmál se Hoseok.

,,Jen běž, nebo tě nechám uklidit tenhle nepořádek!"

Za chvíli už byli v šatně pro zaměstnance a Hoseok se hrabal v lékárničce.

Pravda byla taková, že vůbec nevěděl co dělat, ani co říkat. Sakra, měl jsem na Jiminových přednáškách dávat pozor.

Yoongi jen tiše seděl na židli a prohlížel si tohoto zajímavého zákazníka.

Zblízka je ještě hezčí... počkat co?

,,Znovu se omlouvám, měl jsem dávat pozor," přerušil Hoseok to velmi trapné ticho.

,,Už se neomlouvejte, je to jen popálenina." Oproti tomu, co dělá moje matka, je to nic...

,,Popáleniny nejsou zábava, musí se ošetřit," zamumlal o něco vážněji a vytáhl chladivý sprej. Jedinou věc, kterou byl schopný mezi všemi přípravky rozeznat.

,,Opravdu to můžu udělat sám. Studuju zdravotní školu, takž-"

,,Ne, jen mi tu ruku ukažte."

Menší zvedl hlavu a na několik dlouhých vteřin se setkali pohledem. Ani jeden z nich si neuvědomoval, jak rychle plynul čas.

Koukali do očí toho druhého, jakoby nebyli vůbec cizí.

,,Máte krásné oči..." Hoseok vůbec nevěděl co řekl, ani proč to řekl. Jen tak to vypadlo z jeho úst.

V tu chvíli se Yoongi probral z transu. ,,M-myslíte?"

To už se i druhý začal soustředit. Uvědomil si co řekl a zrudnul, jako rajče. ,,N-no, já... jsem Hoseok. Co kdybychom si přestali vykat? Řekl bych, že jsme stejně stáří," vydechl nejistě.

Menší se nejistě pousmál. ,,Já jsem Yoongi."

,,Těší mě, Yoongi," řekl, zatímco si v hlavě stále přehrával jeho jemný úsměv. Tak čistý a nevinný. Možná až podezřele. ,,Teď mi ukaž ruku."

Přikývl a vyhrnul si rukáv. Sám byl trošku překvapený, popálenina vypadala hůř, než čekal. Víc ho však vyděsily řezné rány, na jeho zápěstí a předloktí. Zapomněl, že půjdou vidět. Hned chtěl rukáv dát dolů, ale Hoseok chytil jeho druhou ruku.

Rány viděl, ale nic na ně neřekl. Viděl je několikrát, na různých lidech. Dokonce i na svých vlastních rukou.

,,Samo se to neošetří," usmál se a začal na popáleninu nanášet chladivý sprej.

Yoongi nejistě polkl. Vždycky byl nervózní, když mu někdo prohlížel ruce. Vždycky to bylo použito proti němu.

,,Kolik ti je? Pracuješ vůbec legálně?" zeptal se, aby odvedl jeho pozornost.

,,Prosím?" opáčil pobaveně. ,,Patnáct mi už bylo, jasně, že pracuju legálně!"

Obvázal mu celou ruku od předloktí po zápěstí, aby zakryl i řezné rány. Pracoval jemně a nepřehlédl ani nezdravě malý obvod jeho ruky.

,,Díky..." zamumlal čenrovlásek.

,,Nemáš zač," usmál se.

Následovalo trapné ticho. První, kdo ho přoťal, byl Yoongi.

,,Musím jít pracovat. Měl bych ti donést jídlo, které jsi pořád nedostal," řekl a šel ke skříňce, odkud vytáhl čistou zástěru.

Hoseok úplně zapomněl na jeho přátelé, co čekali u stolu. Jak málo stačilo k tak velkému rozptýlení.

,,T-to by bylo fajn, mám hlad," řekl nejistě a chvíli ho jen zezadu pozoroval. ,,Nedal bys mi svoje číslo?" vydechl.

Překvapeně se otočil, ale nakonec jen pobaveně naklonil hlavu. ,,Musím se vrátit. Ty by sis měl umýt bundu, máš na ni kari."

Nestihl ani nic namítnout a černovlásek odešel. Jen si povzdechl a hodil bundu do koše, co byl v rohu místnosti. Stejně bych to nevypral.

Vrátil se ke stolu, kde už na něj ostatní čekali.

,,Co to jako bylo?!"

,,Co jste tam dělali tak dlouho?"

,,Doufám, že mu bylo patnáct."

,,Joonnie, no tak," vydechl znepokojeně a posadil se na židli, ,,jen jsem mu pomohl, když se kvůli mě popálil."

,,Jasně, jasně," zahihňal se Jimin a podíval se k baru, kde už běhal onen čenrovlásek a obsluhoval skupinu mužů u baru.

,,Jo, málem bych zapomněl. Viděl jsem vraždu," řekl tiše.

,,Cože jsi?!" vykřikli ostatní.

Nečekal, že vyvolá u jejich stolu takový povyk. Naštěstí se objevila záchrana.

,,Nesu vaše jídlo, omlouvám se znovu za komplikace a zpoždění," řekl Yoongi s profesionálním úsměvem a položil na stůl jejich dlouho očekávaná jídla.

,,Děkujeme," zakřenil se Jimin.

Namjoon si vzal své hůlky. ,,Nic se nestalo, vaše vina to rozhodně nebyla."

Yoongi si upravil zástěru. ,,Děkuji, přeji dobrou chuť," odpověděl a odběhl hned pryč, věnovat se ostatním hostům.

Hoseok vypustil dech, který ani nevěděl, že držel v sobě. Co se to se mnou děje? Vidím ho poprvé v životě!

,,Ty jsi se snad zakoukal," vydechl nevěřícně Jimin.

,,To-to je blbost..." vydechl a zadíval se do svého jídla.

,,A co ta vražda?" ozval se Taehyung zpoza svého počítače. Řekl to samozřejmě tiše, aby se jejich konverzace nedostala k jiným stolům.

Černovlásen na to málem zapomněl. Opravdu s ním bylo něco špatně, když něco tak důležitého přešel jen kvůli přítomnosti jiného kluka, které právě poznal.

,,Umm, byl jsem se projít a uslyšel jsem nějaké zvuky z vedlejší ulice. Šel jsem blíž a uviděl jsem, jak někdo, nejspíš to byl nějaký mladý kluk, zabil jiného muže. Pot-" v tu chvíli se uprostřed svého příběhu zarazil. Všiml si totiž malého přiloženého papírku, který měl pro svým talířem.

Jak se tam dostal, když si ho vůbec nevšiml?

Vzal ho a podíval se, co na něm bylo. Uviděl telefonní číslo.

Zmateně zamrkal, když v tom si vzpomněl na Yoongiho. Jedině on mohl dát papírek pod jeho talíř.

,,Už je o tom článek," přerušil Taehyung jeho myšlenky. Zároveň si vysloužil pozornost celého stolu.

,,Dispatch píše, cituji. Tajemný střelec v ulicích hlavního města. Nikdo ho nikdy neviděl, ale připisuje se mu už minimálně deset obětí, včetně podnikatele bla, bla, bla, který se stal obětí ani ne před půl hodinou. Policie vše vyšetřuje, spolu s podivným mladým chlapcem, který mrtvolu nahlásil jako první. Mohl být svědek? Zná onoho tajemného střelce, nebo je to dokonce on sám?"

,,Ty jsi zavolal polici?! Přeskočilo ti?" zašeptal Namjoon vyčítavě.

Hoseok jen mykl rameny. ,,Možná."

,,Co když budou sledovat tvé telefonní číslo?!"

,,Vyhodil jsem simku, klid. Taky mi to připomnělo, že si musím koupit novou, tak mi nevolejte, protože se nedovoláte."

Datum: 21.2. 2k23
Počet slov: 1523