Hoseok se s unaveným povzdechem podíval na svůj mobil. Byly čtyři ráno a on seděl ve tmavém, plesnivém sklepě. Únava ho opravdu táhla k zemi, ale nechtěl si dovolit ulehnout ke spánku.

Sklouzl pohledem na malého černovláska, který mu ležel na klíně a mazlil se k jeho ruce. Těžko říct, jestli si uvědomoval, co dělal.

Asi před třemi hodinami ho poslal spát, ale jelikož Yoongi ležel na jediné nafukovací matraci, neměl kde.

Chtěl si lehnout vedle něj, protože mu chtěl být blíž. To však Hoseok zakázal se slovy, aby se od něj nenakazil. Dal mu místo toho svou mikinu, aby v noci neumrznul, ale nečekal, že se mu chlapec schoulí v klíně. Ne že by mu to vadilo, byl jen zaskočený.

,,Už vidím, proč tě nenechal na ulici," zamumlal tiše a podíval se na Yoongiho.

Rudá barva z jeho tváří se z velké části vytratila, což znamenalo, že prášky zabraly.

Jiminnie, já tě miluju. Seženu ti novou pitevní sadu, přísahám!

Nevěděl, jak se tohle celé vyvine. Měl spoustu otázek. Čím déle ho znal, tím méně si byl jistý, co se s ním vlastně dělo.

V jednom měl však jasno. Pokud byl opravdu ten vrah, který si odnesl jeho zbraň, Moobin Yoongiho znal.

Moobin se určitě snažil ho vzít k nim. Pamatoval si, co Yoongi řekl, když mu navrhl, aby s ním utekl z domu.

,,Nemůžu odejít. Mám něco důležitého, co tu nemůžu nechat, i kdyby mi to zajistilo lepší život."

,,A-ale Yoongi —"

,,Já vím, jsi moc hodný, Hobi, ale já si na to zvykl. Navíc nejsi první, kdo mi něco takového nabízí."

Nebyl o tom pochyb. Moobin mu podal stejnou nabídku a on odmítl.

Teď věděl proč. Měl svého malého svěřence, bez kterého by nemohl odejít. Pokud měl však podobnou minulost, nemohli by se k ním přidat společně? Moc dobře věděl, Moobin by bral každého malého rekruta.

Musím si s ním potom promluvit...

,,Hobi?"

Překvapeně sklonil hlavu. Ani si nevšiml, že se Jeongin probudil.

,,Jdi ještě spát, jsou teprve čtyři ráno," řekl.

Menší zavrtěl hlavu a s unaveným protažením se posadil. ,,Měl jsem sen a na něco jsem si vzpomněl," zamumlal téměř v polospánku.

Hoseok pobaveně pozvedl obočí. ,,Nepočká to do rána? Měl by ses vyspat, jsi ve vývinu."

,,Ty jsi blíž k důchodu, taky bys měl spát," odsekl.

Překvapeně zalapal po dechu a dloubnul ho do paže. ,,Ty jsi drzý, ještě mi není ani sedmnáct!"

,,Jenom? Myslel jsem, že jsi starší," přiznal naraženě.

,,Tak řekni, na co sis vzpomněl," povzdechl si pobaveně.

Jeongin zakýval hlavou. ,,Když tady byl ten chlap, asi jeho otec, tak vytáhl nějakou malou krabičku. Možná ovladač. Zmáčkl nějaké tlačítko a Yoongi vykřikl bolestí. Rukama se chytil za krk a úplně se třepal. Bál jsem se, chtěl jsem mu pomoct, ale ten muž vypadal hrozně děsivě. Teprve až schoval ten ovladač to přestalo..."

Hoseok zmateně naklonil hlavu. Vůbec nechápal, o čem to mluvil, ale zneklidnilo ho to.

,,Prostě mu na dálku nějak ubližoval! Bojím se, že to může udělat kdykoli, ale nevím, jak je to možné!" vydechl starostlivě.

Vyšší nejistě semkl rty a podíval se na Yoongiho. ,,Chytal se za krk, to jsi říkal, že?" zamumlal, když se zastavil pohledem na roláku, který zakrýval jeho krk. Nosil ho pořád, ani si ho nepamatoval bez něj.

Skrýval něco?

Zvedl se ze svého místa a klekl si vedle něj. Krátce zaváhal, ale nakonec opatrně shrnul jeho rolák. Uviděl tenký, šedý obojek, který se dával psům. Neprehlédl ani zarudlou kůži pod ním.

Přísahal, že cítil, jak mu zlosti tepala krev v žilách. Obojek. Dali mu obojek, jak nějakému prašivému psovi.

V tu chcili však někdo chytil jeho zápěstí. Myslel, že to byl Jeongin, ale uvědomil si, že to byl Yoongi.

Jeho oči byly otevřené a díval se přímo na něj. V jeho výraze viděl čisté zoufalství. Věděl, co právě objevil, ale nedokázal nejít žádnou výmluvu.

,,Yoongi, proč?" vydechl.

Černovlásek unaveně odvrátil pohled. ,,Ne před ním," zašeptal.

Hoseok se otočil na Jeongina, který klečel za ním. Dostatečně daleko, aby ten obojek nezahlédl. Zatnul tedy zuby a schoval ho zpět pod rolák. ,,Jak se cítíš? Nemáš hlad? Žízeň?"

Pomalu se posadil a promnul své unavené oči. ,,Bolí mě hlava..."

,,Mám tu nějaké prášky, ale musíš se předtím najíst. Na lačno by tě z nich bolel žaludek," řekl a natáhl se pro svou tašku. Vytáhl energetickou tyčinku, kterou donesl, ale stačilo mu jí ukázat, aby viděl ten odpor v jeho očích.

,,Nezkoušej odporovat. Musíš se najíst."

,,Yoongi, já se tak bál!" zavzlykal Jeongin, který mu skočil kolem krku. Doteď seděl vedle a snažil se kontrolovat, ale neudržel se.

Černovlásek překvapeně zatajil dech, ale obejmul ho nazpět. ,,Ty jsi mu zavolal?" zeptal se a on přikývl.

,,Nevěděl jsem co dělat! Tvoje horečka nešla dolů!"

S pobaveným povzdechem ho pohladil po vlasech a zvedl pohled k brunetovi. ,,Díky. Nepamatuju si vůbec nic, ale očividně jsi mi pomohl."

,,Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál. Celý den jsi neodpovídal a když Jeongin zvedl tvůj mobil, myslel jsem, že tě někdo zabil, nebo něco!" vydechl, aby trošku odlehčit atmosféru.

,,Trošku se to vyhrotilo no..." zamumlal trošku sklesle.

Hoseok mu položil ruku na rameno. ,,Chceš si o tom promluvit?"

On nejistě semkl rty. Nebyl si jistý, zda by to zvládl, navíc, když tu byl Jeongin. ,,Chtěl bych ještě spát..."

Vyšší si jen povzdechl. ,,Dobře, ale sněz aspoň tuhle tyčinku. Tvoje tělo potřebuje energii."

°•°•°•°•°

,,Zlato, ty kalhoty ti moc sluší! Nedivím se, že mu málem vypadly oči!" vydechl Jimin, když si prohlížel upnuté kalhoty, které měl Jin na sobě. Perfektně mu tvarovaly stehna a kompletně celý spodek těla.

,,Objednal jsem je celkem náhodou a nebyl jsem si jima jistý," zatetelil se a posadil se vedle něj. ,,Co tu děláte tentokrát?"

,,Třídím seznam těch prodaných děti na ty, co možná najdeme a ty, co zmizely beze stop," zamumlal Tae tiše od svého počítače.

Jimin starostlivě semkl rty, ale nic neřekl. Taehyung byl paličatý a mluvit na něj bylo, jako mluvit do zdi. U normálních záležitostí si na to zvykl, ale věděl, že tohle ovlivňovalo jeho psychiku opravdu hodně.

,,Jaky je poměr?" zeptal se.

,,Pět ku dvaceti..."

Brunet zoufale semkl rty, nic jiného neřekl a dál se soustředil na svou práci.

,,Tohle je hrozné, přece s tím musí jít dělat něco víc!" namítl Jin, ale Jimin mu položil ruku na rameno a hlavou mu naznačil, aby nic dál neříkal.

,,Nedá. Ty děti zachrání jen zázrak. Tak, jako mě," řekl tiše.

Vyšší zmateně zatajil dech, když v tom se rozrazily dveře. Byl to Namjoon.

,,Kde je sakra Hobi?! Moobin ho od včerejška shání a začíná být naštvaný!" podíval se rovnou na blonďáčka. ,,Kde je?"

Ten dotčeně našpulil rty. ,,Proč se ptáš mě?"

,,Ty vždycky víš co s ním je. Vyklop to."

Chvíli ještě zapíral, přestože to moc nemělo cenu. ,,I když ti to řeknu, tak se nevrátí. Ani nejdůležitější mise by ho nedonutila," byl si tím jistý. Nic by ho nedonutilo odejít od Yoongiho, který podle všeho s nějakou špatnou chřipkou ležel ve sklepě. Neopustí ho, dokud si nebude jistý, že je v pořádku.

Namjoon nejistě nakrčil nos. ,,Co tím sakra myslíš, kde je?"

,,S Yoongim," řekl jednoduše.

,,Neříkejte mi, že jsou někde u něj a
mr—"

,,Ne, on se dostal do problémů. Nevím, jestli ti to chci vysvětlit z nějaké úcty, k němu, ale věř mi, že teď není nic, co ho donutí se sem vrátit," odpověděl trošku otrávený z jeho přístupu.

Namjoon si zoufale promnul kořen nosu. ,,Ten kluk... Co mám jako říct Moobinovi? Dejme tomu, že to chápu, ale on nebude. Jestli po něm něco chce, bude akorát naštvaný na nás všechny."

,,Vymysli výmluvu."

,,Já?!"

,,Ano."

Ani nevím proč, ale mám chuť se pobavit o mentálním zdraví, protože to spousta lidí úplně opomíjí.

V poslední době nemám příběh, kde bych nepoukazovala na minimálně jeden problém týkající se mentálního zdraví a nevím, jestli si tím něco kompenzuju, ale beru to, jako vyjádření některých mých pocitů.

Je důležité se se svými emocemi svěřovat a pokud není možnost o tom někomu říct, umění je skvělá možnost. Psaní, malování, zpěv, psaní textů, ale i tanec.

Chtěla bych tak nějak apelovat na všechny, kteří tu čtou mé emocionální výlevy, aby se chvíli soustředili i sami na sebe a dali prostor sobě.

Nemusíte veřejně, ale vyjádřete své pocity, své názory, nebo postoje. Je to potřeba a je to úleva. Dusit vše v sobě není správně.

Take a good care of yourself and stay safe <3

Vaše anonymní holčena ^^