Taehyung otočil na další stranu složky, kterou Hoseok přinesl. Dostal za úkol všechno projít, aby zjistil přibližnou lokaci těchto dětí. Neměl šanci se dostat ke všem, ale některé takové nelegální transakce byly na zabezpečených webech zdokumentované.

Zkráceně, Moobin chtěl nové rekruty na rozšíření jejich týmu a tohle byl zlatý důl.

,,Stejně to musím dělat já..." povzdechl si, když očima projel další dokument.

Vykoukla na něj fotka tak desetiletého chlapce s havraními vlasy. Přestože měl bledou a pohublou tvář, jeho tvář připomínala malého králíčka. Roztomilého, nevinného králíčka, který však ztratil víru v pokojný a láskyplný život, který si zasloužil.

,,Jeon Jungkook... kde jsi skončil?" zamumlal si sám pro sebe a zadal jeho jméno do vyhledávání, stejně tak oskenoval tvář.

,,Před čtyřmi lety tě prodali anonymnímu soukromníkovi..." posmutněl nad každým dítětem, které zmizelo beze stop. Podíval se na jeho osobní informace.

,,Pokud žiješ, jsi stejně starý, jako já," zamumlal a ze zvědavosti zadal jeho jméno do policejní databáze, do které se už před pár měsíci dostal. Byla zastaralá, ale pro tyto případy se hodila.

,,Ve městě Busan se pohřešuje žák první třídy. Popis, bla, bla, bla. Zmizení ohlásila třídní učitelka po několikadenní absenci. Rodiče se však dohledat nepodařilo, podle různých zdrojů opustili zemi po prvním výslechu u policie. Proč zmizení syna nehlásili a odletěli prvním letadlem pryč, se neví," přečetl první odstavec článku.

Bylo to smutné. Dítě zmizelo a rodiče také. Ani se nesnažili nahlásit jeho zmizení. Znal takové případy, proto si v hlavě vymyslel jednoduchý scénář.

Rodiče se zadlužili špatným lidem, proto souhlasili s prodejem svého syna. Chtěli to přejít, ale zapomněli, že neomluvili syna ze školy a učitelka nahlásila jeho absenci. Když je policie vyslechla, protože celá situace byla podivná, zpanikařili a zmizeli ze země. Výsledkem byl zničeny život jejich malého dítěte, který putoval po nelegálních trzích s bílým masem. Ačkoli to bylo smutné, malé děti měly nejvyšší kupní cenu a bohatí pedofilové dali za takové možnosti spoustu peněz.

Moc dobře věděl, jak to fungovalo. Při vzpomínkách se mu obrátil žaludek vzhůru nohama.

Zavřel složku a s hlubokým nádechem se postavil ze židle. Potřeboval se na chvíli projít a protáhnout. Prošel se kolem gauče k oknu a podíval se dolů.

Měl jsem štěstí. Tenhle Jungkook ne...

,,Tae?"

Brunet se překvapeně otočil a setkal se se starostlivým pohledem Jimina.

,,Je všechno v pořádku?" zeptal se, ale on se jen otočil zpět k oknu.

Jimin nechápavě semkl rty, ale když se podíval na složku na jeho stole, došlo mu, co se stalo.

Šel k němu a po krátkém zaváhání, kdy společně koukali na město z velké výšky, mu položil ruku na rameno. ,,Moobin si tu práci mohl udělat sám, měl js—"

,,Je to moje práce. Hledat informace. Já jen..." na chvíli se odmlčel a prsty se dotknul čistého skla. ,,Občas nad tím moc přemýšlím."

,,Našel jsi někoho, kdo měl podobný příběh, jako ty, že ano?" vydechl s úsměvem.

On mlčky přikývl.

,,Máš prostě čisté srdce, i když to sám popíráš," zahihňal se a přestože se druhý trošku bránil, přitáhl si ho do pevného objetí. ,,Všichni jsme si něčím prošli a každý se s tím vyrovnává jinak. Hobi vraždí lidi, já se hrabu v lidských tělech a ty se zahlcuješ prací. Měl by sis odpočinout, nebo tě to položí. Taky ti neustále opakuju, abys neodhazoval svoje emoce."

Tae jen semkl rty a opřel si bradu o jeho rameno. ,,Víš, že nedokážu mluvit o ničem, co cítím... Vždycky si vzpomenu j-jak..." znovu se přerušil, protože věděl, že kdyby pokračoval, jeho hlas by se zlomil. Stejně tak jeho monotónní maska.

,,Já brečím pořád, proč bys nemohl ty?" zeptal se, zatímco mu na zádech obkresloval kolečka.

,,Protože já brečet nesmím..." zašeptal téměř neslyšně.

Jimin starostlivě naklonil hlavu. ,,On už tu není, Taehyungie. Zabil jsi ho, pamatuješ?"

Opět zavládlo ticho. Brunet ho obejmul nazpět a více zabořil hlavu do jeho ramene. Jimin v tu chvíli věděl, že to ztratil.

,,Já ho za-zabil, ale pořád mě pro-pronásleduje ve snech a-a křičí na mě..." vydechl mezi prvními slzami.

,,Proč jsi mi to neřekl dřív? Pomohl bych ti!" odvětil Jimin zmateně, přestože věděl moc dobře, co mu odpoví.

,,Nechtěl jsem tě v noci budit..."

Jen na jeho tónu hlasu bylo slyšet, jak dlouho v sobě všechno držel. Tento rozhovor a náhlý nával vzpomínek byl jen poslední kapka do už tak přeplněného pohárku.

Odtáhl se z objetí a utřel mu slzy z tváře. Přestože věděl, že se to nehodilo, neudržel se a jednu jeho slanou slzu si olízl z prstu. Byla to jedna z jeho atipických zvyklostí.

Vždy, když před ním někdo vzlykal, ochutnal jeho slzu. Měl potom pocit, jakoby spolu sdíleli části zármutku.

Nebo byl jen blázen, těžko říct.

,,Zapomeň na tuhle myšlenku, teď hned!" zahihňal se a upravil mu některé vlásky, co trčely jinam, než měly. ,,I kdybych s tebou měl ponocovat, vždyť jsi můj milovaný spolubydlící! Ty pořád posloucháš moje bláboly!"

Tae mu na to neodpověděl a sám si utřel tváře do sucha. ,,Já tě poslouchám rád. Není u nás v bytě nuda..." zamumlal, než s hlubokým nádechem narovnal ramena a vrátil se za počítač.

Blonďák starostlive naklonil hlavu. ,,Taehyungie, opravdu si nechceš odpočinout? Můžu nám udělat čokoládové sušenky."

,,Díky, Chimmy, ale nemusím to dodělat... ale můžeme si je dát večer k filmu," řekl s jemným úsměvem.

Druhý nadšeně zatleskal a z boku ho znovu obejmul. ,,Uděláme si skvělý večer!"

Taehyung si s úsměvem povzdechl. ,,Bude to fajn..."

°•°•°•°•°

Hoseok se skepticky podíval na Jeongina, který si vychutnával čokoládovou tyčinku a zpět na Yoongiho.

Ujistil se, že se chlapec nekoukal a pomalým pohybem vytáhl z Yoongiho batohu střelnou zbraň. Nebyla to však ledajaká zbraň.

Byla Hoseokova. Ztratil ji tehdy, když zachraňoval malého, neznámého vraha. Nechápal jak bylo možné, že ji měl právě Yoongi u sebe.

Dlouho nebyl takhle překvapený. Jeho mozek pracoval na dvě sta procent a začal si pomalu uvědomovat, co se mu dělo přímo pod nosem.

,,Ta je z Yoongiho batohu?" ozval se černovlásek.

Ani si neuvědomil, jak dlouho tam jen seděl se zbraní v ruce. Co měl ale říct malému dítěti?

,,V-víš tohle—"

,,Říkal, že není dobrý člověk, protože ubližuje lidem..." přerušil ho, zatímco nejistě chytil jeho ruku. ,,Pro mě je ale ten nejlepší člověk na světe. Možná, kdyby neubližoval lidem, tak by mě nevzal k sobě, protože by neměl pochopení."

Hoseok šokem málem zapomněl odpovědět. ,,Proč jsi vlastně skončil na ulici?" zeptal se.

Černovlásek nejistě semknul rty, než odpověděl. ,,Zabil jsem tátu, protože mi zabil maminku..."

Začínal se ztrácet v dějí tohoto příběhu. Ačkoli se to zdálo procentuálně nemožné, podle všeho se nacházel v místnosti s dvěma neplnoletými osobami a všichni tři měli na rukou něčí krev.

,,Život je těžký a nespravedlivý a jen silní jedinci v něm mají šanci. Ty jsi opravdu silný, Innie," usmál se po chvíli a znovu si prohlédl zbraň ve svých rukou.

Najednou si začal spojovat drobné fakty a proklínal se, že nic z toho předtím neviděl. Měl to přímo před očima.

Výška, typ postavy. Také způsob, jakým si Yoongi vydělával tolik peněz.

Svěřil se mu, že se všechny rodinné účty platily z jeho peněz a nevěřil, že to všechno zvládal z platu z restaurace.

Sám věděl, jak dobře vraždy vynášejí.

Také nemohl přehlédnout fakt, že onen tajemný vrah byl dost špatný v boji na blízku, patrně neměl žádnou sílu.

Přesná definice Yoongiho. Jak dlouho by to ještě přehlížel?

Proč jsou Němci tak konzervativní? 💀